Hereček, které se staly sexuálním symbolem, byla v dějinách řada, počínaje Marlene Dietrich, přes Marilyn Monroe, Jeanne Moreau, Claudii Cardinale, Lauru Antonelli, Evu Green až po Scarlett Johansson. Jedna z nich vyniká dodnes nad všechny – „božská BB“ – Francouzka Brigitte Bardot. A právě tato legenda dnes ve svém sídle v Saint Tropez v jednadevadesáti letech zemřela. Jak už to v mém případě bývá, i dneska napíšu zčásti osobní nekrolog, třebaže jsem se s BB na filmovém plátně a na televizní obrazovce poprvé setkal až poté, co dala filmu v roce 1973 definitivně sbohem.
A Bůh stvořil ženu!
Jakkoli se filmu tu s větší, tu s menší intenzitou věnuji celý život, neuvědomuji si, že by kdy nějaká herečka omráčila publikum v kinech na celém světě s takovou razancí a s takovým humbukem jako Brigitte Bardotová v roce 1956, kdy vytvořila hlavní roli v režijním debutu geniálního Rogera Vadima (1928–2000) A Bůh stvořil ženu. Role lehkomyslné dívky z malého města, která okázale flirtuje se svými nápadníky, budoucími hvězdami Jeanem-Louisem Trintignantem, Curdem Jürgensem a Jeanem Tissierem, stvořila den ze dne ikonu, které nebylo ve světě filmu rovno.
Okázalá, živočišná krása, dosud nevídaná smyslnost spojená se stále ještě dívčím půvabem, k tomu nezpochybnitelný herecký talent a spontánní radost ze života – to všechno bez přehánění omráčilo nejen filmové diváky, především, ale ne výhradně, muže, nýbrž i kolegy z herecké branže, scénáristy, režiséry a producenty, novináře, módní návrháře a stylisty a v neposlední řadě fotografy. Snímky, které nafotil jeden z dvorních fotografů BB, Henry Cornelius „Cornel“ Lucas (1920–2012), třeba ten z roku 1955, tedy ještě před natočením Vadimova filmu, se staly ikonickými. Diváci se náhle začali vracet i k filmům, které Bardotová natočila od svého debutu v roce 1952 (Čin lásky, Doktor na moři nebo Velké manévry režiséra Reného Claira a další) a které tehdy prošly u diváků, což zní dnes skoro neuvěřitelně, bez nějakého většího zájmu.
Všechny ty slavné role…
A potom už přišly, v letech 1957–1973, kdy se Bardotová v devětatřiceti letech stáhla z pomyslných „světel ramp“ do ústraní (v roce 1974 ještě nafotila sérií fotografií pro legendární pánský časopis Playboy) v němž žila víceméně až do své smrti, všechny její slavné, nezapomenutelné role. Snímky, jež zná každý, kdo se jen trochu zajímá o film a něco o něm ví: Pařížanka (režie Michel Boisrond, 1957), Klenotníci měsíčního svitu (znovu Vadim, 1958), Babeta jde do války (Christian-Jaque, 1959), Soukromý život (Louis Malle, 1961), Láska na polštáři (do třetice Vadim, 1962), a hlavně Pohrdání (Jean-Luc Godard, 1963), Viva Maria! (opět Malle, 1965), Petrolejářky (Guy Casaril a Christian-Jaque, 1971), Rumový bulvár (Robert Enrico, 1971) a poslední Sukničkář (Nina Companéeová, 1973).
…a všichni ti slavní muži
Filmovými partnery Bardotové byli nejslavnější a nejlepší herci své doby – Henri Vidal, Fernando Rey, v Česku dobře známý z Francouzské spojky, Jacques Charrier, italská superstar Marcello Mastroianni, Robert Hossein, kterého milovala nesmrtelná Angelika, Michel Piccoli, Lino Ventura a další. O partnerech, milencích a manželech Brigitte Bardotové platilo totéž – stačí uvést jen již zmíněného herce Jeana-Louise Trintignanta, režiséra Rogera Vadima, zpěváka Gilberta Bécauda, herce, producenta a výtvarníka Jacquesa Charriera (s nímž měla nechtěného syna) či Glenna Forda; třetím manželem BB byl německý multimilionář Fritz Gunter Sachs, čtvrtým a posledním francouzský pravicový politik Bernard d᾿Ormale, se kterým, pro mnohé překvapivě, zůstala až do smrti.
Všechna její zvířátka a také politika
Poté, co odešla do ústraní, se Brigitte Bardotová věnovala převážně ochraně zvířat. V roce 1986 stála u zrodu Nadace BB pro blaho a ochranu zvířat, z níž se v roce 2011 stala Společnost pro ochranu přírody, kromě toho se stala i fanatickou vegetariánkou. K cílům, za něž bojovala, využívala své slavné jméno, takže měla při každé příležitosti postaráno o dostatečnou publicitu; známý je například ostrý dopis, který napsala ministru kultury Frédéricu Mitterrandovi, synovci francouzského prezidenta Françoise Mitterranda (v čele země v letech 1981–1995) poté, co na jaře 2011 zařadil býčí zápasy do soupisu kulturního dědictví země.
Bardotová se angažovala i ve společenských otázkách a v politice. V kontroverzní knize s názvem Výkřik v tichu (Un cri dans le silence) z roku 2003 se krajně nelichotivě vyjádřila o homosexuálech, o rok později byla kvůli svým urážlivým výrokům odsouzena za podněcování k rasové nesnášenlivosti, o pět let později pro změnu za podněcování k náboženské zášti (zejména vůči muslimům, primárně kvůli jejich chování ke zvířatům). Velmi ostře se opakovaně stavěla proti imigraci lidí ze sociokulturně nekompatibilních oblastí (Afrika, Asie) do Francie i proti aktivistům z hnutí Black Lives Matter a #Me Too. Opakovaně podpořila šéfku pravicově populistického Národního sdružení Marine Le Penovou, poslední manžel BB Bernard d᾿Ormale byl ostatně nějakou dobu jejím politickým a ideologickým poradcem.
Vzpomínka na „nekonečnou krásu“
Nic z toho všeho, ze všech těch protestů, aktivit atd., ale nakonec, ohlédneme-li se za životem Brigitte Bardotové, nebylo podstatné. Důležitá byla a je její „nekonečná krása“, svěží dívčí a potom ženský půvab, neutuchající vitalita a radost, kterou rozdávala filmovým divákům na celém světě, právě díky ní byl svět mnoho let a stále je hezčí. Kdo by to byl býval do dívenky z bohaté, navýsost konzervativní až prudérní rodiny, do dívenky, jejíž rodiče si nepřáli nic méně než to, aby se jejich „holčička“ stala sexuálním symbolem druhé poloviny 20. století.
Já sám jsem se s Brigitte Bardotovou na filmovém plátně (televizi nepočítám) poprvé setkal až v rané dospělosti, během vysokoškolských studií v Praze, ve Filmovém klubu v Klimentské ulici, někdy na podzim 1984 nebo na jaře 1985, a to v Godardově Pohrdání, a bylo to, jako kdyby do mě v plné rychlosti narazil vlak. Nikdy na ten večer nezapomenu, stejně jako nikdy nezapomenu na krásu, kterou „bardotka“, jak se jí říkalo v Čechách (první, koho jsem o ní slyšel takhle mluvit, byl můj táta) vyzařovala a rozdávala každému, kdo byl ochoten koupit si lístek do kina nebo si pustit televizní přijímač.
Tak díky za všechno, milá BB!
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
