GLOSA JANA MALINY | „Průměrná teplota za červenec 2025 činila 17,9 °C, tedy o 0,4 °C pod normálem období 1991–2020.“ Uf... Nepřijdou vám takováto sdělení už totálně na hlavu? Co je to za zvláštní úchylku, že lidé hltají v mainstreamových médiích články o tom, že je o fous teplejší nebo studenější léto, než bylo v letech X, Y? Mám vlastní hypotézu.
Důvodem je to, že je všechno v pořádku, lidé v Česku se mají jako prasata v žitě (doslova!), a proto hledají problémy tam, kde nejsou. Není už načase přestat čumět na teploměr, hádat se na sociálních sítích o globálním oteplování, a namísto toho se radovat, že je léto, holkám na ulici to sluší, je pivo a není válka?
Vždycky se zastydím, když se přistihnu, že si stěžuju na nepatrné nepohodlí. Stává se mi to především v horkých letních měsících, kdy mám pocit, že se upeču, protože je přes 30 stupňů. Je to zcela nedůstojné chování, snažím se toho vyvarovat, ale občas mi to ujede. Nepohodlí je totiž neoddiskutovatelně relativní pojem.
Během výpravy na poloostrov Hornstrandir (severozápadní fjordy Islandu) jsme nesli na zádech skoro 30 kilo zásob, téměř denně pršelo – vlivem větru často vodorovně – a když přestal foukat vítr, objevily se roje komárů. Stan jsme stavěli v dešti, mokrý ho zase balili, boty durch celých 14 dní.
Člověku se během jednotek dnů úplně přenastaví vnímání standardů pohodlí a nepohodlí – a jde se dál, žádné drama se nekoná.
Je to o hlavě!
Tohle nadužívané klišé je v rámci tématu této glosy zcela namístě. Je horko? Je zima? Tak se z toho nepos...!
Zaprvé, podobné fňuky nejsou – zejména pro muže – důstojné, zadruhé je to plýtvání energií, a za třetí je to hrubě neslušné k lidem, kteří neměli to štěstí narodit se ve střední Evropě na přelomu 20. a 21. století. A že jich je!
Během studií na vysoké škole jsem někde slyšel, že „na světě je asi sedm miliard lidí, dvě miliardy řeší, co budou večer jíst, další dvě miliardy řeší, jestli zítra půjdou do práce pěšky, nebo pojedou na kole, a zbylé tři miliardy diskutují o finanční krizi.“
Jistě, zjednodušení, ale užitečná připomínka.
Tvrdím, že lidé, kterým osud nadělil takové privilegium, že žijí v mírumilovné a blahobytné společnosti, mají povinnost si tu a tam – alespoň mentálně – vytvořit něco, čemu říkám „krizi bez krize“.
Prostě si představit, že by se zbortila nějaká domnělá samozřejmost, bez které si už ani nedovedou představit žít.
Není to tak daleko od Česka, kde je naprosto běžné, že vás někdo nutí jít po někom střílet, nebo jste naopak nuceni před hrozbou zabití utíkat.
(Nejhorší jsou ti kavárenští sr*či, kteří si užívají morálně uspokojující kritiky Západu bez toho, aby byli alespoň na půl roku nuceni žít někde, kam vliv Západu nedosahuje, ale to je jiné téma).
Ale nám tady v červenci pršelo, brr.
Everything's Great And Nobody's Happy
Takže, všechno je OK, lidé co pracují v Babišově Lovochemii jako zámečníci si mohou dovolit dvě auta, dvě dovolené a rodinný dům na vesnici (pravda, kofinancovaný z kradeného vybavení firmy odepsaného jako „opotřebované“), ale pořád ten život nějak není podle představ.
Celý červenec pršelo a byla zima jako prase, teď zas bude vedro na chcípnutí.
Inspirován Janou Maláčovou volám všechny stoupence zdravého rozumu! Užijme si léto, neztrapňujme se na sociálních sítích a buďme vděční, že je pivo, není válka, a tak dále, a tak dále...
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
