KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Evropská komise dnes (29. ledna 2026) vyhlásila strategii migrační a azylové politiky na pět let. Její naplňování má v Evropě nastolit stav, kdy bude dál klesat ilegální migrace a pašování lidí, ale pronásledovaní lidé ze všech koutů světa budou zároveň vědět, že v členských státech EU najdou útočiště. Zároveň má napomoct k tomu, aby se do Evropy snáze dostávali vzdělaní cizinci, které stále více potřebuje zdejší ekonomika.
Strategie vychází z předpokladu, že od června 2026 začnou členské státy používat migrační a azylový pakt, tedy soubor evropských zákonů, které v potu tváře připravovaly řadu let jako reakci na krizovou situaci z let 2015–2016. Tehdy dosavadní pravidla selhala a Evropou se prohnala bezuzdná vlna migrantů, především z válkou rozvalené Sýrie.
Tento pakt je „pevným základem evropské migrační a azylové politiky, zaručující silnější ochranu vnějších hranic, přísnější postih zneužití a rovnováhu mezi odpovědností a solidaritou. Jeho spuštění a provádění bude vyžadovat v příštích letech soustavnou pozornost,“ uvádí Komise v tiskovém prohlášení.
Česko stojí stranou
Česká republika je jedinou zemí „sedmadvacítky“, která tento pakt nevtělila do svého právního řádu a nemíní ho používat. Vyřadí se tak nejen z výhod (i nevýhod) z něho plynoucích, ale vystaví se množství problémů a komplikací kvůli nesouladu svých předpisů i praxe se zbytkem EU. A to nehledě na pravděpodobné postihy kvůli nedodržování evropské legislativy.
Hlavním – a v podstatě jediným – důvodem, proč nová česká vláda pakt odmítá, je jeho „solidární“ klauzule. Ta předpokládá, že se o přicházející ilegální migranty budou členské státy dělit. Ty, které to odmítnou, musí podpořit hraniční země (Itálie, Řecko, Španělsko a další), vystavené největšímu migračnímu tlaku, finančně nebo vysláním bezpečnostních sil k ochraně hranic a podobně.
Česko tuto solidaritu odmítá – a vyčleňuje se tak ze vznikajícího jednotného systému. Pokud by třeba do ČR kvůli pokračující ruské agresi zamířily další statisíce Ukrajinců, sotva by se české úřady mohly dovolávat „solidarity“ ostatních členských zemí EU.
Cukr a bič na země původu
Komise ve zmíněné strategii klade důraz především na další snižování počtu příchozích, který v posledních letech soustavně klesá; podle komisaře Magnuse Brunnera o 55 procent za poslední dva roky; po tzv. balkánské cestě, která byla před deseti lety hlavním směrem, dokonce o 90 procent. Unie má dál praktikovat „asertivní“ migrační diplomacii vůči zemím původu, která zahrne nejen „cukr“ v podobě přátelských partnerství, ale také „bič“, jímž mohou být ekonomické, obchodní či vízové tlaky.
Má se tedy intenzivně pracovat se zeměmi, odkud migranti pocházejí, a také s těmi, které po cestě přecházejí, aby se zapojily do komplexního boje proti pašerákům lidí, včetně jejich sledování a postihu.
Novinkou budou například záchyty a návraty migrantů ze zemí, kudy procházejí, aby nepodstupovali poslední, často nejnebezpečnější etapu přes moře. Podle Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) existuje důvodné podezření, že se od začátku roku při pokusech překonat rozbouřené Středozemní moře utopily už stovky lidí.
Konec „děravých“ hranic
Na všech přechodech přes vnější hranice EU radí Komise zavést nejmodernější monitorovací systém (EES – Entry/Exit System). Zachyceni mají být všichni lidé překračující tuto hranici EU bez výjimky – jak to ostatně požaduje už zmíněný „pakt“. Nemělo by se tedy už stávat, že se budou po EU pohybovat bezprizorní osoby, které vešly do Unie bez jakékoli kontroly a zmizely „v podrostu“.
Daleko hůř by se také mělo vést těm migrantům, kterým bylo v řádném řízení odepřeno právo na azyl a podléhají proto deportaci. Zatím se daří – dobrovolně nebo ne – vracet do zemí původu jen asi čtvrtinu těchto osob. Ostatní dál pobývají v EU ilegálně. Komise předpokládá, že bude schváleno nyní projednávané příslušné nařízení – a že zesílený tlak přiměje země původu, aby vyhoštěné migranty přijímaly.
Že takové plány nebude vždy snadné naplnit, ukázala nedávná návštěva předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové v Sýrii. Nejde zatím o nějaké plošné návraty Syřanů, kteří se v EU usadili před deseti lety, ale spíše jen o ty, kdo se dopustili trestné činnosti a přišli kvůli tomu o právo na azyl.
Nová syrská vláda sice projevila jisté pochopení, namítala však, že za nynější křehké situace není země zotavující se z vleklé občanské války na takové lidi zrovna zvědavá; věc byla odložena na další jednání.
Globální soutěž o talenty
Zajímavý je v plánech Komise nebývalý důraz na přijímání legálních migrantů; mluví se přímo o tom, že se EU má stát „nejpřitažlivějším místem v globální soutěži o získávání talentů“.
Vlády členských států jsou nabádány, aby urychlily a zjednodušily pravidla a tím přilákaly kvalifikované pracovní síly, a to včetně snazšího uznávání diplomů a potvrzených dovedností. Radí jim také, aby usnadňovaly integraci těchto lidí do společnosti, a nabízí k tomuto účelu evropské fondy.
Česko je proslulé tím, že velmi ztěžuje domácím podnikům získávat kvalifikované pracovníky ze zahraničí; jejich nábor bývá zdlouhavý a administrativně náročný.
Přitom je jasné, že právě ty země, které usnadní příliv takových pracovníků, získají komparativní výhodu v těžké konkurenci na evropském trhu. A také to, že momentálně kvůli drsné protimigrační politice oslabuje atraktivita Spojených států, takže ve zmíněné „globální soutěži“ by Evropa mohla mít lepší šance.
Místopředsedkyně Komise Henna Virkkunenová dnes mluvila o tom, že bude zanedlouho v Indii jednat právě o příchodu vysokého počtu indických IT specialistů do EU; právě v digitálních technologiích, telekomunikacích a dalších nových technických oborech jsou neobsazeny statisíce pracovních míst. Podobně jako v sociálních a zdravotnických službách souvisejících se stárnutím evropského obyvatelstva; i zde bude třeba hledat pracovníky v zahraničí ve velkém.
Víza jako zbraň i odměna
„Vízová strategie“, kterou dnes Komise také schválila, je vlastně návodem pro členské státy, jak účinněji využívat víz k dosahování politických cílů, zejména součinnosti při boji proti ilegální migraci. EU dnes umožňuje bezvízový styk šesti desítkám zemí světa. Občanům těch ostatních vydávají členské státy ročně na deset milionů víz. Čtyřicet procent cestovatelů na světě míří do zemí EU, respektive do zemí schengenského prostoru, připomněl Brunner.
„Vízová politika je proto mocná zbraň. Snadné cestování do EU musí být vnímáno jako výsada, která je ovšem spojena také s některými povinnostmi.“
Applications for asylum
All series are visible.
Jan-Jun
Jul-Dec
Při jednání s třetími stranami by měla EU lépe využívat tlaků v podobě odmítání nebo omezování výhodných vízových režimů jako reakci na nepřátelské nebo nevlídné jednání. Jako odměna by naopak měla fungovat víza s prodlouženou platností nebo umožňující několikanásobný vstup do schengenského prostoru.
Měl by také vzniknout seznam spolehlivých a důvěryhodných firem, jejichž představitelé by měli nárok na výhodnější režimy. Normálně země EU udělují podle jednotné metodologie běžná víza na 90 dnů s platností 180 dnů.
I zde Komise nabízí, že bude uvažovat o zvýhodnění vízových režimů pro studenty a vědce, pro vysoce kvalifikované pracovníky, ba i pro iniciátory start-upů a inovativní podnikatele. Pobízí také vlády, aby usnadnily a urychlily procedury pro udělování víz, ale také povolení k pobytu, aby odstraňovaly překážky pro přechod cizinců mezi školami a zaměstnavateli a vůbec vnitřní mobilitu cizinců na svém území – a aby napříč Unií podněcovaly koordinaci mezi školami, vědeckými pracovišti a inovativními podniky, kde cizinci studují a pracují.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
