KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Nejtvrdší migrační politiku, jakou Nizozemsko kdy zažilo, nastolí nová vláda čtyř politických stran v čele se Stranou pro svobodu (PVV) krajně pravicového protievropského lídra Geerta Wilderse. Koalice vznikla na konci minulého týdne po více než půl roce obtížného vyjednávání.
Základním charakteristickým rysem její politiky má být hlavně, zejména a především odpor vůči imigraci z islámských zemí, ale nejen to. V programu se předem vymezuje také proti volnému pohybu osob ze států, které mají našlápnuto na přijetí do Evropské unie, jako jsou Ukrajina či země západního Balkánu.
Vzpomeňme si na loňský 20. listopad, kdy se ve velkém rotterdamském sále konala poslední debata před parlamentními volbami. Moderátor veřejnoprávní televize se obrátil na Wilderse s otázkou, kolik je Nizozemsko podle něj ještě schopné přijmout migrantů. „Ani jednoho,“ odpověděl politik. O dva dny později vyhrál volby s více než 25 procenty hlasů, daleko před všemi ostatními stranami. Žádný průzkum takový úspěch nepředvídal.
Následovaly dlouhé a obtížné rozhovory s možnými partnery o vzniku vládní koalice. Ukázalo se, že Wildersovu stranu sice nejde obejít, ale že perspektiva blonďatého veterána nizozemské opozice v čele vlády znemožňuje jakýkoli kompromis.
Předáci čtyř stran se tedy dohodli, že žádný/žádná z nich do kabinetu nevstoupí. Wilders se vzdal svého snu usednout ve věži Torentje vládního paláce v Haagu, kde tradičně úřaduje nizozemský premiér. Udělal to podle vlastních slov „z lásky k vlasti a voličům“, pro naplnění svého hesla „méně migrace, Nizozemci na prvním místě“.
Příští vládní koalici budou tvořit vedle Wildersovy PVV nová středopravicová strany NSC Pietera Omtziga, zemědělská strana BBB Caroline van der Plasové, také relativní nováček na politické scéně, plus dosavadní vládní liberální VVD premiéra Marka Rutteho v čele s Dilan Yeşilgöz, která skončila ve volbách na třetím místě. Jejich úkolem bude sestavit kabinet, do něhož prý zamíří hlavně jimi navržení odborníci, a dohodnout se na osobě premiéra.
V médiích v této souvislosti koluje překvapivě jméno Ronalda Plasterka, sociálního demokrata a někdejšího ministra za tuto stranu. Tento muž byl totiž Wildersem v zimě pověřen vyjednáváním o budoucí koalici – a získal si jeho důvěru. Sociální demokraté z Nizozemské strany práce (PvDa), kteří v čele s Fransem Timmermansem a v koalici se zelenými byli ve volbách druzí, už Plasterkovi pohrozili vyloučením, pokud by takovou nabídku přijal.
Nizozemský experiment bude mít evropské dopady
Geert Wilders musel hodně slevit ze svých dlouholetých požadavků a hesel, aby se s ním ostatní formace bavily. Příští vláda nebude prosazovat referendum o vystoupení z Evropské unie, ani nevyhlásí zákaz čtení koránu na území Nizozemska. Nebude se stavět proti další evropské pomoci Ukrajině a její vojenské podpoře.
V lecčem naváže na desetileté konstruktivní spolupráce v rámci EU. Nizozemsko je jedním ze šesti zakládajících členů této organizace a platilo vždy za významný pilíř evropské integrace – díky své silné ekonomice a klíčovému postavení ve světovém obchodu, ale i své oddanosti demokratickým zásadám.
Green Deal se zmrazí, migrační politika se přitvrdí a rozšiřování EU se zastaví
Na druhé straně hlásí do Bruselu, že bude ještě daleko tvrdším vyjednávačem než dosud, pokud jde o rozpočet EU a její výdaje. Nemíní odvádět ani o euro víc do společné kasy a bude úporně trvat na tom, aby se příspěvky členských zemí nezvyšovaly a aby se nevymýšlely nové drahé iniciativy.
Bude tedy obtížným souputníkem v nadcházejících jednáních o společné obraně, obranném průmyslu, průmyslových technologiích a dalších drahých vizích, které prosazuje například francouzský prezident Emmanuel Macron.
Nizozemsko se nepostaví proti naplňování Green Dealu, ale nebude podporovat její další rozmach. Nová koalice chce zrušit domácí opatření, která mají přispět k naplnění emisních cílů v různých oblastech, a zrušit evropské limity pro znečištění dusičnany, jež jsou dávno trnem v oku holandským farmářům.
Velmi kriticky se bude Nizozemsko stavět i k dalšímu rozšiřování Evropské unie, což není dobrá zpráva pro Ukrajinu, Moldavsko a pětici západobalkánských kandidátských zemí. V koaliční dohodě se například píše, že „pokud se bude diskutovat“ o rozšíření EU, pak si Haag vyhrazuje „právo omezit volný pohyb osob uvnitř EU“.
Vzpomeňme, že takovou restrikci uplatnila část západních zemí také vůči Česku a dalším nováčkům před 20 lety; jejich obavy z přílivu migrantů se však nepotvrdily.
Wildersovo Nizozemsko hledá cesty, jak se „vyzout“ z nedávno schváleného migračního paktu
Odpor vůči migraci se tak jeví zatím jako stěžejní nový rys budoucí nizozemské politiky. Vláda podle prohlášení zastaví vyřizování nových žádostí o azyl, bude rozhodně vyhošťovat lidi bez řádných dokumentů, a to i násilím. Žadatelům o azyl bude v detenčních zařízeních poskytovat jen minimální komfort.
A vůbec – začne hned jednat s Evropskou komisí o tom, zda a jak by se mohlo „vyzout“ z naplňování nedávno schváleného paktu a azylu a migraci.
To bude samozřejmě hodně těžké. Výjimky z provádění té které legislativy EU si lze – byť obtížně – vyjednat v době, kdy se tyto normy rodí ve vyjednávání mezi členskými státy a Evropským parlamentem. Prosadit je zpětně je hodně obtížné – musely by s tím souhlasit všechny vlády. Vzhledem k neoblibě schváleného paktu a možnému příchodu „dalších Wildersů“ k moci v členských zemích EU není ovšem vyloučeno, že tlak na nějakou revizi tohoto paktu poroste.
Mistrem ve vyjednávání výjimek v EU bývala dříve Velká Británie. Nové Nizozemsko se tomu může v lecčems podobat, i když o „Nexitu“ Geert Wilders už vůbec nemluví. Po Itálii se ovšem stalo druhým západoevropským státem, kde se ke klíčovému postavení u moci dostala strana, jež tradičně platila za ultrapravici s protievropským zaměřením. Pozoruhodné je i to, že ke spolupráci s Wildersovou PVV svolila i liberální VVD, která platí za otevřeně proevropskou.
„Sanitární kordon“ kolem krajní pravice, který byl normou v mnoha státech západní Evropy, se tak postupně hroutí. A bude to pokračovat.
