Voda připomínající hrachovou polévku se stává novou tváří českého léta. Sinice obsazují stále více řek, rybníků a přehrad a odborníci varují: nejde o krátkodobý problém, ale o změnu, se kterou se budeme potýkat ještě dlouhá desetiletí.
Vodní plochy v barvě hrachové polévky už v Česku přestávají být nepříjemnou výjimkou. Stávají se novou normou. A podle odborníků bude hůř. Nadvláda sinic, kterou dnes vidíme na Lipně i na řadě dalších míst, totiž z české krajiny jen tak nezmizí.
Sinicím přitom lidstvo za svou existenci paradoxně vděčí. Bez nich by se kdysi zásadně nezměnilo složení zemské atmosféry a současná podoba života by vůbec nevznikla. Jenže to, jak dnes využívají vyšší teploty a přebytek živin způsobený lidskou činností, už lidem mnoho radosti nepřináší.
Letošní červen ukazuje, že problém se zdaleka netýká jen hodně medializovaného Lipna. Zelenají i další nádrže a vodní toky, včetně těch, které nejsou obklopené zástavbou ani intenzivně využívanou krajinou. Pomalu se například mění i požární a koupací nádrž v Třísově pod Kletí, do níž přitéká voda z lesů a která nemá v bezprostředním okolí žádné lidské sídlo.
„Živiny důležité pro sinice, jako jsou dusík a fosfor, se dostávají i do lesní a zemědělské půdy, odkud jsou následně vyplavovány do vodních ploch,“ vysvětluje profesor Jan Kaštovský z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity, jeden z předních českých odborníků na sinice.
Podle něj jde o souběh dvou faktorů. Země se otepluje a člověk zároveň dál zásobuje krajinu živinami z průmyslu, zemědělství i cestovního ruchu. Čističky odpadních vod mohou situaci zmírnit, ale samy o sobě problém nevyřeší.
Výsledkem je nejen „zelený led“ na Lipně v zimě, ale také skutečnost, že se sinice objevují dříve na jaře a mizí později na podzim. Na mnoha místech dnes připomíná Vltava spíše brčálově zelený rybník než řeku. A jsme teprve v červnu.
Lidé si často myslí, že stačí lépe čistit odpadní vody nebo omezit hnojení a problém zmizí. Jenže tak jednoduché to není. Zelená voda není obrazem toho, jak se ke krajině chováme dnes, ale důsledkem toho, jak se k ní chováme desítky let. Ekologické dluhy se ve vodě projevují se značným zpožděním.
A stejně dlouho trvá i jejich splácení. „I kdyby se kolem Lipna dnes úplně přestalo stavět a investovaly se desítky milionů korun do čištění odpadních vod, trvalo by podle mě nejméně dvacet až třicet let, než by se voda od sinic výrazně vyčistila,“ říká profesor Kaštovský.
Češi si tak možná budou muset zvyknout na nepříjemnou skutečnost: pokud nezačnou v příštích desetiletích výrazně klesat průměrné teploty, sinice z našich řek, rybníků a přehrad nezmizí. Budou dál komplikovat koupání, ubírat kyslík rybám a ohrožovat zdroje pitné vody. Na rozdíl od mnoha jiných klimatických předpovědí se totiž tahle naplňuje už dnes – a před očima každého, kdo se podívá na zelenou hladinu českých vod.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a pošleme vám recept na hrachovou kaši. Díky.
