Nejen Pražské orgie: Co Philip Roth opravdu dělal v komunistickém Československu a jak pomohl našim spisovatelům

V létě roku 1985 vysadil americký spisovatel Kurt Vonnegut v Praze strom. Bylo to z iniciativy Jazzové sekce, která u místa instalovala malý pomníček s tím, že jde o oslavu 40 let od konce druhé světové války a založení OSN. I to komunistické úřady vnímaly jako provokaci, takže následovaly perzekuce.

Komunisté měli k ostražitosti dobrý důvod. Američtí spisovatelé totiž významně pomáhali českému disentu. A zdaleka se nejednalo jen o pomoc v podobě symbolů, gest nebo slovní podpory. Utlačovaným českým spisovatelům proudila ze Spojených států významná finanční pomoc.

U jejího zrodu stál muž, který si Prahu zamiloval a situoval do ní i jeden svůj román – Philip Roth. Poprvé se do Československa podíval v roce 1972. Byla to celkem náhoda, zajel sem z Vídně, patrně veden zájmem o dílo Franze Kafky. Záhy však navázal kontakty s předními postavami českého literárního disentu, hlavně s Ivanem Klímou, Milanem Kunderou a dalšími.

Návštěva Prahy na něj silně zapůsobila – po lidské i literární stránce. Lidsky ho šokovaly zejména podmínky, v nichž perzekvovaní autoři žili: jednak to, že se nemohli živit tím, co skutečně uměli, tedy svým psaním, a museli vykonávat podřadná zaměstnání, ale i to, že jim stát konfiskoval značnou část příjmů ze zahraničních autorských práv.

Literárně ho Praha (a česká literatura) inspirovala jako něco, co může stát v protikladu k tehdy dominantní realistické tradici, již představoval zejména Saul Bellow. Roth samozřejmě velkou část tehdejší české produkce vnímal jako dědictví místního rodáka Kafky, jehož dílo obdivoval. Detailně Rothův vztah k Praze a české kultuře zpracoval literární historik Brian K. Goodman – a je to velmi zajímavé čtení.

Do Prahy se Roth vrátil hned následující rok na počátku jara. Tato návštěva už však neunikla pozornosti Státní bezpečnosti. Amerického spisovatele dostal na „starost“ jistý major Hoffman. Ten doporučil připravit „pro další návštěvu Rotha v Československé socialistické republice operační opatření“. StB na Philipa Rotha založila svazek s názvem „Turista“.

To bylo v květnu 1973 – poté, co státní policii informátor uvědomil, že se během nedávné návštěvy Roth setkal s několika „podezřelými osobami“: podle záznamů StB to byli Ivan Klíma, A. J. Liehm, Stanislav Budín, Miroslav Holub, Ludvík Vaculík a Milan Kundera. Roth byl rovněž – patrně kvůli svému zájmu o Kafku – identifikován jako „stoupenec mezinárodního sionismu“.

Na počátku sedmdesátých let jezdil Roth do Česka rok co rok: celkem pět let, každé jaro od roku 1972 do roku 1977, kdy mu československé úřady odmítly udělit vízum. A vozil peníze. V Americe totiž oslovil své kolegy spisovatele, vylíčil jim, v jakých podmínkách žijí jejich čeští souputníci, a založil fond, který příznačně nazval Czech Ad Hoc Fund.

Do něj přispíval jak on sám, tak oslovení spisovatelé. Byli mezi nimi mimo jiné John Updike (ten v Praze vysadil strom rok po Vonnegutovi) nebo autor slavné Sofiiny volby William Styron. Každý z těchto autorů do fondu přispíval částkou 100 dolarů měsíčně a peníze poté putovaly konkrétnímu protějšku v Československu.

Rothovy návštěvy – z nichž pak čerpal inspiraci pro román Pražské orgie – skončily poměrně dramaticky. Sám Philip Roth později líčil, že jeho poslední návštěva skončila divokou honičkou v tramvaji s tajnými policajty. Pravdivost této historky nejde ověřit, nicméně následujícího roku už Roth do Československa nesměl. Jistě k tomu přispěly jeho čím dál tím intenzivnější kontakty s českým disentem a snaha nějak mu pomoci. Ta se však neomezovala jen na finanční dary.

V roce 1975 totiž Philip Roth udělal něco, co středoevropské literatuře v globálním měřítku pomohlo víc než cokoli jiného. S renomovaným a komerčně úspěšným nakladatelstvím Penguin se dohodl na založení edice Jiná Evropa (The Other Europe).

Sám se ujal jejího řízení, vybíral texty autorů ze střední a východní Evropy, nechal je přeložit a každou knihu doprovodit obsáhlým úvodem z pera některého ze světově proslulých spisovatelů. Úvody tak psali třeba John Updike, Joseph Brodsky, Angela Carterová nebo Carlos Fuentes.

Řada fungovala až do roku 1989 a vydávaným autorům prokázala skutečně obrovskou službu, protože knihy vycházely ve vysokých nákladech a díky rozsáhlé distribuční síti nakladatele dokázaly oslovit skutečně široké vrstvy anglických čtenářů.

Z českých autorů vyšli v této edici tři: Bohumil Hrabal, Milan Kundera a Ludvík Vaculík. Zejména v případě Milana Kundery lze bez nadsázky říct, že za svou globální proslulost vděčí Philipu Rothovi.

I tento příběh potvrzuje, jakou roli hraje v dějinách náhoda. Kdyby počátkem sedmdesátých let Philip Roth nezajel do Prahy, protože to měl z Vídně kousek a protože ho Praha zajímala coby Kafkovo rodiště, zůstalo by možná u pár stromů, které zde vysadili Vonnegut s Updikem. Jenže stromy na Praze 4 otevírají mnohem košatější a dosud úplně neprobádaný příběh, který je fascinující zejména tím, že v něm hlavní roli hraje lidská zvídavost, solidarita a ochota pomoci těm, kdo pomoc potřebují.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.