Zemřel muž, jenž stvořil Šakala – novinář, spolupracovník MI6 a velký spisovatel Frederick Forsyth

Proč je můj dnešní text tolik osobní? V zásadě je to velmi jednoduché. Mnohem dříve, než jsem si, někdy kolem roku 1980, přečetl první knížku Fredericka Forsytha – samozřejmě „Šakala“ – jsem totiž večer, přibližně v deseti, možná ve dvanácti letech, viděl v televizi na chalupě kousek od Jičína, zatímco rodiče tancovali na vesnické zábavě v sousední vesnici, filmový přepis Dne pro Šakala.

Černobílé drama, anatomie spiknutí, stíhání a zabití (právě tak se jmenují jednotlivé části Forsythova románu), s uhrančivým Edwardem Foxem v roli atentátníka, který byl najat, aby zavraždil francouzského prezidenta Charlese de Gaullea, mě zčásti vyděsilo (osamělý večer a noc ve venkovském stavení k tomu samozřejmě notně přispěly), ale i zvláštním způsobem uchvátilo. Tak napínavé a strhující bylo.

Teprve později jsem si uvědomil, že jsem vlastně fandil atentátníkovi a nikoli komisaři Claudu Lebelovi, který jej stíhal a zneškodnil. Stejně tak jsem až mnohem později zjistil, že to podobně vnímala většina čtenářů knížky a diváků v kinech a u televizních obrazovek – tak fenomenálně to anglický spisovatel napsal.

Jestli je Forsythův román lepší než Zinnemannovo černobílé filmové drama, si netroufám posuzovat. Každý čtenář, respektive divák, to ostatně může vnímat jinak. Sám takové i onaké lidi znám. 

Faktem nicméně je, že způsob, jakým Forsyth vetkal příběh do dramatických životních osudů francouzského prezidenta de Gaullea, který opravdu čelil několika pokusům o atentát, mimo jiné ze strany Organizace tajné armády (Organisation armée secrète; OAS), jejíž členové mu nemohli zapomenout, že dal nezávislost Alžírsku, je ve všech ohledech unikátní a mimořádný.

Prvním důvodem úspěchu románu bylo, že Forsyth zcela důvěryhodně a mimořádně přesvědčivě vložil Šakalův pokus zabít prezidenta do skutečných kulis, mezi skutečné lidi a skutečné osudy. 

Začátek románu ostatně tvoří naprosto autentický popis nezdařeného atentátu na de Gaullea, jehož protagonistou byl Jean-Marie Bastien-Thiry (1927–1963), inženýr, voják a důstojník, jenž vedl spiknutí, které 22. srpna 1962 neskončilo – z pohledu hlavy státu a „její“ páté republiky – na pařížském předměstí Petit-Clamart tragicky jen shodou mimořádně šťastných náhod. 

Onen srpnový den stačilo opravdu jenom málo a moderní francouzské dějiny mohly vypadat úplně jinak…

A právě od tohoto reálného příběhu začal Frederick Forsyth osnovat příběh vlastní, fiktivní, v hlavní roli se spiklenci z OAS, a hlavně s anglickým profesionálním atentátníkem „Šakalem“.

Detailní způsob, jakým Forsyth popsal přípravy vraždy francouzského prezidenta, svědčil o precizní přípravě i o znalosti francouzských reálií a útoků na de Gaullea, které zpravodajsky pokrýval jako mladý novinář. 

Jak se ukázalo, po vydání výše zmíněných pamětí v roce 2015, odrážel román též znalosti, jež Forsyth získal během novinářské (agentura Reuters a BBC) a zpravodajské práce (MI6) v Africe v letech 1967–1970, kdy se věnoval občanské válce v Nigérii; následně o tom napsal non-fiction Příběh Biafry (The Biafra Story; 1968), jejíž úspěch ale v roce 1971 zastínil Den pro Šakala.

Čtenáři včetně mě byli románem doslova uchváceni či uhranuti. Již výše zmíněné názvy jednotlivých částí románu – Anatomie spiknutí, Anatomie stíhání a Anatomie zabití – dokonale vystihovaly Forsythův autorský um. Den za dnem, hodinu za hodinu a ve finále minutu za minutou byli totiž čtenáři div ne očitými svědky něčeho, o čem měli do té doby, v obecné rovině, jen velmi povšechnou představu.

Najednou ale měli v rukou „manuál“ na téměř úspěšnou vraždu jednoho z nejstřeženějších státníků světa. Od té doby měl Forsyth tak říkajíc „vystaráno“ – každá z jeho dalších knížek (viz výše) trhala prodejní rekordy a čtenářský zájem o ně nepolevoval vlastně až do jeho smrti. Fakt, že „Šakal“ vyšel i v Československu na vrcholu normalizace (v roce 1975), měl velkou vypovídací hodnotu.

Autor románu Den pro Šakala byl ve všech ohledech zajímavý chlapík. Za zmínku proto stojí nejen jeho literární dílo, ale i jeho pestrý a nevšední život. 

Po studiích na soukromých školách se věnoval především novinařině (viz výše), až do roku 2023 psal sloupky pro Daily Express a texty pro liberální The Guardian, ke svým non-fiction příběhům, románům a povídkám.

Politicky byl euroskeptickým konzervativcem, a to poměrně aktivním, o čemž svědčila jeho práce pro nadstranickou kampaň Better of Out, kterou „orchestrovala“ nátlaková skupina The Freedom Association (TFA) – založená v roce 1975, kdy se konalo první referendum o vystoupení ostrovního státu z Evropských společenství – a složená z libertariánů spojených s Konzervativní stranou.

O tom, že byl Forsyth politicky aktivní až do pozdního věku, svědčí jeho podpora organizaci či spíše konzervativnímu think tanku Young Britons᾿ Foundation (YBF), založenému v roce 2023.

Frederick Forsyth byl skutečný homo politicus, o čemž vypovídaly nejen jeho dlouholeté vazby na britskou Conservative Party (v roce 2005 aktivně vystupoval proti kandidatuře Kennetha Harryho Clarka na post šéfa strany), ale i to, že během kampaně před volbami do Dolní sněmovny volal po impeachmentu Tonyho Blaira (v čele vlády v letech 1997–2007) kvůli údajně neoprávněnému „zatažení“ Británie do války v Iráku po boku prezidenta Spojených států amerických George Bushe mladšího (v Bílém domě v letech 2001–2009).

Světácký, sebevědomý a slavný Frederick Forsyth byl přirozeně společenskou celebritou svého druhu, třebaže jeho soukromý život nebyl nijak okázalý. Uzavřel „pouze“ dvě manželství – s první manželkou, modelkou Carole Cunnighamovou, měl v letech 1973–1988 dvě děti, syny Stuarta a Shanea, se druhou ženou Sandy Molloyovou zůstal až do její smrti v roce 2024.

Jedinou „aférou“, která plnila stránky bulvárních časopisů, byl Forsythův údajný vztah s filmovou hvězdou Faye Dunawayovou po jejím rozvodu se slavným britským fotografem Terrym O᾿Neilem v roce 1987.

Dnes už víme, že Frederick Forsyth žádnou další knížku nenapíše. I tak mu patří velký dík nejen za „Šakala“, ale vůbec za všechno, co z jeho „pera“ vzešlo. Bylo toho hodně a bylo to velké. 

Tak tedy sbohem, Fredericku, a ať jsi, kde jsi, ať je to tam tak zajímavé a napínavé, jak jsi to měl rád ve svém pozemském životě.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.