Hysterie na hřebenech: Proč odchod krkonošského inventáře nemusí znamenat konec světa

Každý vyhazov bolí. Tím spíš hodinový, okamžitý, nečekaný, po mnoha a mnoha letech. Zažil jsem to. Ve spáncích vám pění krev, uprostřed čela nabíhá žíla. Máte velice osobní pocity utrpěné křivdy, vzteku, zoufalství... Z teploučkých židlí, jaké museli tento týden spěsně opustit dlouholetí náměstci Správy KRNAP Luděk Khol a Jakub Kašpar, se prostě neodchází snadno. 

Scéna je dokonale naaranžovaná: nově dosazený krutý tyran kácí posvátné stromy a vyhání nevinné mučedníky. Jenže pokud se člověk dokáže oprostit od prvoplánového sentimentu a nahlédne za oponu dobře koordinovaného kraválu určitých zájmových skupin, zjistí podstatně střízlivější věc: situace není černobílá a velká část tohoto křiku je jen umělý tlak lidí, kteří si zvykli, že státní správa je jejich dědičné lenní panství. Není.

Když ředitel Správy KRNAP Petr Moravec vyprovodil z vedení ekonomického náměstka Luďka Khola a náměstka pro vnější vztahy Jakuba Kašpara, spustil se ohlušující mediální chór. „Je to způsob naprosto arogantního přístupu, arogance moci. A je to věc, která překračuje červenou čáru,“ hřímal před protestujícím davem zaměstnanců vedoucí oddělení monitoringu David Krause a mluvil o „průniku politického marketingu do parku“. 

Odboráři vyhlásili stávkovou pohotovost a varují před „blbou náladou“. Senátor a vrchlabský starosta Jan Sobotka rovnou bije na poplach před „největším ohrožením parku za třicet let“.“

Přidejte k tomu samotného odvolaného Jakuba Kašpara, který si postěžoval: „To, že člověk slouží národnímu parku sedmnáct let a pak dostane na vystěhování hodinu a dva lidi ho přitom hlídají, mi připadá krajně nedůstojné a nefér.“

Začněme tím nejpodstatnějším detailem, který v srdceryvných ohlasech zapadá. Jakub Kašpar kroutil na správě parku sedmnáctý rok. Luděk Khol tam na ekonomických pozicích seděl nepřetržitě od divokých devadesátých let, zažil dvě desítky ministrů a pět ředitelů.

V jakémkoliv normálním prostředí – od soukromého byznysu přes nemocnice až po univerzity – platí, že dvě dekády na jedné vedoucí židli znamenají téměř stoprocentní záruku provozní slepoty. Zabetonovat se na vrcholu státní příspěvkové organizace na čtvrt století není známka profesionality, ale symptom institucionálního zahnívání. Vytváří se tím neformální mocenské kartely, hluboké klientelistické vazby projevující se třeba na výsledcích výběrových řízení, neochota cokoliv měnit a především nebezpečný pocit, že „park patří nám a nikdo zvenčí nám do toho nesmí mluvit“.

Když takovému funkcionáři někdo po dekádách oznámí, že končí, dotyčný to logicky prožívá jako apokalypsu. Jenže to není konec světa pro Krkonoše, to je konec jeho osobní komfortní zóny.

Ostatně, mnozí horští hospodáři se na aktuální zemětřesení v horské byrokracii dívají s mírným zadostiučiněním: „Pan Khol prý odmítl převzít výpověď, protože nebyl udán důvod. Jsem rád, že mu konečně někdo dal ochutnat jeho vlastní chlebíček. Mně taky s gustem opakovaně rušil právo užívání pozemků pro pastvu bez udání důvodu,“ vzkazuje František Zálešák z Klínových bud.

Debatovat lze samozřejmě o formě. Poslat ochranku s krabicemi na věci je personální estetika devadesátkových filmů z Wall Streetu. A ano, když posloucháte některá mediální vyjádření ministra z Turkovy vůle Červeného, u kterých se ještě přihlouple usmívá, můžete mít všelijaké pocity. Jenže to je jen forma, byť sebenevkusnější, nikoliv podstata. Podstatou je, že Petr Moravec je statutární orgán KRNAPu. Nese plnou právní, finanční a manažerskou odpovědnost. A na rozdíl od věčných úředníků má hlavu přímo na špalku.

Pokud má ředitel na stole opravdu výsledky kontroly, kde hrozí kvůli chybám v odpočtech DPH sekera v rozpočtu až 100 milionů korun, a má náměstky, se kterými si lidsky ani koncepčně nerozumí, má svaté manažerské právo se s nimi rozloučit. Od toho je ředitel. Řízení instituce není lidová volba popularity chodbařů na ústředí Parku ve Vrchlabí.

A přesně tady se dostáváme k jádru věci: to, že někdo odejde, přece v žádném případě neznamená, že ten, kdo přijde po něm, bude diletant, nebo snad bude chtít zabetonovat Úpské rašeliniště. Moravec jasně deklaroval, že na pozice vypíše otevřená výběrová řízení. Proč automaticky podsouvat nově příchozím lidem zlou vůli dřív, než vůbec usednou za stoly? 

„Přišlo, co přijít muselo,“ glosuje personální smršť známý farmář Zálešák, „otázkou je, co bude následovat. To nikdo neví a nikde není psáno, že změna bude k lepšímu. Chce to čas,“ dodává opatrně. Ostatně není, sám, komu dřívější vedení parku nebylo po chutí. 

„Ten, kdo přijde, bude muset mít ‚koule‘ vyházet celou tu vrchlabskou mafii, jinak se nic nestane,“ poukazoval už před jmenováním Moravce do funkce Stanislav Beneš, spolumajitel Luční boudy, na sídlo KRNAPu ve Vrchlabí. Sám nezastírá, že je nakloněn „motoristickému“ pohledu na ochranu přírody.

Co kritikům na dosavadním fungování KRNAPu především vadilo: „V první řadě je to špatná komunikace a úroveň spolupráce s krkonošskými obcemi. Zejména u těch ve vyšších polohách, jako je naše část Horní Malá Úpa (Pomezní boudy), je to v posledních letech ze strany KRNAPu dost špatné,“ popisoval v létě pro INFO.CZ starosta nejmalebnějšího horského střediska v Krkonoších Karel Engliš. „Na něčem jste se dohodli a jiný úředník KRNAPu chtěl potom něco úplně jiného,“ doplnil.

Odvolání bývalého ředitele Böhnische vítal také starosta Harrachova Tomáš Vašíček, který se v důvodech kritiky fungování parku shoduje s Englišem: „KRNAP nedodržoval žádné lhůty, všechno prodlužovali, dohody neplatily, nerespektovali zákony… Úředníci si zákony vykládali po svém, např. změna územního plánu trvala 8 let. Zbytečné jsou i zásahy do místních záležitostí, jako jsou různé rekonstrukce a opravy.“

Realita je taková, že v Krkonoších se letitě střetávají nesmiřitelné světy důsledných ochránců přírody a lidí, kteří na hřebenech a pod nimi, stejně jako po staletí jejich němečtí předchůdci, žijí a podnikají. Najít v tomto prostředí, kde se hraje s hodně velkými penězi, jakous takous rovnováhu, na které nebude bita ani příroda, ani místní, ani hospodáři, to už si žádá velkého fištróna. 

Upřímně, nemyslím si, že by jím ředitel Petr Moravec, ani jeho loutkovodiči disponovali. Nesuďme ale zbytečně předem. Ani dosavadní „krnapácký“ kádr totiž rozhodně nejsou žádné superstars. Viz třeba známá kauza „kleč“ - donedávna KRNAP za zkřivení vlásku tomuto plevelnému jehličnanu žádal statisícové pokuty, dnes jej sám za nákladné pomoci vrtulníků likviduje. Podobných příkladů by se našlo více.

Kolem KRNAPu se teď každopádně rozjela klasická defenzivní mašinérie. Když se začne mluvit o auditech, odpovědnosti za minulé hospodaření a prověřování starých vazeb, nejlepší obranou je začít hlasitě křičet o „aroganci moci“, „rozleptávání institucí“ a vyhlásit stávkovou pohotovost. Krkonošští starostové spříznění s bývalým vedením se bojí, že ztratí vyšlapané cestičky, odbory brání svůj klid a média mají vděčné drama o vyhozených ochráncích přírody.

Petr Moravec není chráněný druh a třeba jeho návrh nové organizační struktury Správy Krkonošského národního parku (KRNAP), jak o něm v říjnu promluvil vrchlabský starosta a senátor Sobotka, vypadá fakt zvláštně. Počítá mj. s převedením sekce logistiky a prodeje dřeva přímo pod kancelář ředitele – lesohospodáře Petra Moravce – a se sloučením oddělení ochrany přírody a státní správy do nového odboru.

Moravec každopádně nese obrovskou odpovědnost a pokud svou roli nezvládne, pokud se prokáže, že jeho kroky park paralyzovaly nebo že noví lidé svou práci neumí, nechť je bez milosti odvolán. Ale do té doby mu i jeho novému týmu dejme čas a prostor.

Krkonoše kvůli výměně dvou dlouholetých úředníků opravdu nespadnou. A trocha provětrání vrchlabských kanceláří po dvaceti letech může horám nakonec spíš prospět, než uškodit.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.