Pavel Tykač oznámil, že příští rok, nejpozději v roce 2027, uzavře své uhelné elektrárny v Česku. Důvodem je nevýhodnost jejich provozu, která pramení z vysoké ceny emisních povolenek. Některé hlasy viní Tykače z toho, že se miliardář tímto krokem snaží stát donutit k tomu, aby mu další provoz elektráren zaplatil. Skutečnost je ale mnohem jednodušší. Provozování ztrátových podniků zkrátka není dobrý byznys.
Pro řadu lidí je Tykač uhelný oligarcha, který chce jen „podojit“ stát na tom, aby mu zaplatil provoz jeho uhelných elektráren. Ty jsou v současných podmínkách neekonomické a vliv na to má především cena emisní povolenky. „Vyrobíme megawatthodinu za 86 eur, z čehož 80 je povolenka a 6 je cena elektřiny,“ říká Tykač v podcastu Štěpení.
Argument o vydírání ale padá jako kosa na kámen a realita je mnohem jednodušší: Tykač a další provozovatelé uhelných elektráren jen nechtějí dělat prodělečný byznys. A neexistuje jediný důvod, proč by měl právě šéf skupiny Sev.en ze svého dotovat výrobu elektřiny v Česku.
Evropské dilema: Zelené cíle versus energetická bezpečnost
Stojí za to zmínit rámec, ve kterém se pohybujeme. Hlavní problém je v tom, že Evropská unie (a tedy i Česko) chce dvě protichůdné věci. Za prvé totální dekarbonizaci, což je ve formě Green Dealu jedním z pilířů současné Evropské unie. Konkrétním prostředkem dekarbonizace jsou právě emisní povolenky, jejichž smysl je primárně v tom, aby se provozovatelům fosilních zdrojů jejich ekonomika nevyplácela a aby zavřeli krám. Inu – mise splněna.
Zároveň však platí i druhý imperativ, totiž že v Evropě stále potřebujeme mít dostatek (levné) elektřiny. Potřebují ji domácnosti i firmy, potřebuje ji Evropa a její ekonomika. Bez levné energie není prosperita. A masivně budované obnovitelné zdroje tuto elektřinu (alespoň zatím) nedoručují v takových objemech a stabilitě, aby to pokrylo výpadky uhlí (a v některých zemích i jádra), ani výhledově vyšší poptávku.
Řešení existuje, politici ho ale nehledají
Řešením tohoto rébusu jsou na Západě takzvané kapacitní platby, tedy platby státu provozovatelům fosilních elektráren za to, že své zdroje mají v pohotovosti pro případ nutnosti. Díky těmto platbám je provoz elektráren pro majitele ziskový a jde tak o win-win řešení pro všechny.
Česko však kapacitní platby – ty povoluje Evropská komise – pro uhlí vyjednané nemá. Kdo se tedy nyní diví Pavlu Tykačovi, že zavírá své uhelné elektrárny, měl by se spíš ptát politiků: co přesně udělali pro to, aby této situaci zabránili? Na rozdíl od Tykače jsou oni placení za to, aby Česku dostatek levných energií zajistili.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
