KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | Vláda nového britského premiéra, labouristy Andyho Burnhama, je kompletní. Pokud se snad stoupenci „krále severu“, jak je Burnham přezdíván, z řad labouristické levice a progresivistů domnívali, že takoví lidé budou v nové administrativě dominovat, musí být zklamáni. Burnhamův kabinet je, bez ohledu na to, že sám premiér je od svého předchůdce „nalevo“, spíš středolevicový nežli progresivní, plný očekávaných i překvapivých jmen.
Kancléřem (Chancellor), tj. ministrem financí, což je druhý muž v kabinetu hned po premiérovi, se stal trochu překvapivě John Healey (* 1960). Tento veterán britské politiky, který působil ve vládě Keira Starmera jako ministr obrany (právě jeho rezignace poté, co mu seškrtali výdaje pro rezort, dala Starmerovi „ránu z milosti“), je v rámci labouristické strany spíše racionálním „konzervativcem“ než stoupencem progresivního zdanění majetnějších a progresivismu obecně.
Trhy přijaly uvedení Healeyho do úřadu s úlevou, což by se stalo jen stěží v případě jmenování Eda Milibanda (podrobněji viz dále) nebo Shabany Mahmoodové (* 1980), političky pákistánského původu, která si nakonec coby zastánkyně tvrdého přístupu vůči imigraci (což ne každý v Česku ví) udržela křeslo ministryně vnitra ze Starmerovy vlády. Jak si Healey ve funkci povede a zda jej nakonec Burnham nepřiměje ke zvýšení daní (vzhledem k plánovanému nárůstu výdajů „na všech frontách“ – bydlení, boj s bezdomovectvím, obrana etc. se to dá čekat), ale teprve uvidíme.
Novým ministrem obrany (Defence Secretary) je Wesley Paul „Wes“ Streeting (* 1983), který v bývalé vládě odstartoval revoltu vůči Starmerovi a později ustoupil Burnhamovi v boji o post šéfa strany (jistě i proto, že proti neměl šanci uspět). Streeting, v letech 2024–2026 ministr zdravotnictví a sociální péče, který jako kluk navštěvoval ve vězení svého dědu, odsouzeného bankovního lupiče, je „křesťanský gay“. V osmatřiceti letech mu byla diagnostikována rakovina ledvin a je vzhledem k životním zkušenostem pokládán za „ostrého hocha“, se kterým to premiér nemusí mít v budoucnu snadné.
„Zajímavým chlapíkem“ je rovněž nový Business and Trade Secretary (což nejvíc odpovídá českému ministrovi obchodu a průmyslu), který bude mít navíc na starosti inovace a vědu. Jonathan Reynolds (* 1980), jenž se sám označuje za „křesťanského socialistu“, totiž nikdy neměl s byznysem nic společného.
Nikdy v něm nepracoval, nikdy nepodnikal, nikdo nikoho nezaměstnával atd. Na ministerstvu už nicméně jednou – v roce 2025 – působil, tenkrát ale ještě měly inovace a věda vlastní ministerstvo. Jinak byl Reynolds doposud znám především jako nadšený fanoušek fotbalového klubu ze Sunderlandu.
Důležité není jen to, kdo v Burnhamově kabinetu je a jaký post zastává, ale i to, kdo v něm není. Ze zvučných labouristických jmen schází především, jeden za všechny, David Lammy (* 1972), který byl v letech 2024–2025 ministrem zahraničních věcí a v letech 2025–2026 Starmerovým vicepremiérem, lordem kancléřem a ministrem spravedlnosti, v důsledku čehož se o něm psalo jako o nejvlivnějším členovi kabinetu.
V době, kdy se pod Starmerem začalo kymácet křeslo, dokonce někteří komentátoři mluvili o Lammym jako o jeho možném nástupci, samozřejmě jen do té doby, než „na zteč“ vyrazil Andy Burnham. Nyní je ovšem Lammy mimo hru a nepochybně, bez ohledu na zájmy strany, doufá, že Burnham ve své „záchranářské misi“ neuspěje, aby za tři roky mohla přijít jeho chvíle.
Pozoruhodný příběh bratrů Milibandových
Mužem, který byl během utváření nového kabinetu v první chvíli nepochybně zklamaný, byť mnohem méně než Lammy, byl Edward Samuel „Ed“ Miliband (* 1969). Původně si totiž pomýšlel na funkci ministra financí, než jej Andy Burnham „odškodnil“ ministerstvem zahraničních věcí.
Ed Miliband je dlouholetý velký stranický hráč, stejně jako kdysi jeho starší bratr David Wright Miliband (* 1965). Oba dva Milibandové začínali vysokou politickou kariéru v časech Tonyho Blaira (v čele vlády v letech 1997–2007).
David byl nejprve ministrem pro komunity a místní správu, poté ministrem pro životní prostředí, výživu a venkov a následně za vlády Blairova nástupce Gordona Browna, dokonce ministrem zahraničí (2007–2010).
Po porážce labouristů ve volbách a po Brownově odstoupení se jako favorit ucházel o post šéfa strany a opozice, do cesty mu ale tehdy nečekaně vstoupil mladší bratr Ed, který nakonec v bratrovražedném souboji těsně vyhrál. David se po traumatizující porážce z britské politiky stáhl, v roce 2013 složil i poslanecký mandát a od téhož roku je prezidentem Mezinárodního výboru pro záchranu lidí v ohrožení (The International Rescue Committe) v New Yorku.
Milibandova nová funkce sice není pro samotný chod vlády a státu až tak důležitá, je ale mimořádně „viditelná“ v cizině (jen pro připomenutí, podobné rozpaky vyvolalo, když na přelomu jara a léta konzervativní premiérka Theresa Mayová jmenovala ministrem zahraničí svého budoucího nástupce, explozivního a všechno jenom ne předvídatelného Borise Johnsona v marné snaze udržet jej „pod kontrolou“). Právě z tohoto důvodu bude na Milibandově úspěchu, respektive neúspěchu ve funkci hodně záležet.
S jakýmkoli hodnocením Milibandova působení ve vládě i kabinetu jako celku si samozřejmě musíme počkat, ministři ještě nejsou v úřadech ani týden. Jedno je nicméně jasné. Hlavní rozdíl mezi Burnhamem a Starmerem spočívá v tom, že prvně jmenovaný je na rozdíl od svého předchůdce skutečným a navíc akčním politikem, nikoli pouze elitním právníkem, který se stal předsedou strany a vlády hlavně díky pro něj příznivé shodě okolností. Co to pro vládu a pro Spojené království bude znamenat, si řekneme po čase.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
