KOMENTÁŘ PAVLA VONDRÁČKA | Myslel jsem si, že dinosauři byli obří ještěrky, co řvaly a dupaly jako v Jurském parku. Mýlil jsem se. Můj host, paleontolog Štěpán Pícha z Dinosauria Museum Prague, mi během hodiny zbořil všechny moje představy o druhohorách. A začalo to hned první, zdánlivě nevinnou otázku o minulosti dinosaurů. Okamžitě mě opravil. „Mluvíš o nich v minulém čase, ale oni existují,“ řekl klidně. „Všichni ptáci jsou dinosauři. Podívej se na kavku, jak chodí po zemi. To je pohyb dinosaura.“ V tu chvíli mi došlo, že tohle nebude obyčejný rozhovor. Bude to lekce pokory.
Co se v rozhovoru dozvíte:
Proč dinosauři ve skutečnosti nikdy nevyhynuli.
Jak pražský triceratops „Trik“ přežil útok T-rexe.
Že dinosauři cíleně „zahradničili“ a udržovali krajinu průchozí, aby nezarostla lesem.
Jaké zvuky doopravdy vydával T-rex (řev známý z filmů to nebyl).
Že druhohorní plazi trpěli rýmou, parazity i rakovinou (měla ji i pražská Diana).
Jak je těžké určit jejich „gender“.
Proč je investice do zkamenělin jistější byznys než vydávání novin.
Štěpáne, nejsi těmi dinosaury trochu postižený? Mluvíš o nich v přítomném čase, jenže vždyť už tady miliony let nejsou...
„Neptačí“ dinosauři vymřeli asi před 66 miliony let, ovšem ti ostatní, což jsou vlastně ptáci, jsou tu s námi dodnes. Dinosauři stále existují, tak na to pohlíží moderní biologie a paleontologie. Jsme schopni doložit evoluční linii až k dinosauřím předkům, tím pádem systematika na to kouká tak, že ptáci jsou dinosauři.
Když vidím šoupálka tříprstého, moc mi jako dinosaurus nepřipadá. Který pták je jim nejpodobnější?
Koukněte se na kavky, nebo obecně krkavcovité ptáky – když se pohybují na zemi, jsou dinosaurům neuvěřitelně podobní. Jen jim chybí ty přední končetiny, místo nich mají křídla. Kdybys vzal kavku a dal jí drápy, máš víceméně miniaturizovaného dinosaura.
Největší muzeum v Evropě je u pražské Ruzyně
Ty pracuješ v Dinosauria Museum Prague, což je ta velká budova u letiště v outletovém centru POP. Říká se, že je největší v Evropě.
Co do počtu originálních koster, v tom jsme na špici. Našel bys určitě rozlohou a „podlahovou plochou“ větší muzea, ale my aktuálně vystavujeme šest pravých a kompletních skeletů – což je důležité zdůraznit, protože lidé si často myslí, že v muzeích vidí skutečné kosti, ale ve skutečnosti jde v drtivé většině o odlitky.
Mít šest originálů na jednom místě je opravdu rarita. Pro srovnatelný zážitek bys musel až do Severní Ameriky nebo Asie.
A co vaše slavná Diana, to je to skutečná kostra?
Ano, to je náš Diplodocus Carnegii, kterého jsme překřtili na Dianu. Je dlouhá 24 metrů a z 92 % je to originál. Chybí jí jen hlava, to je replika rekonstruovaná podle úlomků – protože nalézt kompletní lebku sauropoda je jako najít svatý grál. A pak ještě chybí posledních 58 ocasních obratlů.
Ale pozor, je to sice originál, ale už to není pravá kost, nýbrž kámen, jako ovšem u všech kosterních pozůstatků druhohorních plazů – podstatou zkamenění je, že příroda nahradí organickou hmotu anorganickou. Je to vlastně dokonalá, přírodou vytvořená kopie kosti.
Trik, bestie s jizvou od T-rexe
Máte tam i triceratopse, prý je to světový unikát...
To je, familiárně mu říkáme Trik. Je to Triceratops horridus a aktuálně je to největší a nejkompletnější kostra svého druhu na světě. Měří asi 8,5 metru a vážil kolem 12 tun.
Kavky si mezi sebou říkají, že má za sebou drsnou minulost. Prý ho napadl Tyrannosaurus rex...
Ano, to se dá zjistit, protože kost vykazuje známky hojení. Na jeho lebce je ten kousanec nádherně vidět – je to to obrovské „účko“ nahoře ve štítu. T-rex mu doslova vykousl kus toho štítu.
Muselo to být „divácky“ dost vděčné, protože ten štít byl hustě protkaný cévami a tudíž extrémně prokrvený, sloužil totiž i jako klimatizace. Takže to byla krvavá fontána jak z filmu Quentina Tarantina.
Ale Trik to přežil a žil s tím zraněním minimálně ještě několik let.
Komu takový poklad jako Trik vlastně patří? Stojí to asi dost peněz.
Je v soukromých rukách. Celé muzeum je soukromé, patří podnikateli Karlu Pražákovi. A ano, není to úplně „lidová“ záležitost. Dosvadní rekord drží tyrannosaurus Stan, kterého koupili arabští šejkové za 32 milionů dolarů.
Když to ale srovnáš s uměleckými díly, ta se prodávají ještě o řád i dva výš. Tohle je ale umělecké dílo přírody.
Povodňové lego a zahrádkáři z druhohor
Jak to, že se taková kompletní kostra vůbec zachovala? V lese sotva nejdeš celého jelena pohromadě, ale vy máte celé giganty...
I jejich kosti jsou velmi často roztahané po širokém okolí. Proto jsou ty naše kostry tak unikátní. Klíčové je velmi rychlé pohřbení mrtvoly nějakým sedimentem. Většinou v tom hraje zásadní roli voda, která unáší bahno a písek.
Nejlepší naleziště jsou vlastně povodňové horizonty. Povodeň strhne mrtvoly z obrovské plochy a nanese je na jedno místo, kde se začnou ukládat jedna přes druhou. Proto je v nalezištích většinou víc dinosaurů najednou.
Takže Trik byl taková kráva druhohor? Pásl se a žral kytičky?
Přesně tak. Byl to býložravec, taková dvanáctitunová kráva. Ale na rozdíl od krav dokázal i „zahradničit“. Cíleně žral malé stromky a dokázal i porážet větší, aby si udržoval otevřenou krajinu. Nemohl by žít v hustém lese, neprošel by jím. Sloni dnes dělají prakticky to samé v savaně – spásají ji, aby jim nezarůstala.
Jurský park je hrozná hloupost
Když se bavíme o T-rexovi, jak moc je reálný ten z Jurského parku? To dunění, když se blížil…
To je hrozná hloupost. Nic by neulovil. Plazi, a dinosauři s velkou pravděpodobností také, byli dost citliví na vibrace. Všichni by o něm věděli a utekli by.
A jak to bylo s tím slavným „když se nehýbeš, nevidí tě“?
To je taky blbost, asi jen aby měl film nějakou zápletku. T-rex alle podle všeho viděl skvěle. Jeho oční bulva byla velká jako grapefruit a vážila dvě kila. Člověka by v otevřeném terénu viděl na 8,5 kilometru. Navíc skvěle cítil a slyšel hlavně nízké tóny.
Takže ani ten řev není skutečný? Jaké zvuky tedy vydávali?
Určitě to nebylo tak, jak to známe z filmů. U T-rexe se dokonce podařilo namodelovat zvuk podle zachovaného vnitřního ucha. Nejblíž to má k aligátorovi čínskému.
Zní to asi jako když v sobotu ráno po pařbě nevíte, jestli se vyblinkáte, nebo ne. Je to takové hluboké, nesmělé dunění, a ani u toho neotvírá tlamu. Většinu toho zvuku bychom my lidé ani neslyšeli, protože je v nízkých „infra“ frekvencích.
Investice, která se vyplatí víc než noviny
Bavili jsme se o cenách. Sbírat dinosaury je tedy dobrá investice?
Je. Možná jistější byznys, než vydávat papírové noviny. Fosílie i minerály jsou velmi žádané investiční artikly a cena každoročně roste, u muzejních kusů až o desítky procent. Cokoliv z Tyrannosaura je rok od roku násobně dražší.
A co takový obyčejný zub? Dá se koupit?
Dá. Třeba zuby z Maroka jsou poměrně dostupné. Zub velkého masožravce, Carcharodontosaura, o velikosti sedmi, osmi centimetrů, může stát do 20 000 korun. Ty horší kusy seženete i za pár stovek.
V muzeu máte i kostru zakletou v kameni. Co to je?
To je náš Edmontosaurus, kachnozobý dinosaurus. Ta kostra je zajímavá, protože po smrti zvířete ji zřejmě zachvátil lesní požár. Kosti jsou velmi křehké, proto jsme je nechali v bloku kamene. Tedy v umělém kameni. V originální hornině by to nešlo, protože pracuje a fosílii by rozlámala. Tenhle blok jsme přemisťovali jeřábem, má asi 700 kilo.
Na lovu v Kanadě i Maroku
Ty sám jezdíš hledat zkameněliny? Byl jsi někdy v terénu?
Ano, měl jsem to štěstí. Soukromě jezdím do Maroka, na jih na hranice s Alžírem. Tam jsou povodňové horizonty obrovské pravěké řeky a zuby se tam dají najít. Ale často jdeme spíš po menších, zajímavých věcech, takže přebíráme hlušinu, co vykopou místní. Oni hledají velké zuby, ale ty malé zajímavosti tam nechávají.
Co se stane, když se kost objeví na povrchu?
Rozpadne se. Jakmile se odhalí, zakousnou se do ní klimatické procesy. Velké kosti vydrží třeba rok, ty malé zmizí za pár týdnů. Třeba velká stehenní kost z kachnozobého dinosaura, kterou jsme našli v Kanadě – tu jsme tam museli nechat. Podle kanadských zákonů to nesmíte sebrat. Sice si zapláčete, ale je to zakázané.
Štěpáne, co je největší neznámá, co o dinosaurech nevíme?
Ježiš, toho je! Je to zajímavé – na jednu stranu některé druhy zkoumáme do neuvěřitelných detailů, a na druhou stranu u jiných neznáme ani úplné základy.
Třeba pohlavní dimorfismus. Najdete menší a větší jedince jednoho druhu, ale nevíte, jestli je větší samec, nebo samice. U plazů jsou totiž možné obě varianty.
Potvrdit samici je extrémně těžké. Musíte mít štěstí a najít březí samici, které se v kostech vytvoří speciální tkáň jako zásobárna vápníku pro vejce. A takových náhod je strašně málo.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
