Macronovy reformy vytáhly Francii z pasti. Tak proč je z něj teď „chromá kachna“?

To není možné jinak než škrty sociálních výdajů za desítky miliard euro. Bayrou navrhoval snížit schodek kombinací škrtů a vyšších daní o 44 miliard euro. A narazil stejně jako jeho předchůdce na populistickou většinu, která svírá v parlamentu menšinu podporovatelů současného prezidenta.

Populisté, kteří se sice označují za radikální pravici a levici, se shodují na razantním odmítání jakýchkoliv škrtů. Touto pastí zkusí Lecornu jako další adept projít. Nepotřebuje přímo souhlas většiny. Stačí, když mu nevysloví nedůvěru jako jeho předchůdcům.

Francie už druhý rok prožívá politickou krizi, kdy Macron není schopen v obklíčení populistů v parlamentu fakticky vládnout. Bez přinejmenším zbrzdění prudce rostoucích rozpočtových schodků hrozí druhé největší evropské ekonomice vážná dluhová krize. 

Investoři pomalu ztrácí s nekontrolovanými dluhy trpělivost a úroky z francouzských státních dluhopisů rychle rostou. U nejostřeji sledovaných desetiletých dosahují úroky 3,47 procenta. Pro srovnání: u českých dluhopisů je to 4,33 procenta. U dvacetiletých francouzských dluhů už si ale investoři žádají úrok 4,04 procenta a u půjček na třicet let 4,33 procent. Při celkovém dluhu 113 procent HDP jsou jen samotné splátky dluhů obřím výdajem rozpočtu.

Ratingové agentury Francii bedlivě sledují. Většina z nich s negativním výhledem. Pokud se alespoň neotočí trend ke snižování schodku, hrozí další pád ratingu a růst úroků. Jenže s populistickou většinou je snížení výdajů mimořádně obtížné. Oba bloky, jak Národní sdružení Marine Le Penové, tak levicová fronta od socialistů a komunistů po radikální Nepodrobenou Francii Jean-Luca Mélenchona má svoji politiku postavenou právě na boji proti omezování sociálních výdajů, do něhož se pustil Macron. A podepsalo se to na jeho rekordně nízké podpoře.

Současná politická krize je přímým důsledkem Macronových reformních zásahů. Cenou za ně. Kdyby je neudělal, byly dnes rozpočtové schodky ještě výrazně vyšší. Macronovy zásahy do důchodů a daní jsou jedny z největších v historii Páté republiky. Dnes to v éře jeho už chronické nepopularity zapadá, ale málokdo z jeho předchůdců vytáhl Francii ze sociální a daňové pasti tak jako Macron.

Vysloužil si za to obří demonstrace. Jedny z největších od roku 1968. Jim navzdory prosadil v dubnu 2023 odložení věku odchodu do důchodu z 62 na 64 let. Před penzí musí Francouzi odpracovat minimálně 43 let. To je víc než u nás. Už v prvním mandátu mezi lety 2017 a 2022 Macron omezil řadu takzvaných speciálních režimů, které dovolovaly vybraným profesím odejít do předčasného důchodu výrazně dřív. To, co on zrušil, u nás mimochodem vládní koalice Petra Fialy právě zavedla.

Už ve chvíli, kdy Macron prosazoval zvýšení důchodového věku, neměl v parlamentu většinu. Využil ale speciálního článku francouzské ústavy 49.3, který dovolil změny prosadit bez schválení v parlamentu. Tím vyvolal obří protesty.

Zvýšení důchodového věku je ve Francii stejně jako ve většině evropských zemí jedním z vůbec nejcitlivějších politických témat. Proto se ho ujímají populisté, ať už mají levicové, nebo pravicové nálepky. A slibují, že penzijní věk opět vrátí zpátky. U nás toto téma jako volební hit hraje Andrej Babiš, který slibuje zastropování důchodového věku na 65 letech.

Rok po prosazení oddálení penzí v květnu 2024 Macron drtivě prohrál volby do Evropského parlamentu, v nichž dominovalo Národní sdružení Marine Le Penové. Chtěl využít šoku a okamžitě vypsal nové parlamentní volby. V nich opět drtivě prohrál a zvítězili levicoví populisté vedení Jean-Lucem Mélenchonem. 

Hlavním tématem byly přirozeně důchody. Mélenchonovci i Le Penová slibovali snížení důchodového věku. Až na 60 let. Tedy nejen před Macrona, ale dokonce před předchozí zvýšení, které opět za obrovských protestů prosadil v roce 2008 republikánský prezident Nicolas Sarkozy.

V tomto patu se Francie plácá už rok. Macron manévruje, aby uhájil co nejvíc z reforem, které prosadil. Je to čím dál těžší. Sébastien Lecornu teď udělá další pokus.

Francie má jeden z nejhorších rozpočtů v Evropě vůbec. Celkové veřejné výdaje dosahují 57,1 procenta HDP. Vyšší v Evropě má jen Finsko s 57,7 procenty. Průměr zemí eurozóny je 49,6 procenta. Právě na této úrovni má s 49,5 procenty veřejné výdaje Německo. 

Průměr celé Evropské unie je 49,2 procenta. Dlouholetý etalon nekontrolovaných státních výdajů, Řecko, má 48 procent. To je skoro o deset procent méně než Francie. My máme 43 procent. Švýcarsko jako nejbohatší země Evropy 32 procent. Vůbec nejméně pak Irsko s 22,3 procenty. Pro srovnání: Spojené státy mají výdaje 39,7 procenta HDP.

Jenže francouzský problém je ještě hlubší. Obrovský podíl výdajů jde na sociální pečovatelský stát. Podle dat Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) je to 31,2 procenta. Jedinou další zemí, která má nad třicet procent, je Finsko. Průměr OECD je 21 procent. U nás jsou sociální výdaje právě přesně na průměru. 

Ještě detailnější pohled ukazuje, jak obrovskou zátěží jsou ve Francii právě důchody. Padne na ně přes 13 procent HDP. Víc už jen v Řecku a Itálii. Z těchto čísel je jasně vidět, kam by francouzské dluhy stoupaly bez Macronových reforem. Jak existenční ty zásahy pro Francii byly.

Prudký růst dluhů by byl ještě horší, kdyby Francie nezažívala na rozdíl od Německa, které již třetím rokem stagnuje, ve stejné době nepřetržitý růst. Byť velmi slabý kolem jednoho procenta. I na tom mají podíl Macronovy reformy.

Především snížení daní z jeho prvního mandátu, které přitáhlo do Francie část firem, které po brexitu opouštěly Londýn. Od Macronova nástupu k moci v roce 2017 se firemní daň postupně snižovala z 33,3 na 25 procent. Pro srovnání: u nás ji Fialova vláda zvedla z 19 na 21 procent. 

Od roku 2018 byla zároveň ve Francii zavedena rovná daň 30 procent na všechny příjmy z kapitálu. To bylo velmi výrazné snížení až z 60 procent před Macronovým nástupem.

Byly zrušeny majetkové daně, s výjimkou daní z nemovitostí. I to byl na Francii zásadní posun. V reakci na protesty žlutých vest v roce 2017 Macron snížil střední třídě daně z příjmů. Stejně jako u důchodů se i u daní snaží populisté Macronovy škrty zvrátit. Tlačí na vyšší zdanění firem a bohatých. Francois Bayrou stejně jako jeho stejně neúspěšný předchůdce v premiérském křesle Michel Barnier, se jim snažil částečně ustoupit. Nestačilo to.

Emmanuel Macron nejspíš dožije poslední dva roky svého mandátu v roli chromé kachny. Prezidenta bez parlamentní většiny, neschopného cokoliv prosadit. Hraje dnes už defenzivní obranu svých reforem, které z Francie udělaly zcela jistě ekonomicky zdravější zemi. Platí za to obří politickou cenu. Jako jeden z mála v Evropě aktuálně vládnoucích politiků ale může říct, že prosadil něco, čím svou zemi posunul. Srovnatelné výsledky mají na kontě jen premiérky Dánska a Itálie. Mette Frederiksenová a Giorgia Meloniová.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.