Kulturní odlišnosti v Orientu aneb „Nečistá“ levá ruka a na co využít bekhend

Tomáš Stingl

Dotknout se obchodního partnera levačkou nebo ji použít při jídle na pracovním obědě? V některých koutech světa to znamená pořádný trapas. Proč tomu tak je a jak společenskému faux pas předejít?

Blíží se 13. srpen, který byl vyhlášen Mezinárodním dnem leváků. Byť to může znít lehce úsměvně, ve skutečnosti je osvěta v otázce levorukých stále velmi potřebná. Zhruba dvě třetiny obyvatel této planety totiž i v 21. století stále považují levou ruku za tu nečistou, méněcennou, špinavou. Stejně tak leváci jsou ještě pořád v mnoha zemích vystaveni stigmatizaci a snahám převychovat je na dominantní používání pravačky.

Při jednání s Araby, Číňany, Indy, Barmánci i mnoha dalšími národnostmi na to musí Evropan pamatovat, aby se mimoděk nedopustil společenského přehmatu. Doslova přehmatu. I ten, kdo je s vnímáním levé ruky v dané kultuře jako špinavé srozuměn, může nějaký úkon například při jídle velmi snadno udělat „bekhendem“ prostě proto, že je na to dlouhodobě zvyklý, nebo protože je od přírody levák.

Kterou rukou píše ďábel

Nejdřív je třeba pochopit, proč levačka získala v mnoha kulturách nelichotivé přívlastky. Její vnímání jako nečisté není jen předsudkem, má i ryze praktické důvody. V arabských zemích a na indickém subkontinentu je tak vnímána mimo jiné proto, že se používá na toaletě nebo při různých úkonech, při nichž se člověk umaže.

V Číně, na Korejském poloostrově nebo v Japonsku hraje důležitou roli skutečnost, že tyto kultury mají sklony k jednotě a uniformitě. Individuální odchylky jednotlivce od normy – jako je třeba psaní levou – nejsou příliš vítány. V Myanmaru je pravačka nazývána doslova jako ta „pozitivní“, levačka jako ta „negativní“. V některých částech Afriky a historicky také v Evropě jsou nebo byli leváci podezřívaní z čarodějnictví, spojení s nečistými silami nebo rovnou ďáblem. Ten byl na starém kontinentě na historických malbách obvykle vyobrazován jako levák. V Africe je dodnes v některých oblastech leváctví „léčeno“ fyzickými tresty nebo drilem druhé ruky.

Čína leváky skoro vymazala

Odsudek leváků má své kořeny i v přirozené lidské podezřívavosti vůči čemukoli, co se liší, co je v menšině. Geneticky se totiž v lidské populaci rodí jen 10 až 13 procent leváků. Mnoho zemí má navíc kvůli násilné převýchově nakonec ještě daleko menší podíl levorukých mezi obyvateli. Jejich extrémně nízký počet oficiálně registruje nejlidnatější země světa, Čína, kde je to podle statistiky dokonce méně než jedno procento populace. Vedle klasických stigmat, která jsou s levorukými spojena i v jiných státech, to může mít i jeden ryze praktický důvod. Psaní některých čínských znaků si prý totiž vyloženě žádá použití pravačky.

Velmi nízký počet lidí píšících rukou na straně srdce je také v Jižní Koreji, kde to je jen necelých šest procent obyvatel. Nucená převýchova genetických leváků na psaní a celkovou dominanci pravé ruky byla ostatně donedávna běžná i v Evropě a vedla k mnoha nežádoucím psychickým i fyzickým důsledkům pro potlačené leváky. Jako typické problémy těchto lidí se uvádí koktání, okusování nehtů, špatná orientace v prostoru, deprese či nejrůznější neurotické potíže.

Dokončení textu na ExportMag.cz

Dále se dočtete:

  • Jak se koncept nečisté levé ruky projevuje při stolování v Asii?
  • V čem je praktický i pro život v Evropě?
  • Jak se předsudek o levé ruce promítá do světových jazyků?
SDÍLET
sinfin.digital