GLOSA LADISLAVA NAGYE | Po tolik očekávaném vystoupení amerického prezidenta v Davosu následovala užaslá reakce: je zdravotně v pořádku? Hned druhý den se v řadě médií objevily analýzy dokazující, že po psychické a mentální stránce bude u Donalda Trumpa někde problém. Jenže to vlastně není důležité: mnohem významnější je, za čím jeho vystoupení udělalo tečku.
Samuel Huntington, kterého jsem kdysi překládal a na těchto stránkách opakovaně vzpomínal, byl člověk jasnozřivý s vynikajícím odhadem. Vedle velmi jasného popisu přítomnosti a bezprostřední budoucnosti, který podal ve Střetu civilizací, někdy na počátku tohoto tisíciletí přišel s termínem „Davoský člověk“. Označoval tím příslušníky elit, které „téměř nemají potřebu nějaké národní loajality, národní hranice nahlížejí jako překážky, které díky bohu mizí a jejichž jedinou funkcí je usnadňovat globální působení elit.“
Dříve, někdy v sedmdesátých letech, se tihle lidé označovali jako „jet-set“. Tryskáči létali z jednoho resortu do druhého, zcela povzneseni nad starosti běžných lidí. V tomto ohledu si organizátoři pro světové ekonomické fórum nemohli vybrat lepší místo.
Davos uprostřed švýcarských Alp je dokonalá destinace pro setkání smetánky, která tu může s blazeovaností, jež je jí vlastní, rozebírat abstraktní problémy, třeba klima, a pro lepší kulisu si pozve některého z angažovaných umělců. V Davosu dýchá klid, neočekává se střet – proto asi šéfka Mezinárodního měnového fondu naštvaně opustila večeři. Výpady Howarda Lutnicka jí musely jídlo znechutit.
Pěst na oko v alpském tichu
Stejně jako je Davos místem setkání blazeovaných lidí, je i místem uhlazených projevů. Dokonale připravených, rétoricky vybroušených. Jako pěst na oko proto působila řeč Donalda Trumpa. Ten ve svých projevech bývá dost často nekoherentní, ovšem na téhle půdě působilo jeho blábolení ještě výrazněji. A vlastně více než obsah byla zajímavá forma – forma, která sama ohlašovala konec tohoto „Davoského člověka“.
Připomínalo to blábolení blázna, který se dostane k mikrofonu a který nemilosrdně nastavuje zrcadlo svým posluchačům. Jako by svým projevem chtěl říci, že jejich předchozí uhlazené projevy o globalizaci a záchraně klimatu nebyly ničím jiným – též to byly bláboly, navíc bez relevance k reálnému světu.
Konec šťastné globalizace
Donald Trump se ve svém projevu otřel o kanadského premiéra Marka Carneyho, který mluvil den před ním. Paradoxně ale jejich projevy říkaly to samé: fukuyamovský svět šťastné globalizace skončil, opět se vrací tvrdá geopolitika.
Evropským lídrům bohužel chyběla odvaha konfrontovat Donalda Trumpa s otázkou, jaká budoucnost čeká americké technologické giganty. Právě ty totiž nejvíce profitují z globalizace, ačkoliv svými aktivitami přispívají k hlubokému štěpení společnosti v době, kdy starý světový řád zaniká. Možná by z pozice blábolícího šílence přešel do modu racionálního byznysmena. Anebo by začal vztekle blábolit ještě víc. Bohužel se to nedozvíme.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
