KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Budu ho ignorovat! Kdo koho? Šéf diplomacie prezidenta. Tak tohle jsme tu ještě neměli… Hádky vlády s hlavou státu o prioritách zahraniční politiky jsou běžné. Dokonce i ministra zahraničí s premiérem, nebo s Hradem, nebo s oběma. Ale že by to některý nájemník Černínského paláce řešil trucováním? To je skutečná novinka.
Zcela nediplomatický šéf diplomacie
Petr Macinka napřed Petra Pavla hrubě napadl a vyhrožoval mu. Čímž proti sobě zvedl vlnu lidového odporu. Jeho reakce? Mysleli byste, že se zkusí omluvit. Když ne prezidentovi, tak občanům za to, že zavinil takovou explozi negativních emocí. Mohl i mlčet. On však zvolil zcela originální „řešení“. Už se prý prostě nebude s hlavou státu bavit! Snad kdyby ještě byl ministrem kultury… ale diplomacie? Jak chce vůbec dělat svou práci?
Zahraniční politika se tradičně řeší v trojúhelníku prezident-premiér-ministr zahraničí. Skoro nikdy se to neobejde bez menších či větších třenic. Platilo to za prezidentů Václava Havla, Václav Klause i za Miloše Zemana. Za mandátu toho prvního měl dokonce Josef Zieleniec spory jak s ním, tak s tehdejším předsedou vlády a ODS. Tohoto schopného diplomata by však ani nenapadlo řešit to tím, že se urazí.
Prezident, premiér a „ten třetí vzadu“
Za správu země je zodpovědná vláda a platí to i pro oblast zahraniční politiky. V té však má důležité postavení i prezident, který dle ústavy zastupuje stát navenek. On, nikoli kabinet. Nicméně potřebuje k tomu spolupodpis premiéra. Čímž je zaručeno, že se „neutrhne ze řetězu“, protože není z výkonu své funkce odpovědný. Předpokládá se tedy domluva. Petr Macinka řekl natvrdo, že na ní nechce mít žádný podíl. Co to znamená? Pro Česko i pro něj?
Situace, kdy se premiér a prezident nedokáží dohodnout na obsahu zahraniční politiky škodí národním zájmům. Protože hlava státu nemůže nic dojednat bez vlády a ona je zase bez hlavy státu jako bez jedné ruky. Zatím ovšem nemáme žádný důvod předpokládat, že mezi Petrem Pavlem a Andreje Babišem vznikne nějaký významný rozpor. Jen ten „třetí vzadu“ dělá problémy… Oslabuje tím ovšem hlavně sám sebe.
Pavel s Babišem se domluví i bez Macinky
V kabinetu je hlavní osobou premiér. Což platí vždy a u toho současného dvojnásobně, protože už při svém jmenování dal jasně najevo, že zahraniční politiku určuje on a jen on. Pokud se na něčem domluví s hlavou státu, má dost moci i legitimity, aby si prosadil splnění obsahu dohody. Macinkovi nezbude, než si vždy dostatečně předem „na pevno“ prosadit své zájmy u předsedy vlády. Protože jakmile si ten plácne s Hradem, už je tzv. druhý.
Samozřejmě, když ministr zahraničí odmítá být na Hradě u jednání přítomen, může se mu také stát, že konečný výsledek dopadne jinak, než si představoval, přičemž nebude mít šanci ho nijak ovlivnit. Na druhé straně, pro Českou republiku to může být značná výhoda, když základní věci vyjednají dva dospělí státníci bez pubertálního troublemakera. Takže když Macinka svůj „socialistický závazek“ splní, bude jen dobře.
Snad si to předseda Motoristů nerozmyslí
Naopak oba hlavní aktéry tento šprajc šéfa diplomacie jen posílí. Speciálně pro Babiše by to znamenalo zbavit se jednoho z velkých problémů, jež mu přináší spoluvládnutí s SPD a Motoristy. Konečně by mohl tvrdit, že za linii zahraniční politiky zodpovídá pouze on a nikoho dalšího z koalice nemají brát zahanbení partneři a média vážně. S Pavlem se dohodne a Macinkovi nezbude, než „držet lajnu“.
Takže můžeme uzavřít: rozhodnutí ministra zahraničí uložit si bobříka mlčení je sice podivné, až absurdní, ale pokud se jím bude řídit, vydělají na tom republika a její občané. Spíše bych se bál toho, že své slovo vezme zpět...
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky!
