KOMENTÁŘ LADISLAVA NAGYE | Wimbledon zůstává posledním turnajem na původním povrchu, na němž moderní tenis vznikl. A ve Wimbledonu se na něm bude hrát dál, přestože je to nepraktické – zůstane jako nostalgická připomínka a základní kámen tohoto světového sportu.
Wimbledon zůstává posledním turnajem, který se hraje na povrchu, na němž vznikl moderní tenis. A ve Wimbledonu se na něm bude hrát dál, přestože je to nepraktické. Zůstane jako nostalgická připomínka a základní kámen sportu.
Není to tak dávno, nějakých padesát let, kdy se turnaje grandslamu hrály pouze na dvou površích, na nichž se moderní tenis zrodil – tedy na trávě a na antuce. Na trávě se hrál Wimbledon, U.S. Open a Australian Open, na antuce Roland Garros.
Zatímco Nový svět si na tradice příliš nepotrpí, a tak Austrálie i Amerika přešly na beton, evropské turnaje zůstaly u svých tradičních povrchů. Díky bohu za to.
Proč u nás tráva na kurtech neroste?
U.S. Open se naposledy hrálo na trávě v roce 1974, poté tři roky na zelené antuce a pak až dodnes na tvrdém povrchu (Decoturf). Australian Open se naposledy na trávě hrálo v roce 1987, od dalšího roku přešlo rovněž na tvrdý povrch. V obou případech za změnou stálo několik důvodů, přičemž ten hlavní byl finanční a organizační. Udržovat travnaté dvorce je pracné a náročné, navíc v době, kdy ještě neexistovaly zatahovací střechy, mohly silné lijáky turnaj výrazně zkomplikovat.
Pokud se při triumfu českých tenistek v posledních ročnících Wimbledonu – včetně letošního snového českého finále – někdo ptá, jak je to možné, když u nás nemáme prakticky žádné travnaté dvorce, nabízí se prostá odpověď: tenis na trávě se hraje velmi sporadicky.
Z velkých pětistovkových turnajů jsou to dva turnaje pro muže (Halle a Queen’s v Londýně). Takže vlastně o žádné zemi, snad s výjimkou Anglie, se nedá říct, že by její tenisté vyrůstali na trávě. Rozhodně to nelze říci o Itálii, odkud pochází aktuální šampion Sinner, nebo o Španělsku, zemi původu nedávného šampiona Alcaraze, natož o Srbsku či Švýcarsku, domovech Djokoviče a Federera.
Aristokratické kořeny
Tenis, jak ho známe, se narodil na trávě. Dokonce známe datum zrodu – 6. května 1874 na kriketovém hřišti v Knightsbridge. Vynálezce nové hry, armádní major a podnikatel Walter Wingfield, se pokusil do Anglie uvést hru, která do té doby byla doma hlavně ve Francii. Dle historiků vznikla ve francouzských klášterech ve třináctém století, později se hrála hlavně v palácích a míčovnách, z čehož vyplývá, že byla určena té nejvyšší aristokracii.
Podle vynikajících dějin tenisu, které sepsal David Berry (v knize A People’s History of Tennis čili Lidová historie tenisu), se zejména u francouzské a anglické aristokracie těšila hra velké oblibě.
A hrála se nepochybně vášnivě. Podle Berryho podlehli zraněním utrpěným při tenise dva francouzští králové. Britská královna Anna Boleynová právě sledovala tenisový zápas, když ji přišli zatknout a následně odsoudili k smrti (vášnivým milovníkem tenisu byl i její manžel Jindřich VIII.).
Na vrcholu obliby této královské hry bylo v Paříži 250 dvorců, přičemž ten ve Versailles po revoluci obsadily stavy jako výraz protestu proti elitářské povaze sportu.
Elitářství zůstalo
Sport, který vymyslel Wingfield, byl také elitářský, jen ne tolik. Předně umožňoval hraní venku, a to na povrchu, který byl díky kriketu, kroketu a golfu, ale i jiným sportům v Anglii velmi rozšířený. Noviny The Morning Post Wingfieldův vynález velice chválily. Podle anonymního novináře je tato hra „chytrou adaptací tenisu na požadavky běžného trávníku“ a hra „se nepochybně stane oblíbenou celonárodní zábavou“.
Rozšíření tenisu výrazně pomohla technologie. V roce 1830 byla vynalezena sekačka na trávu a vzhledem k průmyslovému vývoji se stala rychle rozšířenou a dostupnou. V důsledku toho výrazně rostla plocha, na které bylo možné se nové hře věnovat.
Druhým technologickým milníkem byl vynález vulkanizace Charlesem Goodyearem v roce 1844, díky níž bylo možné vyrábět pružnější míčky. „Stačilo dát dohromady hezky postříhaný trávník a měkký pryžový míček a tenis na trávě se stal něčím nevyhnutelným. A protože to byla taková zábava, taky úžasně oblíbená.“
Z trávy na beton, od elity k davům
Tenisový klub ve Wimbledonu byl založen v roce 1868 jako All England Croquet Club a dodnes v areálu najdeme malé hřiště na kroket. V roce 1877 se hrál první turnaj a záhy, během třiceti až čtyřiceti let, se rozšířil po celém světě a všude začaly vznikat „lawn-tenis“ kluby, byť se často nehrálo na trávě. Důvod byl jednoduchý.
Travnatý dvorec je nesmírně náročný. Je třeba ho pravidelně sekat a válcovat, je výrazně závislý na povětrnostních podmínkách… a nesnese příliš velkou zátěž. Vyšlapané plochy na zadní čáře v posledních kolech Wimbledonu jsou toho nejlepším důkazem. Takové náklady si může dovolit málokterý klub.
Proto se travnaté kurty stávají záležitostí spíše soukromých rezidencí nebo penzionů. V České republice autentický travnatý kurt najdeme třeba na zámku Bernštejn u Dubé, většina dalších podobných kurtů má trávu umělou.
Jakkoli se to může zdát zvláštní, antukové kurty jsou dítětem těch travnatých. Když se tenis rozšířil na jih Evropy, prosívaly se travnaté kurty terakotovou drtí, která sloužila jako ochrana. A tak se zrodily kurty antukové. Jejich údržba je sice levnější než údržba travnatých, ale přesto výrazně dražší než povrchů tvrdých. Je možné, že zejména při nedostatku vody bude řada klubů tradičně antukových přecházet na povrchy jiné.
Wimbledon tak zůstává posledním velkým mohykánem a i přes rostoucí demokratizaci tenisu si zachovává něco ze svého elitářství. I on se ale musel změnit. Ti, co měli možnost wimbledonskou trávu zkusit, tvrdí, že je jiná než před lety, výrazně pomalejší.
Jenže změnil se i světový tenis: zatímco dřív určitý povrch svědčil určitému typu hráčů, dnes hrají prakticky všichni na všem stejně. Jestli je to dobře nebo špatně, těžko říct. Určitě je to daň za obrovské rozšíření tenisu a jeho popularitu. Jen škoda, že těch travnatých kurtů není víc, každý z nás milovníků sportu by si na skutečné trávě jistě rád zahrál. Minimálně proto, aby mohl s Bohdanem Ulihrachem říct, že „si tam alespoň neušpiní ponožky.“
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky a na zdraví!
