RECENZE MICHALA BORSKÉHO I Češi jsou jednak národem kombíkařů, a pak také milovníků malých osobních dodávek, které umí s ještě větším důrazem na praktičnost plnit tentýž účel. Seznam modelů „užitkáčů“ koncernu Stellantis čítá i tradiční Combo, které Opel v podobě minivanů prodává už přes tři dekády. Vyzkoušeli jsme pochopitelně poctivou naftovou verzi, která slibovala nekonečný dojezd a odlschoolovou atmosféru.
Koncern Stellantis – spolu se svými značkami Citroen, Peugeot a Opel – zasadil před dvěma lety početným zájemcům o své minidodávky zákeřnou ránu, když pro ně zrušil klasické spalovací pohony a nabídl výhradně elektrické verze.
Tragického přešlapu obratem využila Toyota, která na základě obchodních dohod prodává stejný model pod svým brandem Proace, a s diesely a spol. na rozdíl od Evropanů rozhodně neskončila. „Zpět na koleje“ se Berlingo, Combo a další dostali zase až s nedávnou modernizací, která jinak přinesla spíše kosmetické změny.
Zářící boudička
My jsme potřebovali přestěhovat na Moravu knihovnu i s knihami, takže nabídka týdenního soužití s vylepšeným Combem přišla velmi vhod.
V rámci modernizace získal Opel Combo novou atraktivnější tvář. Díky přepracovanému designu v duchu ostatních osobních Opelů auto dost prokouklo – až do té míry, že v kombinaci s efektní světlou metalízou vypadá jako regulérní MPV. Standardem jsou u testované verze nejen sedmnáctipalcová litá kola, ale také četné praktické detaily jako posuvné dveře na obou stranách nebo samostatně výklopné okno na pátých dveřích.
Třešinkou na dortu je „opelovská specialita“ v podobě sériově dodávaných a mimořádně kvalitních předních světlometů. Za čirými skly se ukrývá LED technika se sedmi segmenty na každé světlo a Matrix technologií, která poskytuje vysokou intenzitu osvětlení a skvělé rozložení paprsků. Zároveň neoslňuje ostatní účastníky provozu, včetně zajíců sedících po setmění uprostřed silnice.
Do interiéru přinesla omlazovací kúra především upravenou palubní desku. Standardem je desetipalcový digitální přístrojový štít a dorazil také nový HD dotykový displej infotainmentu. Ten má deset palců a nabízí vychytávky typu 3D navigace, bezdrátového připojení telefonů přes Apple CarPlay/Android Auto a k mání jsou dokonce i nějaké ty hry pro případ stání v zácpě. Nový infotainment je rychlý a má pěknou grafiku, propojení s telefonem spácháte dozajista na první dobrou.
Místo k milování
Jestli ale u Comba o něco opravdu jde, je to nabídka vnitřního prostoru a různá kouzla s ním spojená. Osobní Combo homologované v kategorii M1 má standardně vždy ve druhé řadě tři samostatná sedadla. Všechna nabízejí systém Isofix pro upevnění dětské sedačky, bohužel je ale nejde bez masivní mechanické operace vyjímat. Všude kolem je spousta přihrádek, a to včetně poličky pod stropem nebo obří úložné schránky mezi předními sedadly. Nad hlavami cestujících je obecně místa až až.
Z pohledu variability je také trochu škoda, že sedadla druhé řady nejsou posuvná. Na druhou stranu, když je sklopíte, vznikne zcela rovná plocha, která je u testované prodloužené verze Long delší než 2,2 m. Objem zavazadelníku až po střechu činí 3,5 metru krychlových. Pokud sklopíte i opěradlo spolujezdce, což chvályhodně snadno lze, odvezete náklad dlouhý až tři metry. Jak jsme se mohli při stěhování velkého množství redakčních publikací přesvědčit, i 1050 litrů základního objemu kufru bohatě postačí.
Platí ale samozřejmě něco za něco. Absence podélného posuvu zadních sedadel znamená, že máte sice k ruce obří nákladový prostor, v podélném směru je však pro nohy ve druhé řadě méně místa, než by by bylo dospělému milé. Tohle je ale pro většinu aut daného typu dost podobné. Celkově je interiér solidně zpracovaný, pohledný a působí bytelným dojmem.
Černé zlato
Jak už bylo řečeno v úvodu, do motorového prostoru Comba se vrátil pohon, který je pro auta tohoto typu zdaleka nejlepší, tedy úsporná naftová „malorážka“. V našem případě dokonce kombinovaná s osmistupňovým automatem, což značně zpříjemňovalo komfort ovládání.
Koncernová dieselová patnáctistovka se běžně spokojí s 5,5 - 6 litry paliva na sto kilometrů, což znamená dojezd blížící se 1000 kilometrům na jedno tankování. S elektrickou verzí se to absolutně nedá srovnat. Prověřený naftový čtyřválec je navíc kultivovaný, s automatem si dobře rozumí a na dálnici dokáže být příjemně svižný. Jen se člověk musí smířit s trochu větším aerodynamickým hlukem, což je daň za vyšší stavbu karoserie a hranaté tvary. Prostě malý stěhovák.
Jinak je osobní Opel Combi komfortní a jezdí víceméně jako klasický osobní automobil, snad jen řízení má trochu „delší“, stejně jako velké dodávky. V zatáčkách Combo možná není tak suverénní jako konkurence postavená na platformě MQB, tedy aktuální Caddy nebo Tourneo Connect, ale pořád je to velmi solidní standard. Zákazníci se také mohou spolehnout na řadu asistenčních systémů. Včetně otravného asistenta pro sledování maximální povolené rychlosti, kterého lze naštěstí jedním hmatem odstavit.
Opel totiž i po faceliftu ponechal na palubce pár základních tlačítek – jedno z nich je zkratkou pro přístup do menu nastavení vozu. Hned na základní obrazovce je pak políčko pro deaktivaci systému ISA.
Na dlouhé roky
Auta jako Opel Combo stárnou pomaleji. Výjimkou nejsou desetileté výrobní cykly - stačí vzpomenout první Citroen Berlingo nebo Volkswagen Caddy. Na vzhledu zkrátka tolik nesejde, jakkoliv je u současného Comba příjemným bonusem, důležitější je praktičnost a výdrž. Řidiči různých dovážkových služeb ji oceňují každý den.
Rodiny, pro které je osobní verze tohoto vozu určena, ho ale tolik trápit určitě nebudou. Měly by si však pospíšit, protože bůhví, jak dlouho diesel v nabídce ještě vydrží. V ceně od 679 990 korun lepší auto tohoto typu neseženete.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
