Nejdůležitější zákon Babišovy vlády? Kontroverzní legislativa může zcela odbrzdit státní výdaje

„Ke konci volebního období zajistíme zásadní snížení deficitu státního rozpočtu, následně i vyrovnané či přebytkové hospodaření.“ Právě tak před volbami mluvil volební program hnutí ANO, které se chce – nutno dodat, že navzdory pohledu velké části ekonomů – na černou nulu dostat kombinací hospodářského růstu a potírání šedé ekonomiky. 

Zatím však kabinet kráčí opačným směrem. První „ukázanou“ je rozpočet na letošní rok s deficitem 310 miliard korun, který je navíc v rozporu se zákonem o rozpočtové odpovědnosti. Druhou je právě projednávaná legislativa, která výrazně rozvolňuje rozpočtová pravidla. Přeloženo do běžné řeči – vláda díky ní bude moci utrácet víc peněz, což následně otevře dveře vyššímu zadlužování a potenciálně v horizontu několika let i nárazu do dluhové brzdy. 

„Pokud by došlo k přijetí navržené legislativy včetně výše uvedených pozměňovacích návrhů a vláda dodatečný prostor využila, neudrží se v příštích letech deficit veřejných financí pod 3 % HDP a dluhový poměr bude v horizontu let 2031-2033 směřovat k překročení stávající dluhové brzdy,“ komentuje možní dopady legislativy think tank Centrum veřejných financí.

Původní smysl zákona, který začala připravovat ještě minulá vláda, byl přitom v zásadě opačný. V jádru totiž jde o transpozici evropské směrnice, která přináší pozitivní posun od hodnocení jednoho čísla k širšímu výhledu veřejných financí, posiluje roli dohledových orgánů a obecně přizpůsobuje rozpočtování evropským pravidlům. Jenže v Česku si směrnice prošla tradičním „gold platingem“ a na legislativu se nabalila řada opatřní, která ji posouvají jiným směrem.

Klíčové problémy, na které upozorňují ekonomové – například Národní rozpočtová rada či Výbor pro rozpočtové prognózy – i sněmovní opozice, jsou v zásadě tři. Do očí nejvíc bije nová pravomoc pro kabinet, respektive pro ministra financí, který by za určitých podmínek mohl navýšit státní výdaje až o 10 procent, což je dnes cca 250 miliard korun. Podmínky jsou přitom velmi nejasně formulované, stačilo by například, aby Bezpečnostní rada státu (kde má hlavní slovo právě vláda) vyhlásila ohrožení bezpečnosti. 

„Definice je velmi vágní, říká, že se to týká zejména plnění našich závazků vůči NATO, ale může to být i něco jiného a dává to celkem velkou pravomoc vládě i bez schválení parlamentem zvýšit výdaje v jednom roce o deset procent. Takže se tu už bavíme o dalších výdajích nad 200 miliard korun při současném nastavení výdajů státního rozpočtu, které by vláda mohla udělat jenom svým vlastním rozhodnutím,“ komentuje návrh předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl. 

Druhý direkt veřejným financím je potenciálně ještě ničivější. Legislativa totiž počítá s tím, že by se poměrně velká část výdajů na „velkou“ infrastrukturu nepočítala do fiskálních pravidel. Jde například o výdaje na dálnice, železniční úseky, nebo energetickou infrastrukturu. Jak přitom odhaduje Centrum veřejných financí, pod tuto „únikovou doložku“ by spadala dominantní část investičních výdajů SFDI, které jsou pro příští roky plánované, tedy přibližně kolem 100 miliard korun.

Třetí problém legislativy se pak vztahuje i k současné situaci s rozpočtem. Ten kvůli vysokému schodku odporuje zákonu o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, ministryně Alena Schillerová však tvrdí, že se na zákon tato pravidla nevztahují, protože se jedná o vrácený a upravený návrh. Nová pravidla by tuto situaci de facto legalizovala, což však s sebou nese i potenciálně problematické situace.

Pokud by totiž příště poslanci vrátili (i své) vládě návrh zákona k přepracování, tak by to znamenalo, že se na něj nevztahují rozpočtová pravidla – a ministr financí by si tam s trochou nadsázky v zásadě mohl napsat částky dle uvážení. Byť jde spíše o teoretickou úvahu, opět jde o další možnost, jak zvyšovat zadlužení státu.