KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Pirátský předseda sekající ruku imaginárnímu „náckovi“. Obrázek vypaseného preláta s tvrzením, že smlouva s Vatikánem nahrává sexuálním predátorům. Piráti se s propagandou „nemažou“. Stejně jako SPD s plakátem černocha se zkrvaveným nožem. V čem je rozdíl? Jedině v tom, že Tomio Okamura musí kvůli „chirurgovi z dovozu“ podávat vysvětlení na policii, zatímco Zdeněk Hřib ne.
Aby bylo jasno, jsem proti kriminalizaci volební agitace. Zaráží mě však ten dvojí metr. Čím jsou vlastně Piráti jiní než SPD? Obě strany jsou protestní, obě se vymezují proti „tradičním“ partajím, obě sahají k radikálním, až extrémním metodám marketingu.
Přesto ta první je přijímána v lepších salonech, ta druhá nikoli. Není objektivní důvod k tak diametrálně odlišnému přístupu. Neexistuje „hodný“ a „zlý“ extremista. Jen extremista. Jeden čelí za „šíření nenávisti“ trestnímu oznámení, druhý dělá to samé. Leč je v pohodě. Proč se tohle děje?
Abychom pochopili, odkud se vzala tato schizofrenie, musíme se vrátit sto let zpět. Do doby, kdy se v Evropě etablovala dvě největší zla za dobu existence Západu: nacismus a komunismus. Zatímco první ideologie zůstala izolovaná, druhá měla od počátku masivní podporu mezi elitami. Což trvá dodnes.
Bolševiky podporovala velká část novinářů, spisovatelů, akademiků. Němečtí nacisté a italští fašisté takovou „protekci“ neměli. Proto rudá totalita nikdy nebyla historicky odsouzena stejně jako ta hnědá. Od té doby se extrémy dělí na „ultralevici a „ultrapravici“.
Nemám tuto definici rád, nepovažuji ji totiž za přesnou (ani si nemyslím, že Piráti jsou pokračovateli komunistů a SPD nacistů). Ale řada příslušníků elit to tak prostě vnímá.
Takže Tomio Okamura je zkrátka v mediálních a akademických kruzích brán jako „extrémní pravičák“. (Byť nemá nic společného ani s konzervatismem, ani s klasickým liberalismem, ani s křesťanskou demokracií, což jsou jediné tři pravicové ideologie.) Podle toho se s ním zachází…
Zatímco Zdeněk Hřib coby reprezentant „nové“ levice získává ve veřejné debatě ovládané elitami většinově spíše sympatie. Nebo alespoň nesklízí apriorní antipatii.
Kdybychom byli spravedliví, musíme Piráty za propagaci násilí (formou sekání rukou) a šíření nenávisti ke katolíkům hnát k soudu úplně stejně, jako SPD (za vyobrazení černocha s nožem v ruce) – anebo nikoho. Navíc, když to máme vzít úplně férově, má strach z afrických migrantů reálný základ – vzhledem k tomu, co se děje na západ od našich hranic –, zatímco tvrzení, že smlouva s Vatikánem napomáhá pedofilům v církvi, je čistá dezinformace.
Co se týká expresivního videa, které ukazuje pirátského lídra, jak usekává ruku trčící z auta (což má zřejmě symbolizovat nacistický pozdrav), tak to je úplná fantasmagorie. Jde o vyfabulovaný problém, který v dnešní České republice prakticky neexistuje.
Ať už tím byl myšlen kdokoli. Jeden politik, na nějž to může mířit, mě sice napadá, nehodlám však přistupovat na pokleslou pirátskou hru „chodí nácek okolo…“ Tohle přece dělá Putin Ukrajincům.
Ostatně Pirátům nešlo o jednu osobu, ale o to pasovat se do role hrdinných bojovníků s „ultrapravičáky“. Jako jejich spřízněné duše na Západě. Kterým nevadí devastující Zelený úděl, ani masy nelegálů, ale strašně je rozčílí, když CDU/CSU hlasuje společně s AfD pro zákon omezující migraci, která fatálně ohrožuje bezpečí Němců a vysává jejich rozpočet. Tím se nám zase ozvěnou vrací situace před sto lety s násilnými střety komunistů a nacistů.
Jak řečeno, tato analogie kulhá, nicméně ovlivňuje myšlení levicových elit. V každém případě, Piráti se s „nácky“ pouštějí do až hysterického boje s marginálním nebezpečím (a u prelátů dokonce s neexistujícím).
Vracejí se tak tam, odkud přišli – mezi radikální protestní strany, které se stejně jako Babiš či Okamura tvrdě vymezují proti „starým“ partajím. S tím, jak se dostali do vlády, už jsme na tuto jejich prapodstatu málem zapomněli.
Nyní se ale Pirátská strana snaží být „drsnou“ opozicí. Bývalé koaliční kolegy mlátí hlava nehlava (ještě víc, než když spolu s nimi byla u moci). Naposledy to ukázal populistický a nesmyslný výpad Zdeňka Hřiba proti místopředsedovi Sněmovny za ODS Janu Skopečkovi. Toho obvinil, že prý jeho parlamentní vůz má „protekční“ parkovačenku. Přitom za to, že mají na magistrátu bordel, je výrazně spoluzodpovědný sám bývalý primátor a nyní první náměstek.
Asi už si musíme zvyknout, že Piráti míří zpět mezi radikály. Ostatně ukázal to jejich uražený a nedospělý odchod z kabinetu. Být pražskou ODS, budu se bát, že mi totéž pod nějakou záminkou zopakují i v hlavním městě.
Pro Hřiba není komfortní v metropoli vládnout se SPOLU a na celostátní úrovni se proti ní coby předseda opoziční strany rázně vymezovat. Útoky na věřící, strašení „nácky“ a pavlačový populismus jsou dokladem, že od Pirátů lze čekat cokoli.
Za sebe si opravdu nemyslím, že by Piráti za propagaci politického násilí či šíření nenávisti ke skupině obyvatel měli čelit trestnímu stíhání. Naopak si myslím, že se v radikalismu objektivně neliší od SPD. Rozdíl je pouze v subjektivním posuzování a nesmyslném dělení extremismu na „špatný“ a „dobrý“. Přestaňme už s tímto pokrytectvím.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
