KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | V současné době, minimálně v posledních dvou desetiletích, jsme svědky něčeho, o čem se drtivá většina z nás domnívala, že se po zkušenosti s holocaustem z časů druhé světové války už nebude nikdy opakovat. Zjevného nárůstu antisemitismu v především, byť nikoli výhradně západoevropských zemích. Anglické události jsou toho smutným, odstrašujícím příkladem. Slovní odsuzování a politické proklamace už dávno nestačí.
Jak podrobněji popíšu níže, nejedná se primárně o důsledky války v Gaze, která začala po teroristickém útoku palestinského hnutí Hamás na Izrael 7. října 2023. Ta totiž daný problém „jen“ vyostřila, mimo jiné v důsledku úspěšné protiizraelské (protižidovské) propagandistické ofenzívy či přímo války, kterou vedou Hamás a jeho spojenci – včetně, bohužel, některých států Evropské unie, jako jsou Irsko či Španělsko.
Antisemitismus na vzestupu
Nová vlna (západo)evropského antisemitismu je patrná přibližně od počátku nového třetího milénia. Zčásti, avšak nikoli fatálně, souvisí s vyhlášením tzv. druhé intifády, která začala v roce 2000. Sedm let po skončení té první, a s útokem teroristické organizace al-Káida 11. září 2001 na Světové obchodní centrum v New Yorku a na budovu Pentagonu v Arlingtonu nedaleko Washingtonu, D.C.
Největší počet antisemitských útoků byl dlouhodobě zaznamenáván na prvním místě ve Francii, poté následovaly, respektive následují Belgie, Spolková republika Německo, Rakousko a Velká Británie.
Jednalo se nejen o útoky na židovské školy a synagogy (nenávistné nápisy, případně pokusy o poškození těchto staveb atd.), ale i na konkrétní židovské občany. A to jak útoky verbální, tak fyzické (různé formy napadení včetně ozbrojených, mající za následek zranění, v některých případech vážná, včetně několika úmrtí).
Ruku v ruce s tím šel a stále jde pocit latentního ohrožení, jenž vede mnoho západoevropských Židů k odchodu z daných zemí, jenž byl a je nejvíce patrný ve Francii.
Jako doklad tohoto tvrzení lze „pars pro toto“ použít výrok Manuela Carlose Vallse (* 1962), francouzského ministra vnitra (2012–2014), premiéra (v letech 2014–2016) a současného ministra pro zámořská teritoria (od prosince 2024) – na jehož platnosti se od roku 2015, prakticky nic neměnilo.
Parafrázuji: „V naší zemi vidíme nejen starý, tradiční antisemitismus (patrný ve Francii takřka „odnepaměti – viz například tzv. Dreyfusova aféra na přelomu 19. a 20. století), ale i tzv. nový antisemitismus, pocházející zejména z řad imigrantů z Blízkého a Středního východu a z Afriky.“
Na vážnosti Vallsových slov neubírá nic ani fakt, že podle průzkumů veřejného mínění má více než 70 % ve Francii žijících muslimů na Židy a na soužití s nimi pozitivní náhled / názor.
Velká Británie není Španělsko...
Velká Británie je, pokud jde o výskyt aktivního, provokativního antisemitismu, na jednom z předních míst v Evropě. Jedná se přitom o v řadě ohledů odlišný případ než ve Španělsku, kde situace židovských občanů sice není ani trochu jednoduchá, současně ale není úplně kritická, navzdory ostře protiizraelským, respektive protižidovským výrokům a krokům španělské vlády socialisty Pedra Sáncheze (* 1972; premiérem od června 2018).
Londýnský kabinet Keira Starmera (* 1962; premiérem od července 2024) na jedné straně akceptuje realitu, a sice že Izrael dlouhodobě patří mezi hlavní britské spojence a strategické partnery v řadě důležitých odvětví (včetně dodávek zbraní [objem tohoto obchodu soustavně roste] a spolupráce ve zpravodajské a vojenské oblasti obecně), a tudíž se proti antisemitismu oficiálně jednoznačně vyslovuje.
Na druhé straně je ale zcela neschopný zasáhnout proti aktivnímu antisemitismu v ulicích britských měst a v některých institucích, což je snad ještě závažnější, neboť to svědčí o pozvolném prorůstání této rakoviny „sui generis“ do municipálních a státních struktur.
…antisemitismus je tu ale na vzestupu
V ostrovním státě se v současné době na četných a často i velmi početných demonstracích již třetím rokem hlasitě křičí nejen „Od řeky k moři“ (From the River to See Palestine Must / Will be Free), ale i „smrt Židům“ a „smrt Izraeli“ – a britská metropolitní (v Londýně) ani státní policie na to, stejně jako v dalších britských městech, fakticky nereaguje.
To zcela logicky nemůže vést k ničemu jinému než k dalšímu nárůstu již tak zbytnělého sebevědomí odporné, zdivočelé „antisemitské lůzy“, kterou tvoří jak muslimští imigranti a jejich potomci, tak nezřídka i rodilí bílí Britové, „infikovaní“ z různých důvodů propalestinskou / protiizraelskou (protižidovskou) propagandou (v některých případech v tom nepochybně hrají roli i peníze).
Pokud jde o projevy antisemitismu, velmi vážná situace je i na některých britských univerzitách, včetně Oxford University), dochází rovněž k útokům na židovské žáky základních a středních škol, na synagogy atd.
Pokud londýnský starosta, již třikrát zvolený muslimský labourista Sadiq Khan (* 1970) nechá antisemitskou chátru beztrestně řádit v hlavním městě (důvod jeho „tolerance“ je myslím každému zřejmý) a o zbytku Británie platí totéž, nemůže být ve finále výsledkem nic jiného, než k čemu došlo před nedávnem v Manchesteru (teroristický útok na Židy před synagogou). Nebo v Birminghamu – zákaz návštěvy židovských fanoušků Maccabi Tel Aviv na fotbalového utkání s týmem Aston Villa; znechucená a vyděšená šéfka stínové konzervativní vlády Kemi Badenochová (*1980) označila toto rozhodnutí za „katastrofální“.
Politická odpovědnost za toto všechno jde, je mi líto, primárně za premiérem Starmerem, jenž není sto zjednat v ulicích britských měst pořádek a vykázat antisemitské svinstvo, kam v očích každého slušného člověka patří.
V této souvislosti je třeba připomenout, že projevy antisemitismu ve Velké Británii výrazně zesílily bezprostředně po teroristickém útoku ze 7. října 2023, jakkoli tehdy nebyly establishmentem / politickou mocí tolerovány zdaleka tak jako po nástupu labouristů do vlády v červenci 2024.
Čísla hovoří jasně
The Community Security Trust (CTS), britská charitativní organizace, jež si klade za cíl zajištění bezpečí / bezpečnosti a poradenských služeb pro židovskou komunitu žijící na Britských ostrovech (a registruje antisemitské útoky v Británii od roku 1984), uvádí, že jen v roce 2023 došlo v zemi k 4103 „antisemitským incidentům“ oproti 1662 v předchozím roce (co je nárůst o 147 %).
Velkou vypovídací hodnotu má to, že k většině z nich došlo bezprostředně po 7. říjnu, tj. ještě před zahájením vojenské operace v Gaze, takže se nemohlo jednat o „důsledek izraelské reakce“.
O tom, že je situace na Ostrovech co do vzestupu antisemitismu nanejvýš kritická, vypovídá též výsledek doplňovacích voleb do britské Dolní sněmovny v Rochdale z únoru 2024. V nich získal téměř 40 % hlasů a poslanecký mandát George Galloway (* 1954) – radikální marxista, věrný stoupenec a podporovatel bývalého šéfa Labour Party Jeremyho Corbyna(* 1949), který stál v čele strany v letech 2015–2020 a byl vyloučen kvůli antisemitismu.
Galloway je ostrý a hlasitý kritik Izraele a stejně jako Corbyn faktický antisemita. Ve „svém“ volebním obvodu dokázal výtečně využít hlasů muslimských voličů „nenávidějících Izrael na smrt“. Popravdě řečeno není divu, že Amichai Chikli (* 1981), ministr izraelské vlády pro židovskou diasporu, označil Londýn za „nejvíce antisemitské město na Západě“ – podle mých osobních zkušeností, jako že jsem viděl „kus světa“, měl pravdu.
Na druhé straně, podle průzkumu veřejného mínění YouGov Survey z března 2024 sdílela tehdy pozitivní náhled na Hamás pouhá 4 % Britů – což je vzhledem k tomu, co se od října 2023 děje v ulicích britských měst, překvapivě nízké číslo; doufejme, že tomu tak skutečně je.
Podpora jediného palestinského státu na Blízkém východě (ve smyslu From the River to the Sea...) má podle téhož zdroje podporu 5 % Britů, tzv. dvoustátní řešení údajně podporuje 64 % Britů.
Jak antisemitismu čelit? Slova nestačí...
Starmerova labouristická vláda, disponující po loňských červencových volbách pohodlnou či spíše drtivou většinou v Dolní sněmovně britského parlamentu, má jedinou možnost, chce-li čelit narůstajícímu antisemitismu, jenž dále ničí již tak notně pošramocenou pověst země: přestat jakékoli, i ty zdánlivě drobné projevy antisemitismu odsuzovat pouze slovně, a začít je trestat opravdu. Přinejmenším tak ostře, jako vystupuje prostřednictvím policie proti nenávistným (či údajně nenávistným) prohlášením na sociálních sítích.
Nebo proti údajně provokativnímu vyvěšování anglických, potažmo britských vlajek (!) na některých místech s vysvětlením, že se jedná o projev nedostatku respektu či přímo o provokaci muslimských občanů.
Zda k tomu ministerský předseda najde odvahu a sílu, si netroufám odhadnout. Pokud to ale co nejdříve neučiní, budou stále hlasitěji slyšet takzvaní či skuteční političtí extrémisté, kteří ostrovní stát již nyní nazývají „Britistán“. A situace se může tradičním politickým stranám velmi rychle vymknout z rukou. Rozhodnutí přijde velmi rychle, události se ženou kupředu zběsilým tempem.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
