Temný scénář práce: Proč na tom bude romský kopáč lépe než ajťák z Brna?

Optimisté tvrdí, že AI nikdy člověka nenahradí a že bude spíše pomocník. A když se s ní naučíme pracovat, velmi nám to ulehčí život.

To je jistě pravda. Ale vezměme si tenhle případ: před pár desítkami let bylo běžné po ulicích vidět skupiny kopáčů. Tito tvrdě pracující muži měli často velmi omezenou volbu zaměstnání a stát se kopáčem pro ně byla výhra. Měli práci a pravidelný příjem.

Pak se rozšířily stroje. Bagry byly čím dál levnější, dostupnější a flexibilnější. Když si dneska chcete na pozemku něco vykopat, není problém si v nejbližší půjčovně bagr půjčit a při troše mechanické zručnosti to během chvilky udělat. Nemusíte pracně shánět skupinu kopáčů a ve finále asi i ušetříte. Když ne peníze, aspoň čas, ale pravděpodobně obojí.

Ti kopáči přišli téměř den ze dne o práci a protože jiné uplatnění se jim shánělo těžce, musel se o ně stát nějak postarat. Jenže daně z prodeje bagrů na pokrytí takového společenského nákladu nestačily. Takže se zatížil sociální systém.

Kopáči ale nikoho nezajímali. Na cestě ke „znalostní ekonomice“ byli vnímáni jako ti, kdo jsou nutnou obětí. Shovívavě se nad jejich případem pokývalo hlavou, zdůraznilo se, že hlavní je vzdělání a že manuální činnosti budou čím dál tím víc zastávat stroje. Jenže tahle přezíravost se nám teď brutálně vrací? Stroje teď nahrazují pracovní činnosti považované za „kvalifikované“.

Samozřejmě, že řešením nebylo stav konzervovat a bagry zakázat. Ale protože případ kopáčů, těch nejnižších z nízkých, nikoho z těch, kdo rozhodují o vzdělání a politice příliš nezajímal, má to za bezprostřední důsledek to, že na změnu, která nás zasáhla teď, jsme zoufale nepřipraveni.

Analýza, kterou zveřejnila společnost Microsoft Research, jen potvrdila to, co intuitivně tuší každý: nejohroženější jsou pozice pracující s jazykem, případně obrazem, nejméně ohrožené profese vyžadující fyzickou práci (týdeník Economist je ve své analýze označuje jako pracovně-intenzivní, labour-intensive).

Převedeno do konkrétních příkladů: překladatelé, novináři, lidé z marketingu a PR jsou nejohroženější, pečovatelé, ošetřovatelé a manuální profese nejméně ohrožené. Jak už to bývá, je taková analýza doplněna chlácholením, že se vlastně nic zásadního nezmění, že se jen promění charakter práce a že AI bude sloužit jako vítaný a užitečný pomocník.

Jenže ono se změní. Konkrétně se změní to, že najednou nebude potřeba tolika lidí a radikálně se promění celá odvětví. Aby tohle člověk viděl, nemusí být odborníkem na AI: do AI jsou investovány tak obrovské prostředky ne proto, aby usnadnila práci, ale aby ji zlevnila – tím, že obrovské množství kdysi dobře placených pozic bude najednou redundantních.

Nejprve to budou pozice zmíněné výše, s rozvojem AGI (artificial general intelligence neboli umělá obecná inteligence) i pozice, které bychom mohli popsat jako úřednické/kancelářské. Tedy prakticky všechna rutinní kancelářská práce, včetně obrovského počtu pozic na úřadech.

Představa o jedinečnosti lidské inteligence je naivní. Takový postoj zastává například lingvista Noam Chomsky – podle něj nejde vůbec mluvit o inteligenci, nýbrž jen o statistice. Takový názor ale nedoceňuje potenciál umělé inteligence, naopak přeceňuje to, co nazýváme inteligencí lidskou. Ta totiž není nějakým spontánním výronem mozku, ale výsledkem učení.
Velmi výstižně to popisuje americký spisovatel Cormac McCarthy ve svém posledním románu Stella Maris, což je jen rozhovor mezi geniální matematičkou a jejím psychoterapeutem. Hrdinka tam říká, že při procesu učení, nebo hraní jazykových her, vlastně jen říkáme nějaká slova a sledujeme, jakých reakcí se nám na ně dostane. Tedy popisuje přesně to, jak se „trénuje“ AI.

Dalším optimistickým postojem je něco, co bychom mohli nazvat pocitem výlučnosti. V zásadě spočívá v tom, že AI připraví o práci v každém z odvětví ty, kteří jsou jen průměrní – naopak ti nejlepší, nejkreativnější a nejoriginálnější zůstanou a budou se mít ještě lépe. Ale obrovský rozmach AI a nevyřešené otázky s ním spojené mohou způsobit dramatickou proměnu, ba zánik celých odvětví.

Konkrétní příklad? Vezměme si dvě profese zmíněné v analýze Microsoft Research jako ohrožené: překladatele a novináře. Můj ctěný přítel Viktor Janiš v nedávném rozhovoru pro DVTV vyjádřil důvěru v to, že práci skutečně dobrých lidských překladatelů AI v dohledné době nenahradí.

A na potvrzení svých slov dodal, že on má teď zakázky na dalších dva až tři roky. Nemyslím si, že se Viktor mýlí. Jen se domnívám, že je příliš optimistický. Řečeno natvrdo, ty dva až tři roky můžou klidně být oním horizontem, za který už nevidíme.

Co může nastat? Předně celá proměna odvětví: u čtiva (tedy textů ne tolik náročných na dobrý překlad) zcela zvítězí AI a lidská práce bude soustředěna pouze na „vysokou“ literaturu: ta se bude stávat čím dál užší nikou na trhu, kde se o práci bude ucházet čím dál větší počet překladatelů.

A protože nabídka překladatelů bude výrazně převyšovat počet vydávaných knih, honoráře, kterou jsou i u nejnáročnějšího uměleckého překladu zoufalé, rozhodně neporostou. Nemluvě o tom, že se může zbortit celý systém. Velcí nakladatelé, zejména v anglosaském světě, mohou své investice do AI využít tak, že budou své tituly nabízet v lokálních jazykových variantách – stejně jako to dělají prodejci softwaru.

Něco podobného může nastat v žurnalistice. Jistě, určitě i nadále budou tvůrčí lidé s originálními a pronikavými názory. Jenže budou se moci opřít o stabilitu nakladatelského domu? Google a další velké technologické firmy už léta zneužívají (stále ještě dosti velké) otevřenosti internetu a hloupě parazitují na vydavatelích obsahu. Říkám „hloupě“, protože chytrý parazit svého hostitele nezabije. Nicméně přesně to se děje právě teď.

A děje se to už dlouhou dobu. Velké jazykové modely se učily na textech, které někdo vytvořil. Učily se zadarmo, často za hranou legality (tj. používaly texty z pirátských serverů). Získané znalosti používají teď k servírování shrnutí, která už nenutí uživatele klikat na originální odkazy – a tvůrce obsahu tak připravují o příjem z reklamy a tudíž často jediný zdroj živobytí.

Ohledně politických implikací a nepřipravenosti společnosti na nástup AI musíme rozlišovat dva problémy: intelektuálně-politický a politicko-ekonomický. Rousseau v Rozpravě o původu nerovnosti zajímavě podotýká, že jedinečnou schopností člověka je zdokonalovat se: tato schopnost však zároveň obsahuje potenciál pro úpadek, degeneraci. Naše schopnost překonávat přirozený stav je zároveň zdrojem našeho zotročení, píše Rousseau.

Přesně taková může ale být situace s AI. Politicko-ekonomický problém spočívá zejména v tom, že jsme ani nezačali uvažovat o tom, jak proměnu pojetí práce (a její hodnoty) reflektovat v nastavení společnosti.

Nejsme připraveni na ztrátu velké části pracovních míst. Ekonomové a samozvaní odborníci na školství léta horovali ve prospěch znalostní ekonomiky, jenže nyní se ukazuje, že budoucnost bude polarizovaná: na jedné straně pár schopných, kteří budou disponovat schopnostmi využít AI ke svým podnikatelským záměrům, na straně druhé obrovská masa těch, pro které v novém světě nebude práce. Jedinou jistotu budou mít ti, kdo zastanou práci náročnou, fyzickou, na kterou jazykové modely nestačí a robotika je příliš nákladná.

Vraťme se ke kopáčům. Ztrátu jejich pracovních míst dokázala společnost řešit, protože měla příjmy z jiných odvětví. Jenže u AI narážíme na problém zdanění „big tech“ – prakticky všechny daní ve Spojených státech, případně v Irsku.

Týdeník Economist v nedávno publikovaném článku zmiňuje jednu z hypotéz, podle které může nástup AI vést k obrovskému hospodářskému růstu, kdy jediným zdrojem příjmu bude být rentiérem, tedy majitelem kapitálu.

Spojené státy pod novou administrativou výrazně uvolnily ruce vývoji AI. A prezident Trump reaguje dosti podrážděně na jakékoli snahy EU omezovat či zdaňovat technologické giganty. Ale tohle je přesně ten problém, na který by se EU měla zaměřit – namísto snah o záchranu planety skrze Green Deal. Získat zpět něco z obrovského bohatství, které z Evropy odteče do Ameriky by bylo dobrým krokem k nastartování evropského výzkumu v oblasti, v níž dosud za Spojenými státy a Čínou zaostává. A též dobrou přípravou na proměnu pracovního trhu a politického terénu, aby se zabránilo extremistickým excesům.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.