Saab byl za „bolševika“ autem intelektuálů, rádi jej ale měli i taxikáři. Dnes si ho pěstí sběratelé

„Tak na co byste mě tipla?“ vyzývá silácky záletný knihkupec Dalibor Vrána v kultovní komedii Vrchní, prchni! kamarádovu ženu Manuelu při flirtování na srazu bývalých spolužáků. Když se mladičká Dagmar Patrasová začne mlsně rozhlížet po autech dvorku, Vrána v obavách, že by mohla vypátrat jeho důchodcovský Velorex, rychle reaguje: „Ne ne, nehádejte, mám Saaba!“

V komedii o touze pohádkově zbohatnout v normalizační bídě byl prostě švédský vůz příznačným symbolem společenského úspěchu. 

Automobilová výroba letecké továrny Saab (Svenska Aeroplan AB) se zrodila trochu jako z nouze ctnost. Po skončení druhé světové války se kapacity na výrobu letadel staly nadbytečnými, a tak bylo rozhodnuto využít je pro výrobu aut. 

Letecké kořeny čtyřkolových Saabů znamenaly nevšední aerodynamické tvary, vysokou kvalitu zpracování a také přední pohon s dvoutaktními motory. Agregáty blízké konstrukčně těm ve východoněmeckých Trabantech a Wartburzích asi nebyly tím, proč Saaby oslovily milovníky originality z celého světa – vzhled, bytelnost a skvělé jízdní vlastnosti ale rozhodně ano.

O mimořádnou popularitu Saabů u nás se už v první polovině 60. let zasloužil závodník Zdeněk Treybal, který s typem 96 vyhrál v letech 1962 a 64 domácí rallyový šampionát. Se stejným vozem sbíral vavříny i světoznámý kostýmní výtvarník a závodník Theodor Pištěk nebo novinář Dalibor Janek. 

Sportovní úspěchy na světové scéně, o které se zasloužil především Eric Carlsson vítězstvími v Rallye Monte Carlo, znamenaly definitivní průlom na trzích od USA přes Keňu až po Nový Zéland. Přesto šlo vždy o relativně vzácná auta vznikající v menších sériích, což logicky přitahovalo různé celebrity včetně těch našich.

Do modelu 96 se postupně nastěhovaly čtyřválcové motory od Fordu a Triumphu a s různými dílčími vylepšeními vydržel ve výrobě až do roku 1980. V roce 1970 se v Mototechně prodával za závratných 149 000 Kčs, později jej zlevnili na stále „pěkných“ 125 000 Kčs (přičemž průměrná mzda byla tehdy kolem 2 tisíc Kčs).

To už ale nabíhala výroba nového typu 99, auta, jehož rysy jsou jasně patrné ještě u typu 900, který ve výrobě vydržel až do roku 1993. Také „devětadevadesátka“ se dostala do Českolovenska a v 70. letech platila za to „nej“, co se v Tuzexu či Mototechně dalo koupit.

„Devětdevítka“ se představila na sklonku roku 1967, když se už několik měsíců továrna netajila snímky prototypů s dvojicí kulatých světlometů, s odlišnostmi zádě a tvaru zadního okna. Od začátku roku 1968 se výroba rozběhla naplno, a jelikož tehdejší Československo patřilo už delší dobu k pravidelným odběratelům (byť nevelkého množství), dalo se očekávat, že elegantní a nadčasová novinka obohatí i náš chudičký trh.

Po saabovsky specifickém otevření kapoty nejprve odjištěním nahoru, posunutím vzad a vyvrácením dopředu vzhůru byl v motorovém prostoru k vidění vizuálně subtilní čtyřválec britské konstrukce Triumph, dávající z objemu 1700 cm³ výkon 80 koní.

Od roku 1972 se dodává Saab 99 s dvoulitrem, který má lepší výkonovou křivku a je i pružnější. Progresivně řešené saaby se prodávaly se dvěma, čtyřmi dveřmi či pěti dveřmi, vzniklo i několik prodloužených provedení, policejní speciály, a dokonce prototypy kabrioletů a STW. To se ovšem našeho trhu netýkalo.

Zajímavostí je úspěšný vývoj a výroba modelu 99 Turbo, jednoho z prvních sériových přeplňovaných vozů na světě, zamýšlených pro běžný denní provoz. Montáž „devětdevítky“ trvala celých šestnáct let a skončila v roce 1984, kdy už byla řada překřtěna na číslo 90.

Uživateli nabízel švédský ingot příjemnou symbiózu všech dobových vymožeností s přidanou hodnotou v podobě originální atmosféry a jízdního projevu. Silně panoramatické čelní okno má ještě typ 900, kterým jsem jezdíval do práce a na dovolenou, devětdevítka je však stylově čistším autem s řadou krásných technicistních detailů vně i uvnitř.

Severská auta byla vždy známa svou účelností a důrazem na bezpečnost, takže nepřekvapí, že interiér saabu působí o generaci moderněji než u dobových soupeřů. Nechybí tedy nevídané kruhové ovladače topení, elektrické rozmrazování zadního okna nebo opěrky hlavy. Taky samonavíjecí bezpečnostní pásy měl na sklonku 60. let málokdo. 

Výhled je vynikající, atmosféra uvnitř je ale poněkud dekadentnější a přísnější než třeba u bonvivánského Renaultu 16 – vůbec se nedivím, že si značku Saab oblíbilo tolik intelektuálů a umělců.

Motor se v Saabu tradičně startuje otočením klíčku ve spínací skříňce umístěné mezi předními sedadly. Zvláštní bručivý zvuk čtyřválce nepřipomíhá nic podobného a řadící páka chodí v kulise jako po másle. Podvozek není nepohodlný, ale rozhodně není měkký, v pohodě snese i svižnější jízdu po okreskách, jakkoliv do otáček se motor zrovna dvakrát nežene. 

Zcela na výši dnešní doby jsou velmi účinné brzdy a přímo výtečné je topení – horký vzduch začíná z výdechů foukat už po pár stovkách metrů jízdy. A když už jsme u té zimy – díky velmi nízkému těžišti mají Saaby 99/90/900 vynikající trakci na sněhu. Sám si vzpomínám, že jsem v zimě běžně vyjel tam, kam se jinak dostaly jen vozy s pohonem všech kol.

Dovozy Saabů 99 do ČSSR probíhaly pouze v řádu desítek kusů ročně (celkově 500) a skončily s rokem 1978. Dovážely se zprvu dvou- a později i čtyřdveřové verze, pár desítek aut se ke konci prodalo i přes plebejskou Mototechnu.

Na našich silnicích byly saaby bílou vránou. Poněkud zapadaly pouze ve srovnání s Chryslerem 180. Saab byl prostě střízlivější, nesázel na opulentnost a přemíru ozdob, představoval spíše chladný perfekcionismus. Z celé nabídkové palety Mototechny i Tuzexu byl ve své době nejdražší. 

Model z přiložených fotek vyšel v roce 1973 na 25 000 tuzexových korun, což při neoficiálním kursu činilo více než 120 000 Kčs, v závěrečné roce prodeje v ČSSR se cena čtyřdveřové verze vyšplhala až na 134 000 Kčs! Za tenhle obnos jste mohli mít Škodu 110 R, k tomu škodovku „stovku“ a ještě zbylo hodně na benzin. Důkazem kvality starých Saabů dovezených v 70. letech budiž fakt, že exempláře, které majitelé zachránili před hnilobou, je dodnes možné vídat na veteránských srazech s původním okresními SPZ.

Další Saaby se k nám oficiálně dostaly až po roce 1989 hlavně přes známé dealerství na pražském náměstí Bratří Synků. Šlo tehdy o dobíhající řadu 900 a velký model 9000, který Saab vyvinul v kooperaci s italskými značkami Alfa Romeo, Fiat a Lancia. Zanedlouho došlo bohužel k převzetí automobilové divize švédské firmy koncernem General Motors a počínaje novou generací modelu 900 z roku 1993 byly Saaby jen důkladně přestavěnými Opely. Přes dílčí úspěchy však začala firma z Trolhättanu postupně zabředávat do stále větších obtíží.

Definitivní konec automobilů Saab přinesla světová finanční krize, kdy se do velkých problémů dostala mateřská společnost General Motors, která by nepřežila bez pomoci od americké vlády. Koncern byl nucen k rozsáhlé restrukturalizaci zahrnující prodej některých značek včetně nerentabilního Saabu. GM měl ale velmi nereálnou představu o cenových podmínkách prodeje, což po krachu několikerých pokusů o převzetí vyústilo v neodvratné zastavení výroby v roce 2011.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.