Honda HR-V nedělá z ekologie vědu. Zeleně se chová jen tak mimochodem a skoro nic za to nechce

Je paradoxem, že na českých silnicích vídáme častěji přes dvacet let staré Hondy HR-V první generace než ty současné. Když se tohle zajímavé vozítko na sklonku 90. let poprvé objevilo, mívalo pohon všech kol a nepřehlédnutelný design. Tenkrát se zrodil pojem crossover. 

Dnešní HR-V má úplně jinou osobnost – uhlazenější, praktičtější a víc městskou. Přestože skoro není vidět, jde pořád o druhý nejprodávanější model Hondy po velkém SUV CR-V. Pořád jde ale jen o nižší stovky kusů.

Když mám hodnotit tak subjektivní věc, jako je design auta, v souvislosti s HR-V mě napadá, že to rozhodně není neforemná škatule, která se vybaví, když se řekne SUV. Na parkovišti před Lidlem jsem prostě docela rád, že mohu jít zrovna k tomuto autu. Po faceliftu pro letošní rok vypadá sice čiperná Honda poněkud uhlazeněji, stále si ji ale s ničím jiným nesplete vzdor holubičí barvě. 

Přední maska je širší a minimalistická, s adaptivními LED světlomety, které mají novou grafiku s tmavým pozadím – vypadají dravě, ale ne agresivně. Zadní LED pásky jsou vodorovné a propojují celý zadek, což dává autu spolu s hodně skloněným zadním oknem onen typický „coupé-like“ vzhled, který se teď nosí. Celkově je ten vozík poměrně kompaktní (délka 4,3 m), ale působí větší, než je ve skutečnosti. 

Hondy jsou víc než jiné japonské automobilky pověstné jednoduchostí, s jakou se v jejich kabině zabydlíte. Hlavním motivem na palubní desce je panel s jednou výraznou lamelou táhnoucí se po celé šířce, který slouží jako dekorace i jako výdechy klimatizace. Už v základu dostanete velký displej zábavního systému, s bezproblémovou konektivitou nebo duální klimatizaci. Po vrcholné verzi sáhněte, pokud chcete třeba vyhřívání volantu nebo prémiové audio od Bose se 12 repráky. 

Volant ideálního, tedy zcela kulatého tvaru padne příjemně do ruky a jen na první pohled je na něm zbytečně moc malých ovladačů. Zvyknete si.

Dobrou zprávou je, že Honda šla sice s dobou a nahradila klasické ručičkové ukazatele displejem jako všichni ostatní, nicméně zachovala jejich tradiční grafiku. Řidičovo pracoviště působí velmi přirozeně i proto, že všechny hlavní ovládací prvky jsou stále fyzické, což je podstatné zejména u regulace hlasitosti audia nebo u ovládání klimatizace.

Sedadla s příjemnou kombinací kůže a látky jsou pohodlná, s dobrým bočním vedením – po hodině jízdy žádná únava zad. Zadní řada je prostorná pro dvě děti, pro dospělé to tam moc není. Díky Magic Seats (ten slavný hondovský trik) se zadními sedáky vyklápěnými nahoru naložíte dozadu napříč i středně velké jízdní kolo. Materiály? Měkké plasty na palubce a dveřích, žádné tvrdé škrábance jako u levnějších konkurentů.

Honda HR-V technicky kompletně vychází z malého modelu Jazz. To znamená, že pokud jezdíte hlavně po městě, vyhráli jste s tímhle autem docela milý jackpot. Jedenapůllitrový benzinový motor plus dva elektromotory dávají dohromady 96 kW (131 koní) a 253 Nm. To není nic extatického, ale to od hybridního auta této kategorie ani nikdo nechce. 

HR–V prostě není raketa na kolech, ale v elektrickém režimu je to tiché a pružné vozítko, které řidiče ničím neobtěžuje. Ve městě jede téměř výhradně na elektřinu, spotřeba se drží na 4,5–5 l/100 km, což jsou fajn hodnoty. Přepínání mezi jednotlivými režimy (elektrický, hybrid, spalování) je plynulé, elektronika to prostě řídí chytře. Celková spotřeba v kombinaci? Opět kolem 5,5 l, normovaný cyklus WLTP slibuje 4,3 l, což už chce trochu snahy. 

Slabina? Na dálnici při 130 km/h se motor vytáčí, hučí a moc už se mu nechce zrychlovat. Podepisuje se to samozřejmě také na spotřebě. Adrenalin prostě hledejte jinde. 

Čistě na elektřinu tenhle hybrid jezdí až do rychlosti 70 km/h a velkou zajímavostí je, že spalovací motor umí připojit až po překročení téhle hranice. V nižších rychlostech to kvůli stálému převodu není možné a to nejlepší je, že to při jízdě postřehnete jen minimálně – v elektrickém módu svítí kontrolka EV a při připojení spalovacího motoru se pod kapotou objeví nějaký ten hluk. V nižších rychlostech spalovací čtyřválec pracuje pouze jako generátor pro nabíjení akumulátoru.

Když se něco jmenuje Honda, člověk jaksi automaticky očekává výborné jízdní vlastnosti. Jak je na tom hybridní HR-V? Podvozek sdílí s Jazzem, takže ačkoliv je HR-V o dost větší a těžší, jízda s ním je pořád velmi jistá a dostatečně pohodlná. Odpružení je sice tuhé, auto ale přesto pohlcuje nerovnosti s nečekanou grácií.

Řízení je přesné a lehké, ač spíš bez citu. Honda se v zatáčkách naklání jen mírně a snaží se držet zvolenou stopu bez ohledu na zatížení nebo kvalitu silnice. Přestože jde o ryzí předokolku, vrozená nedotáčivost se projevuje až opravdu v extrému. V kabině je tišeji než u staršího modelu, jen ve vyšších rychlostech nebo při předjíždění přijde ke slovu hluk od vytočeného motoru. Podtrženo sečteno: Honda HR-V je nejsportovněji vypadající SUV v segmentu, vhodná je ale spíš pro pohodovou jízdu. Podvozek by zjevně snesl mnohem víc výkonu.

Už dlouho jsem nejel taky typicky městským či příměstským autem, jako je Honda HR-V. Současný model už dávno odkopal své outdoorové kořeny a díky inteligentnímu hybridu, který ale neoplývá vysokým výkonem, se hbitě pohybuje především v terénu ucpaných ulic a tunelů. Padesát, sto kilometrů na chatu je v pořádku, z dlouhých cest vyšší dálniční rychlostí vás ale bude bolet hlava. 

Popravdě řečeno mě pořád udivuje, že zákazníci městskou Hondu ještě stále moc neobjevili – je levnější i stylovější než Toyota Corolla Cross či Hyundai Kona. 

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.