GLOSA LADISLAVA NAGYE | Knihovnu Václava Havla opouštějí sponzoři i Jáchym Topol. Kritici tvrdí, že pod vedením Tomáše Sedláčka se z důstojné instituce stává projekt, který více připomíná osobní marketing než péči o Havlův odkaz.
Knihovna Václava Havla směřuje k zániku. Projekt opustili nejvýznamnější sponzoři a odcházejí i výrazné tváře v čele s Jáchymem Topolem, jedním z nejvýznamnějších českých spisovatelů posledního půlstoletí. Je to škoda, je to špatně, ale je to asi nevyhnutelné.
Odcházející zaměstnanci a sponzoři dle zpráv v médiích uvádějí nesouhlas se směřováním knihovny pod vedením ekonoma Tomáše Sedláčka. Ten údajně chtěl Havlovo dědictví zpřístupnit mladé generaci a aktualizovat ho pro dnešní svět.
Spory ohledně směřování nechme stranou. Problém Sedláčka a Knihovny Václava Havla je podle všeho jinde. Prezidentská knihovna, založená po vzoru knihoven amerických prezidentů, má být ctihodná instituce. Má pořádat diskuse a přednášky (což plnila) a vystupovat důstojně. To bohužel v případě Tomáše Sedláčka nebyl ten případ.
Tomáš Sedláček se snaží profilovat jako filozof, sám se označuje za „makrofilozofa“, ale vystupuje jako hokynář. Jmenování na pozici ředitele vnímal jako obchodní příležitost: začal nabízet, česky i anglicky, kurzy „české filosofie“, od Husových plamenů k Havlovu sametu. Že se to sponzorům, ale i osobnostem typu Jáchyma Topola nemohlo líbit, to je asi jasné.
Knihovna Václava Havla byl dobrý projekt, jehož hlavním přínosem bylo vytvoření platformy pro zajímavá čtení a diskuse. Ty vycházely z jedné, inspirativní stránky Havlovy osobnosti; pokud projekt skončí kvůli snahám současného ředitele výrazně akcentovat stránku jinou, totiž jistý aspekt kýčovitosti v Havlově myšlení, bude to smutné. A bude to něco, co si první porevoluční prezident opravdu nezasloužil.
