Jan Maršálek: Kde je Putinův agent, kterého na Západě nikdo nechtěl zatknout?

Londýnský soud uznal minulý týden v pátek (7. března) vinnými tři bulharské občany, dvě ženy a jednoho muže z toho, že několik let pracovali v Británii i dalších evropských zemích jako špióni pro Rusko. Trest ještě nebyl oznámen, odsouzeným ale hrozí až 14 let vězení.

Z českého pohledu je ale zajímavější soudem prokázané napojení bulharských agentů na Jana Maršálka, potomka českých emigrantů do Rakouska a dnes také jednoho z nejhledanějších světových podvodníků. 

Maršálek měl jako provozní ředitel společnosti Wirecard zpronevěřit celkem 3,1 miliardy eur (80 miliard korun), přičemž je od června 2020 na útěku. A s největší pravděpodobností se skrývá v Rusku.

Vyšetřování postupně odhalilo, že Maršálek nebyl jen „okouzlujícím podvodníkem“, jak ho nazývali někteří lidé, kteří mu svěřili peníze, ale také ruským agentem. A to ve stylu, o kterém si mohl leckdo myslet, že zmizel někdy po konci studené války mezi Východem a Západem a dnes už je pouze námětem pro špatné špionážní filmy.

K postupnému rozkrývání Maršálkových neuvěřitelně rozsáhlých špionážních aktivit přispěl i soud s bulharskými špióny, kteří potvrdili, že jednali přímo pod Maršálkovým vedením. Podnikatel českého původu měl být dlouhou dobu napojen na ruskou tajnou službu FSB a úkoloval její agenty působící v Británii.

„Byla to špionáž v průmyslovém stylu pro Rusko,“ řekl před soudem šéf londýnské policie pro boj proti terorismu Dominic Murphy. Důkazy byly nalezeny v rozsahu, který by člověk očekával spíše ve špionážním románu.

Ke špionážním aktivitám údajně docházelo nejen v Londýně, ale také ve Stuttgartu, Vídni, Valencii a Černé Hoře. Státní zástupce během procesu uvedl, že za to obžalovaní dostávali značné finanční částky. Podle televize Sky News odhalily domovní prohlídky v bytech agentů 495 SIM karet, 221 telefonů, 258 pevných disků a 11 dronů.

Špionážní aktivity se týkaly sledování vojenských základen, strategických objektů, získávání informací o „slabých místech“ vytipovaných osob i plánů jejich likvidace.

U soudu například zaznělo, že Maršálek nařídil členům své špionážní skupiny, aby ukradli čísla mobilních telefonů ukrajinských vojáků, kteří pravděpodobně cvičili v amerických kasárnách ve Stuttgartu.

Další špionážní obětí byl investigativní novinář Christo Grozev, který žil ve Vídni a zabýval se odhalováním ruských agentů na Západě. Grozevovy informace přispěly například k objasnění útoku jedem v anglickém Salisbury nebo vraždy v berlínském parku Tiergarten, nařízené údajně přímo ruským prezidentem Putinem.

Komunikace prostřednictvím chatů a další důkazy odhalené v britském procesu špionáže ukazují, jak pečlivě byl novinář Grozev, který pomáhal odhalovat pozadí těchto činů ruského státního terorismu, sledován ruskými agenty. 

Špióni si pronajali ubytování přes Airbnb naproti Grozevovu bytu v sedmém vídeňském obvodu a prohledali jeho poštu. Sledovali ho nějakou dobu po Evropě, přičemž z odhalené korespondence vyplývá, že diskutovali o tom, zda by novináře bylo lepší zabít, unést nebo vlákat do takzvané „medové pasti“ pomocí nastrčené milenky.

Bulharský agent Roussev v odhalené korespondenci navrhoval „šéfovi Maršálkovi“, že k účelu zastrašení případných Grozevových následovníků by místo únosu lépe posloužila určitá rituální vražda. Tedy podle něj něco podobného, jako když KGB zavraždila v roce 1959 kyanovodíkem v Mnichově Stepana Banderu nebo jako byl v Mexiku sekáčkem na led zabit komunista a Stalinův odpůrce Trockij. „Perlík je lepší než sekáček na led,“ odpověděl Roussevovi Maršálek. Bývalá ruská soukromá armáda (Wagnerova skupina) ho prý používala k zabíjení přeběhlíků.

K atentátu na Grozeva naštěstí nedošlo, na základě zpravodajských informací o možném útoku se novinář v roce 2023 z Vídně odstěhoval.

Prostřednictvím procesu s bulharskými agenty se však vyšetřovatelé dostali k dalším šokujícím informacím nejen o Maršálkových špionážních aktivitách ve prospěch Ruska, ale zejména o jeho vlivu také na západní tajné služby a politiky.

Britský deník The Telegraph získal informace z tajných vyšetřovacích dokumentů, z nichž vyplývá, že Maršálek měl přístup k síti špionů a policie ve Spojeném království, USA, Německu, Rakousku, Izraeli, Itálii, Švýcarsku, Francii, Chorvatsku, Hongkongu a Turecku. A je tak údajně zřejmé, že poskytoval důležité informace několika různým zemím.

To mohl být podle The Telegraphu také důvod, proč Maršálkovi tak dlouho procházely podvody se společností Wirecard a souběžně i aktivity ve prospěch Ruska. Britské úřady a jejich západní protějšky údajně mohly považovat Maršálka za příliš cenný zdroj na to, aby se dal jen tak „vypnout“.

The Telegraph přinesl ve své on-line verzi na takřka padesáti (!) stránkách přehled různých Maršálkových aktivit po celém světě, vyplývajících z vyšetřování bulharských špiónů. Maršálek měl být zapleten do dodávek čínských dronů pro použití ve válce na Ukrajině, stejně jako do činnosti ruské Wagnerovy skupiny v Africe nebo války v Sýrii a Libyi.

Ti, kdo Maršálka osobně znali, ho popisují jako „okouzlujícího manažera“, který mluvil plynně třemi jazyky. „Jan byl nesmírně výmluvný, mistr rétoriky. Byl opravdu mým idolem z hlediska komunikace,“ řekl jeden z bývalých Maršálkových spolupracovníků ve Wirecard.

Otázkou zůstává, kdy a jak naverbovala Maršálka ruská tajná služba. Britská, rakouská i německá média na základě svých šetření spekulují o tom, že se Maršálek dostal ke špionáži pro Rusko přes svou ruskou milenku Natalii Zlobinu. Začal se angažovat ve Společnosti rusko-rakouského přátelství, kde se seznámil s vlivnými ruskými podnikateli a zároveň agenty.

Důležitý je ale zároveň fakt, že Maršálkem vedená firma Wirecard se zpočátku tvářila jako konkurence amerických IT společností a nabízela platební metody, které údajně využívala například i německá tajná služba a další rozvědky. Proto byl Maršálek pro Rusko obzvlášť cenný.

„Vzhledem k povaze podnikání Jana Maršálka tam byl obrovský prostor pro vytvoření takzvaného kompromatu na různé vlivné lidi. A to včetně jejich transakcí týkajících se porna, hazardních her, temného webu, případně i jiných věcí,“ řekl The Telegraphu zdroj seznámený s vyšetřováním.

Přesun peněz přes Wirecard používali soukromé armády, oligarchové, stejně jako zpravodajci. Maršálek se podle informací z vyšetřovacího spisu údajně nijak netajil tím, že vyráběl kreditní karty pro tajné služby po celém světě. Měl být dokonce v roce 2017 účasten i na jakémsi plánu řízené migrace do Evropy, která měla poškodit Západ. 

Zároveň se těšil přízni řady vlivných rakouských i německých politiků. Na recepci v Mnichově se měl setkat například s bývalým francouzským prezidentem Sarkozym, bývalým rakouským ministrem vnitra Wolfgangem Sobotkou i „některými politiky z Česka“.

Postupem času se však ukázalo podnikání Maršálkovy firmy Wirecard jako neudržitelné. Investoři začali mít podezření, že účetní závěrky společnosti neodpovídají skutečnosti, a firma začala být vyšetřována mnichovskými žalobci, kteří zpochybnili existenci hotovostních zůstatků v minimální výši 1,9 miliardy eur. 

Maršálkovo tvrzení, že peníze se nacházejí někde v Singapuru, se ukázalo jako nepravdivé. A zároveň začalo být čím dál tím jasnější, že firma, v níž i mnozí němečtí politici viděli budoucí konkurenci amerických gigantů jako Microsoft, byla ve skutečnosti jen „nafouknutou bublinou“. Maršálek už na nic nečekal a utekl.

K útěku mu měl pomoci Thomas Schellenbacher, politik za rakouské Svobodné (FPÖ). Právě s touto stranou si provozní ředitel firmy Wirecard vybudoval v Rakousku úzké vazby a infiltroval se přes její zástupce i do rakouských zpravodajských služeb.

Schellenbacher zarezervoval soukromé letadlo, které na Maršálka čekalo na dolnorakouském letišti Vöslau Airfeild. Krátce po osmé večer 19. června 2020 dorazil Maršálek se zpožděním na domluvené místo, oblečený jako obvykle od hlavy až po paty ve značce Prada, předal pilotům v hotovosti 7 920 eur (cca 200 tisíc korun), nastoupil do dvouproudového letadla Cessna Citation Mustang, a od té doby ho nikdo neviděl. 

Stále nezodpovězenou otázkou zůstává, proč německá či rakouská policie Maršálka nezadržela dříve, i když musela vědět, že se pokusí o útěk. „Mohu jen předpokládat, že Maršálek hrál na všechny strany, a proto ho drželi ho ve hře tak dlouho,“ řekl jeden ze zdrojů The Telegraph.

Přitom už je dnes jasné, že letadlo s Maršálkem zamířilo do běloruského Minsku. Tam byl Maršálek vybaven pasem státu Grenada a převezen do Moskvy. 

Ze zpráv britských a německých zpravodajců, které byly součástí vyšetřovací spisu v případu bulharských agentů, vyplývá, že i ve svém ruském „exilu“ nadále pokračuje v organizaci dezinformačních kampaní, spiknutí, únosů a sledování nepřátel Vladimira Putina a ukrajinských vojáků, cvičených v zahraničí. Odhalila to právě zadržená korespondence a chaty Maršálka s bulharskými agenty.

Ani četné pokusy západních médií a zpravodajců vypátrat Maršálka v Rusku osobně a odhalit jeho současnou identitu však neskončily úspěchem. Jeden zdroj s napojením na ruskou rozvědku údajně řekl: „Tohle je nepsané pravidlo ve zpravodajských službách: kdyby ruská tajná služba FSB dovolila, aby byl Maršálek odhalen a dopaden, vyslalo by to špatný signál pro všechny jeho možné následovníky. Proto bude mít ochranu do konce života.“ 

Další zdroje podle britských médií nicméně spekulují o tom, že je Maršálek už dávno mrtvý a stopa, kterou po sobě i nadále zanechává, může být součástí další zpravodajské hry.

Každopádně způsob, jakým tento Rakušan českého původu dokázal dlouho vodit za nos politiky, investory a zřejmě i zpravodajské služby, zůstane ještě dlouho strašákem pro mnoho vlivných lidí. V Mnichově pokračuje hned v několika větvích soudní proces, který má odhalit a potrestat zpronevěru peněz ve společnosti Wirecard, Maršálek není jediným viníkem.

V Rakousku zase nyní běží soud s bývalým členem rakouské tajné služby Egisto Ottem, který měl být Maršálkovou nastrčenou rukou nejen v tajné službě, ale i na ministerstvu vnitra. V procesu je obviněno i několik dalších zpravodajců a ministerských úředníků z doby, kdy byl rakouským ministrem vnitra současný předseda rakouských Svobodných Herbert Kickl.

Jedna věc je ale jistá už dnes. Ať už budou další odhalení v Maršálkově neuvěřitelném příběhu jakákoliv, zůstane jednou z nejznámějších postav ve světě mezinárodní špionáže vůbec.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.