KOMENTÁŘ LADISLAVA NAGYE I Šokující videozáznamy, kdy protiimigrační agent zastřelil bezbrannou ženu, která se mu pokoušela vyhnout, obletěly svět. Prezident Trump nejen že nevyslovil politování nad smrtí člověka, ale hned ji označil za teroristku, záběry označil za otřesné, tvrdil, že muže přejela atd. Aby toho nebylo málo, hned druhý den následoval další incident a dva další lidé postřelení agenty ICE.
Z reakcí Donalda Trumpa a jeho viceprezidenta J. D. Vance — mimochodem, o kterém nebylo pár týdnů vůbec slyšet — je jasné, že zabití mladé ženy nelze vnímat jen jako exces ozbrojených složek, ale že jde o něco víc? Proč? Po takových neštěstích se obvykle volá po klidu, důkladném vyšetření celého incidentu, politici vyjádřují politování atd. Nic z toho se v tomto případě nestalo. Trumpova administrativa okamžitě obvinila oběť střelby z „domácího terorismu“, J. D. Vance si ještě přisadil útokem na média.
Několik video záznamů, které se vzápětí objevily, přitom jasně ukázaly, že oběť se pokoušela z místa odjet a že na nikoho nenajížděla. Předpisy pro použití zbraně jsou v tomto ohledu jasné: pokus ujet z místa (pokud dotyčný nepředstavuje značné a reálné nebezpečí pro veřejnost) není důvodem pro použití zbraně; policista může zbraň použít, pokud na něj auto najíždí, ovšem nikoli, pokud se před něj předtím sám postaví. Že je agent ICE neznal nebo ignoroval, je v tuto chvíli nepodstatné.
Podstatnější je, že případ okamžitě komentoval prezident a viceprezident a že oba lhali. Z toho je prakticky bezprostředně usvědčila řada video záznamů, které se objevily na sociálních sítích a v médiích. Vlastně se tam objevily ještě předtím. Přesto se Donald Trump a jeho viceprezident neštítili oběť střelby označit za teroristku a zastávat se střílejícího agenta. J. D. Vance dokonce prohlásil, že má „absolutní imunitu“ — větší neúctu k právnímu řádu a ústavě si lze představit jen stěží.
Lež jako politický nástroj
Lež u Donalda Trumpa není ničím neobvyklým. V tomto případě lze zcela jasně vyloučit, že by šlo o nevědomost. Trump se prostě pokusil celému neštěstí vnutit svou interpretaci — silovou. Konsenzuální politik by připustil, že jde o exces, který je třeba vyšetřit, a doufal, že se hněv společnosti neobrátí proti všem agentům ICE. Ne tak Trump. Ten svár naopak chce. Musel dobře vědět, že jeho slova a slova jeho viceprezidenta a ministryně vnitra vyvolají bouři nevole. Jenže možná právě o to mu jde. Rychle to pochopil guvernér Minnesoty Tim Walz, jenž sice uvedl do pohotovosti místní gardu, ale zároveň opakovaně zdůrazňoval, že nikdy nepoužíval jazyk, který by podněcoval k nějakým násilnostem či revoltě.
Jenže k té možná stejně dojde. Po událostech posledních dnů se zdá, že velký zájem na vyvolání nepokojů má samotná federální administrativa. Zabití paní Renee Nicole Good nesmějí vyšetřovat místní orgány a agenti ICE dál rozdmýchávají vášně zásahy ve školách či proti demonstrantům. Zdaleka neslouží jako veřejný činitelé, ale jako provokatéři. Ostatně střelba v Portlandu hned následující den to jen potvrzuje.
Slouží jako provokatéři zejména tam, kde místní politická reprezentace není reprezentaci federální úplně nakloněná. Je známo, že Donald Trump má dlouhodobě problém s velkými městy, které ovládají demokraté. Posílá do nich Národní gardu, agenty ICE a vedení těchto měst různě vyhrožuje. Podle amerických novinářů se agenti ICE podíleli za poslední rok na 14 incidentech, kdy došlo ke střelbě. To není málo. Zároveň se rozhodně nedá říct, že agenti ICE (společně s Border Patrol) přinášeli řád — právě naopak.
V průběhu uplynulého roku byli tito agenti opakovaně usvědčováni ze lží, často dokonce vyslovených pod přísahou u soudu. Britský týdeník The Economist v tom vidí „nebezpečný model“, opakující se vzorec. A je možné, že tento opakující vzorec vůbec není náhoda. Že ony násilné incidenty nejsou ojedinělými excesy, nýbrž kroky k destabilizaci řádu.
Banda vyvrhelů
Této domněnce odpovídá i fungování celého úřadu ICE a jeho náborová strategie. Kritici poukazují na to, že na rozdíl od ostatních policejních složek si agenti zakrývají obličej — ale to je spíš detail. Zajímavější je, kdo do této služby vstupuje a jak probíhá výcvik. Ten měl dle amerických médií původně trvat 16 týdnů — což samo o sobě je pro práci v ozbrojených složkách zoufale málo —, postupně byl zkrácen na pět až šest. Kritikové poukazují ale i na jiné věci. Do služby se zbraní se dostávají i jedinci, kteří by minimálně v některých státech unie měli vůbec problém získat povolení k nákupu a držení zbraně. Někteří byli přijati do služby ještě dřív, než byly k dispozici jejich výsledky z testů na užívání drog… a ty následně vyšly pozitivní. Další mají psychické a fyzické problémy, nedokončené základní vzdělání a podobně. Stručně řečeno, většina těchto nově rekrutovaných agentů, by se nikdy nedostala k policejnímu sboru… a přesto jim federální vláda dala pravomoci daleko přesahující pravomoci jiných ozbrojených složek.
I z toho je zjevné, že nasazení ICE — ve vší nekompetentnosti tohoto úřadu — je třeba vnímat jako záměr. Záměr, který jen potvrzuje to, že státní administrativa odmítá jakékoli vyšetřování jejich činů. Dalo by se říct, že Donald Trump a spol. povýšili boj proti nelegální migraci na svatou válku, kdy je dovoleno vše. Přesto je však možná realita složitější… a děsivější. Působení ICE vypadá skutečně jako provokace uskutečňovaná zejména na těch místech, kde chce Trumpova vláda posléze ukázat dominanci síly. Například často zmiňovanou aktivací článku o povstání. Ostatně chaos a svár Trump aktivně podporoval i po své minulé prohře v prezidentských volbách: své příznivce k útoku na Kapitol skutečně podněcoval. Nyní je v jiné pozici, nicméně se zdá, že chce nepokojů a chaosu vyžít naopak k posílení své pozice.
Nedávným počínáním v zahraniční politice Donald Trump jasně deklaroval to, co všichni dlouho věděli, ale nikdo si to nechtěl přiznat: že mezinárodní právo je chiméra. Takovou chimérou však dosud nebylo domácí právo a zákony. Zdá se, že jeho ambicí je vnášením chaosu zpochybnit i je — a Amerika se tomu brání, jak je vidět z řady protestů, které se teď rozhořely po celé zemi, od Minneapolisu po San Diego. Otázka je, zda vydrží a uspějí. Pokud se Trumpovi v domácí politice podaří to, co tvrdí o mezinárodním řádu, totiž že ho určuje „pouze jeho vlastní morálka“, bude se těžko hledat cesta zpátky. Řečeno jinými slovy: Trump není demokrat ctící principy právního státu. Může je narušit tak, že to, co bylo donedávna bráno za něco stálého a neměnného, najednou už tak chápáno nebude.
