Chtěly rychlé peníze a obdiv. Dokument ukazuje, jak končí sen o OnlyFans

„Dôlezity je pomer ftáka a žaluďu. Tvoj penis je malý ale celkom rovný, body dostaneš za žilnatosť, ale je zarasteny. Dávám ti štvorku z deseti,“ švitoří bratislavská hvězda Onlyfans Inked Dory do webkamery, když na žádost jednoho ze svých fanoušků za tučný poplatek hodnotí snímek jeho přirození. 

V dokumentu Barbory Chalupové, který je nově k dostání na platformě Oneplay, člověk v přímém přenosu sleduje finální fázi tržního mechanismu, v níž se i ty nejintimnější lidské projevy transformují do excelovských tabulek. Celý film je protkán hlubokou depresí a deziluzí, která vyvěrá z tragického omylu: z představy, že v dnešním světě lze získat štěstí a bohatství bez skutečné protihodnoty, jen pomocí webkamery a odhozeného studu.

Na začátku sledujeme mladou obyčejnou dívku, která opouští svou běžnou, špatně placenou práci a rozhodne se vstoupit do světa placeného erotického obsahu. Její motivace je jasná: rychlé peníze, nezávislost a luxus. Spolu s dalšími dvěma děvčaty ji proto vidíme na „workshopu“ pořádaném zavedenou hvězdou sítě Inked Dory, která bytostem se silně podlomeným sebevědomím, které tak nějak neví v životě co se sebou, představuje svět praktického fungování OnlyFans – sítě, na které platíte za „ukázanou“. Nezralé holky chtějí mimo peněz také ukázat svému okolí, kamarádům a kolegům, jakou „hvězdu“ dosud bez zájmu míjely v pracovní kuchyňce.

Příběh zdánlivě vyrovnané a úspěšné Inked Dory a jejích novopečených kolegyň je v jádru archetypální pohádkou o falešné sociální mobilitě. Myšlenka, že se průměrná dívka od pokladny v Lidlu nebo z call centra pojišťovny může ze dne na den transformovat v bohatou celebritu a vlivnou pornohvězdu, je ve své podstatě stejně pošetilá jako věřit na výhru v loterii bez podaného tiketu. Divák sleduje dívky, které sice prozatímně (ale často ani to ne) „uspěly“ v generování okamžitého cashflow, ale za cenu naprosté devastace svého lidského kapitálu. 

Abychom pochopili hloubku této pasti, je nutné si ujasnit, jak predátorsky je nastaven samotný ekosystém OnlyFans. Platforma si bere nekompromisních 20 % z každého centu, ale skutečný byznys model neleží v měsíčním předplatném, které bývá často jen lákadlem v řádu jednotek dolarů. Skutečné peníze se generují v šedé zóně tzv. PPV (Pay-Per-View) zpráv a „tipů“. 

Uživatelé platí horentní sumy za odemčení konkrétních videí nebo za iluzi osobní konverzace. Film naznačuje i temnější stránku: mnoho úspěšných tvůrkyň si najímá agentury a profesionální „chattery“, kteří za ně odepisují fanouškům. Osamělý muž na druhém konci světa tak neplatí své „virtuální přítelkyni“, ale anonymnímu brigádníkovi v kanceláři, který jen mechanicky sází naučené fráze, aby z oběti vytáhl další dolar.

Samostatnou kapitolu a hluboký analytický povzdech si zaslouží postavy partnerů těchto žen. Při sledování filmu se divák neubrání otázce: Co je to za muže? Sledujeme zde naprosté vyprázdnění tradičních hodnot, kde partner neplní roli opory, ale spíše technického asistenta, osvětlovače nebo dokonce cynického manažera, který své přítelkyni pomáhá s marketingem jejího vlastního ponížení. Na jazyk se dere sousloví „pasák s výhodami“.

Tento obraz krize moderní maskulinity je možná tím nejvíce znepokojujícím prvkem celého snímku. Tito muži dobrovolně asistují u komodifikace své partnerky, pravděpodobně v naivní víře, že peníze vykoupené tímto způsobem jim přinesou svobodu a snad je v jejich nízkém sociálním sebevědomí těší i vědomí být partnerem holky, kterou chtějí tisíce onanistů na severní polokouli. Ve skutečnosti se však stávají jen dalšími kolečky v mechanismu, který z jejich vztahu vysává poslední zbytky lidskosti a nahrazuje je transakčním chladem.

Mrazivou je v tomto směru scéna, kdy si jedna z dívek nechá v zájmu byznysu zvětšit prsa, po operaci se svíjí v bolestech na hrudi doma na gauči a partner ji ošetřuje a utěšuje, že brzy bude už zase moct před kameru a jak budou fanoušci nadšení. 

Stejného druhu je moment, kdy se jiná plavovláska, která dosud ze studu nebo snaze zachovat soukromí dosud před kamerou vystupovala vždy v masce, rozhodne tuto masku sundat v zoufalé snaze nahnat nějaké ty drobné. A její partner ji objímá, jak je statečná, že to dokázala. Radost z toho ve skutečnosti má hlavně jeden věrný osamělý příznivec, který se do dívky platonicky zamiloval a spíš než o vzrušení mu jde o lidský kontakt.

Závěrečné scény jsou otevřeně depresivní. Donedávna veleúspěšná Inked Dory sedí v prádle hodiny na posteli před kamerou a postupným snižováním částek za odhalování (ukázání prsou začíná na 200 dolarech) se zoufale snaží přimět své sledující k příhozům. Někdo se k tomu ale nemá a takto to pokračuje několik dní. S plačtivým povzdechem „Dúfám, že sa zajtra polepšitě,“ který je spíš zbožným přáním zaklapává monitor a odchází venčit svého sympatického psíka na pole mezi benzinku a sídliště někde poblíž dálnice. Pobízení, aby se už konečně vykakal je nakonec nejlidštějším momentem celého filmu. 

Druhým takovým je setkání dalších z dívek s profesionálkou s SM salonu, která jim má dodat dráždivější a tedy lákavější image. Zoufalé pokusy s bičíkem a obrovským dildem někdejší telefonistce z call centra zjevně nesedí. „Hele, tohle nejsi ty, nedělej to, ty to nemáš v sobě,“ zní kamarádské doporučení drsné lady v kůži. 

Celkové vyznění dokumentu je tedy mrazivé: v tomto prázdném světě lidí neschopných navázat reálné vztahy neexistují vítězové. Jsou zde jen vykořisťovatelé, vykořisťovaní a platformy, které na obou stranách parazitují. Hrdinky filmu, které věřily ve snadnou cestu na vrchol, končí v pasti vlastní tuctovosti a zjišťují, že digitální sláva je stejně pomíjivá jako jejich vlastní mládí, botox ve rtech, silikon v prsou a tetování na vrásčité kůži s celulitidou. 

Dle mého soudu mohou v tomto světě dlouhodobě uspět jen ženy hluboce přesvědčené o tom, co dělají, baví je to a naprosto rezignují na běžné fungování v lidské společnosti, aniž by měly jakákoliv morální a další duševní dilemata. Takových je ale naprosté minimum a bývají to ty největší pornohvězdy.

V opačném případě je výsledkem totální prázdnota, sociální bankrot a ještě nižší sebevědomí, což Chalupové dokument ukazuje v plné nahotě.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy, ať nemáte digitální depresi. Díky.

Tyto ženy si své peníze sice „tvrdě odpracovaly“, ovšem nikoliv skrze kreativitu nebo dovednost, ale skrze osmnáctihodinové směny v digitálních dolech, kde musely obětovat vztahy s rodiči, přáteli i vlastní důstojnost. Štěstí na OnlyFans není zadarmo; platí se za něj sociální izolací a cejchem, který z digitální stopy nikdy nezmizí.

Krutá pravda, kterou film i realita trhu odhalují, spočívá v neúprosném zákonu nabídky a poptávky. Úspěch hrdinek má totiž drasticky krátkou expirační dobu, obvykle v řádu jednoho až dvou let. Problém není v tom, že by se „málo snažily“, ale v jejich naprosté tuctovosti. Digitální prostor je přesycen tisíci identických dívek, které jsou stejně obyčejné, stejně zaměnitelné a stejně prázdné jako produkt v automatizovaném skladu. Jakmile opadne efekt novosti – onen prchavý moment, kdy je dívka v algoritmu označena jako „new“ – muži na OnlyFans bez mrknutí oka přesouvají svou pozornost i platební karty k dalšímu objektu.