Každý webový server se dá identifikovat pomocí jedinečného číselného kódu, který se nazývá IP adresa. Tato adresa umožňuje prohlížečům komunikovat s konkrétními hostiteli s cílem získat přístup k obsahu webové stránky. Při přihlašování na stránku se jako adresa používá alfanumerická metoda: doména.
Uživatelé internetu většinou nevidí tyto číselné řady a ve skutečnosti to ani nepotřebují: IP adresy, např. 93.184.216.34 nejsou snadno zapamatovatelné, jsou spíše náchylné na výskyt překlepů.
Co je to doména?
Doména je globální unikátní a jednoznačné jméno pro logicky definovanou část internetu, např. web stránku. Domény mají tuto formu:
Doména je nevyhnutelnou součástí URL adresy a určuje, kde se dá najít webový zdroj v rámci hierarchicky strukturovaného systému názvů domén (DNS). Názvový server je odpovědný za překlad domény do formy IP adresy. Specializovaným webovým serverům je následně svěřená rezolventa IP adres. Tento proces funguje podobně jako služba direktory assistance: uživatel zadá název domény www.example.com do vyhledávajícího řádku a následně je požadavek odeslán příslušnému názvovému serveru. Po doručení požadavku je www.example.com vytažený z databáze a následně je uložená IP adresa přenesená do vyhledávače.
Doménový strom
Úplný název domény se nazývá úplný název domény (FQDN). FQDN určuje přesnou polohu cílového počítače v rámci stromové hierarchie systému názvů domén a skládá se ze dvou částí: z názvu hostitele a názvu domény. Následující příklad je FQDN fiktivního poštovního serveru:
mailserver.example.com.
Zatímco mailserver je název hostitele, example.com určuje doménu, na které se dá konkrétní počítač najít. Pro jména serverů odpovědných za provozování web stránek vypadá typická web stránka takto:
Všimněte si, že úplný název domény se liší od každodenně používané internetové adresy tím, že končí tečkou. Je to díky hierarchické struktuře systému názvů domén a důsledkem je, že domény jsou podrobně rozepsané počínaje od nejvyšší úrovně a konče kořenovou doménou.
Zprava doleva vypadá struktura příkladu domény následovně: kořenová doména, doména nejvyšší úrovně (TLD), doména druhé úrovně (SLD) a doména třetí úrovně. Úplný název domény pro www.example.com se skládá ze 4 částí. Domény mohou v zásadě obsahovat další subdomény pod třetí úrovní.
Kořenová doména
První úroveň v DNS systému se nazývá kořenová. Kořenová doména FQDN je definovaná jako prázdná a všeobecně se nezobrazuje online uživatelům. Údaje o názvových serverech a zdrojových záznamech však musí existovat jako úplné FQDN, musí v nich být po určení domény nejvyšší úrovně tečka: www.example.com.
Doména nejvyšší úrovně (TLD)
Vzhledem k tomu, že kořenové domény jsou prázdné, domény nejvyšší úrovně představují nejvyšší úroveň odlišení názvu. TLD jsou spravované síťovými informačními centry (NIC). Mezi úlohy, které má na starosti NIC, patří provoz názvového serveru a alokace domén druhé úrovně pod TLD. IANA, oddělení centrální řídicí organizace ICANN, rozlišuje dvě hlavní skupiny domén nejvyšší úrovně:
Generické TLD jako .com či .net, a TLD jednotlivých zemí jako .us nebo .co.uk. Některé generické TLD jsou provozované jako sponzorované domény nejvyšší úrovně patřící různým zájmovým skupinám nebo firmám. Registrace takové domény může být spojená se speciálními požadavky nebo podmínkami. Protože se domény nejvyšší úrovně nacházejí na konci domény, často se jim říká i koncovky domény. Když se opět vrátíme k našemu příkladu domény, koncovka .com bude doménou nejvyšší úrovně.
Doména druhé úrovně (SLD)
Doména druhé úrovně je libovolně zvolený název pod úrovní domény nejvyšší úrovně. V našem příkladě jde o část example. Alokace domény druhé úrovně vždy probíhá spolu s nadřazenou TLD. Soukromý registr akreditovaný NIC je obvykle odpovědný za alokaci názvů pro firmy i jednotlivé zákazníky.
Doména třetí úrovně
Domény na třetí úrovni, samozřejmě, známe jako domény třetí úrovně. V rámci FQDN jsou umístěné před doménou druhé úrovně. Zahrnutím domény třetí úrovně můžete definovat sub-adresu, která může od sebe oddělovat jednotlivé sekce. Vlastníci domény mohou poskytovat i jiné cílové stránky, služby nebo servery. Běžné názvy pro domény třetí úrovně jsou www pro webové služby, m pro mobilní služby, mail, imap nebo pop3 pro poštovní služby a také různé kódy zemí u jazykově specifických služeb. Dobrým příkladem je online encyklopedie, Wikipedie. Stránka je provozována v různých jazykových verzích díky doménám třetí úrovně:
Domovská stránka anglicky je dostupná pod adresou s doménou třetí úrovně en. Když použijete de, budete přímo přesměrovaní na domovskou stránku v němčině. Domény třetí úrovně také nabízejí společnostem možnost ukázat, že mají pobočky v různých městech a chtějí nabídnout regionální specifické služby nebo produkty na samostatných web stránkách pod tou stejnou doménou druhé úrovně (např. název společnosti).
Domény třetí úrovně se často označují „subdomény“. Tento termín se však nevztahuje výhradně na domény třetí úrovně.
Co je to subdoména?
Subdoména je doména umístěná pod jinou doménou v rámci DNS hierarchie, což znamená, že každá doména pod TLD je subdoména. Zatímco SLD představuje v doménovém stromu subdoménu TLD, doména třetí úrovně SLD se také stává subdoménou. Jednou z výhod subdomény je, že se dá použít na logickou klasifikaci domény. Jak lze dobře vidět na příkladu Wikipedie, doména třetí úrovně má velký význam. Mohou vznikat i domény pod doménami třetí úrovně.
