KOMENTÁŘ LADISLAVA NAGYE | V Česku zdomácněl výraz „cinklé jaro“ – použil ho někdejší fotbalový funkcionář a naznačoval jím své pochybnosti o regulérnosti nejvyšší fotbalové soutěže. Ve Spojených státech se už dopředu mluví o neregulérnosti prezidentských voleb v roce 2028. Předpověď je to dost děsivá, bohužel vychází z poměrně jasných indicií.
Je americká demokracie dost silná, aby unesla jednoho Trumpa? Lépe řečeno, je dost silná, aby ustála jeho druhé prezidentské období?
Na takovou otázku by donedávna většina lidí sledující dění ve Spojených státech jistě odpověděla kladně – samozřejmě, co to je za otázku? Americká demokracie je dostatečně robustní, aby se vypořádala s ledajakým excesem. Doufejme, že ano – kvůli Americe, Evropě i světu.
Nicméně objevují se i nesouhlasné hlasy. Včetně těch temně prorockých, které říkají, že volby na podzim roku 2028 jsou už vlastně rozhodnuté.
Předem zmanipulované volby
Je pravda, že zejména v kontextu posledních týdnů jsou pochmurné předpovědi pochopitelné, ba více než pochopitelné: Trumpova administrativa prokázala naprostou absenci respektu k mezinárodnímu právu (ať si o mezinárodním právu a venezuelském režimu myslíme cokoli), ale i k právu americkému, když čelní představitelé Trumpovy vlády začali prohlašovat, že agenti paramilitární organizace ICE mají absolutní imunitu.
Jednu z nejtemnějších předpovědí zveřejnila na serveru bylinetimes.com Brynn Tannehillová. Podle ní jsou prezidentské volby v roce 2028 už předem zmanipulované a žádný demokratický kandidát nemá šanci na úspěch – ne snad proto, že by nezískal hlasy voličů, ale prostě a jednoduše proto, že mu republikáni neumožní ujmout se úřadu.
„Výsledek voleb už byl určen. Jen si to demokraté dosud neuvědomili,“ začíná své zlověstné proroctví Tannehillová, jenž dlouhá léta pracovala jako analytička v obranném průmyslu a po konci Trumpova prvního mandátu napsala knihu o americkém fašismu.
Z výše uvedeného je patrné, že nepatří mezi příznivkyně Donalda Trumpa ani Republikánské strany. A stejně tak je na první čtení zjevné, že její pohled je až příliš apokalyptický a že mnohé z toho, co vyčítá vládnoucím republikánům (například používání exekutivních příkazů apod.) dělaly i předchozí demokratické vlády.
Pokud píše, že „Trumpův první rok v úřadě byl převážně cvičením v konsolidaci veškeré moci v exekutivní větvi,“ pak je třeba zároveň dodat, že o nějakou konsolidaci moci usilují všechny administrativy. Pravdu má nicméně v tom, že napření této moci proti guvernérům demokratických států je až příliš viditelné – o čemž ostatně nejlépe svědčí lednové dění v Minnesotě.
Několik kroků k ovládnutí voleb
Tannehillová staví svou chmurnou předpověď na několika faktorech. Tím první je to, co označuje za „právní puč“. Podle ní Nejvyšší soud USA „konzistentně odebíral Kongresu pravomoci dohledu, ba dokonce pravomoc určovat, jak bude nakládáno s veřejnými financemi“.
Republikány ovládaný Kongres podle ní předal kontrolu nad financemi exekutivě a Nejvyšší soud „přijal argument ministerstva spravedlnosti, že exekutivu nelze omezovat soudními příkazy“.
Nejvyšší soud, argumentuje Tannehillová, umožňuje exekutivě obcházet Kongres: „Republikáni věci nastavili tak, že je téměř nemožné, aby vše probíhalo tak, jak to bylo zamýšleno; namísto toho je nanejvýš pravděpodobné, že proces výběru nového prezidenta bude téměř jistě zfalšován ve prospěch Republikánské strany.“
Jako další faktor uvádí používání trestního stíhání možných demokratických kandidátů. I zde je třeba uznat, že minulé týdny i pro tuto obavu poskytují dostatečné opodstatnění. Ostatně případ Minnesota mluví za vše: guvernér státu Walz, který kandidoval jako viceprezident po boku Kamaly Harrisové, musí našlapovat velmi opatrně, aby ho Trumpova administrativa neobvinila z podněcování vzpoury – což ostatně už prezident sám několikrát udělal.
Stejně pravděpodobně se – bohužel – jeví Tannehillovou zmiňovaná možnost, že v „problematických“ volebních okrscích by průběh voleb mohli narušit agenti ICE.
Ještě závažnějším rizikem je kontrola nad sčítáním hlasů. „Po volbách musejí být hlasy sečteny. I proto konspirační teoretik popírající výsledky [předminulých] voleb Scott Leiendecker koupil společnost Dominion Voting Systems, což mu zajistí kontrolu nad hlasy v 27 státech unie.“ I pokud by tato společnost byla přistižena při manipulaci s hlasy, tvrdí Tannehillová, americké ministerstvo spravedlnosti, stále pod Trumpovým vedením, a FBI záležitost zametou pod koberec.
I pokud by se podle bezpečnostní analytičky demokratický kandidát dostal přes tyto překážky, místní republikánští činitelé by je odmítli posvětit a rozhodnutí by nechali na Sněmovně reprezentantů, kde „republikán nepochybně vyhraje, protože každý stát má jeden hlas a republikánských států je víc než demokratických.“
Ani tady však Tannehillová nekončí. „Pokud se republikánům výsledky nebudou zamlouvat, obrátí se na Nejvyšší soud, aby volby pod nějakou záminkou zvrátil. Stejný Nejvyšší soud, který rozhodl, že si Trump může dělat, co chce.“
Tannehillová uvádí řadu dalších právních překážek: účelové rozdělení volebních okrsků, snahu republikánů zabránit demokratům ovládnout Sněmovnu reprezentantů, neochotu jmenovat zvolené reprezentanty do funkcí apod.
Daleko vážnější jsou však dvě poslední obavy: že vládnoucí viceprezident odmítne uznat výsledek v Senátu a že v případě vítězství demokratického kandidáta dojde k podobným excesům jako 6. ledna 2021.
Tehdy – připomíná Tannehillová – „poštval Trump dav na Kapitol, aby viceprezidentu Penceovi zabránil uznat výsledek voleb v senátu. Pence, přes všechny jeho chyby, však poslechl své právníky a vlastní svědomí a veřejně prohlásil, že postrádá autoritu výsledek voleb zvrátit.
Je téměř nemožné si představit, že by podobně zásadový postoj zaujal J. D. Vance, zejména pokud bude republikánským nominantem na prezidenta.“
Paranoia? Možná, ale s reálným základem
Jak bylo řečeno výše, mnohé z toho, co Tannehillová říká, je zčásti a) zveličené; b) zčásti vedené její zjevnou (a přiznanou) nelibostí vůči republikánské straně; c) zčásti deformované, protože nepředpokládá odpor americké veřejnosti vůči možným manipulacím.
Nicméně na druhé straně by bylo chybou odmítnout takové uvažování jako čistě paranoidní, a to prostě a jednoduše proto, že stabilní a demokratická vláda by neměla pro takové uvažování vůbec zavdávat příčinu.
To Trumpova vláda zjevně činí. A stejně zjevně se nechová demokraticky. Řádění agentů ICE s posvěcením nejvyšších míst je možná jen špičkou ledovce, která je viditelná po celém světě.
Političtí komentátoři občas zmiňují princip kyvadla, že když se kyvadlo vychýlí na jednu stranu, logickou reakcí je s nástupem politického soupeře vychýlení na druhou stranu.
To je možná pravda, nicméně přílišné výkyvy tohoto kyvadla neprospívají nikomu. A pokud k nějakému extrémnímu výkyvu dojde, je zapotřebí moudrého politika, aby pohyb kyvadla zmírnil.
Ještě větší problém je, pokud k takovým extrémním výkyvům dochází v největší (stále ještě) demokracii světa. Donald Trump kyvadlo jistě neuklidní – a to je dost pochmurná zpráva i bez toho, aniž by se naplnila předpověď Brynn Tannehillové.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
