KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | V německých předčasných volbách je sečteno, výsledky jsou dané. Vítězní křesťanští demokraté (CDU a CSU), kteří v zásadě potvrdili očekávání z předvolebních průzkumů, byť získali nakonec o maličko méně, než se čekalo, to ale budou mít při sestavování vlády nesmírně těžké.
Již nevyhnutelná velká koalice se sociálními demokraty je bude výrazně limitovat při prosazování klíčových částí programu, ať už v jejím čele zůstane Olaf Scholz, což není příliš pravděpodobné, nebo jej nahradí někdo jiný, kupříkladu současný ministr obrany Boris Pistorius, jak o tom spekulují některá německá média.
A to měl Merz ještě velké štěstí, pokud by totiž do vlády musel vzít i Zelené, znamenalo by téměř jistě její faktickou paralýzu.
Jak to dopadlo?
Začněme tím, že k volebním urnám přišlo téměř 83 % voličů, což je rekord v dějinách Spolkové republiky od jejího znovusjednocení v roce 1990. Němcům na jejich zemi a na jejím vývoji zjevně záleží, a to je pro německou demokracii nepochybně velmi dobrá zpráva.
Friedrich Merz (CDU) a Markus Söder (CSU) jasně vyhráli a dali částečně zapomenout na potupu z roku 2021 – necelých 29 % je ale v historickém kontextu velmi málo, fakticky se jedná druhý nejhorší výsledek těchto stran od roku 1949. Primárně je to důsledek nedůvěry mnoha voličů, že tyto strany dokážou změnit co, co v éře Angely Merkelové samy pokazily.
Propadli Scholzovi sociální demokraté. Jejich 16,4 % je historický výprask, který stranu dlouhodobě poznamená, stejně jako její pozici v očekávané velké koalici. Naděje na to, aby ze svého programu prosadili co nejvíc, dlouho spočívala v relativně malé ztrátě, kterou ve volbách utrpěla strana Zelených, Merz je ale nakonec vzhledem k tomu, že se přes pět procent nedostala kromě liberálů z FDP ani Aliance Sahry Wagenknechtové – Rozum a spravedlnost (BSW), nebude potřebovat.
Pokud jde o Zelené, z vnějšího pohledu se to zdá skoro nepochopitelné; „partaj“ vedená vicekancléřem a ministrem hospodářství Robertem Habeckem má totiž spolu se sociálními demokraty hlavní podíl na ekonomickém regresu země, mimo jiné s ohledem na tzv. Zelenou dohodu (Green Deal).
Ať si o tom myslíme cokoli, v SRN hraje tzv. klimatická krize v politice mnohem důležitější roli (nejen předvolební) než v České republice a nemalá část mladé generace na toto téma slyší, stejně jako část zestárlých „květinových dětí“ z konce šedesátých let minulého století, nyní v penzijním věku.
Ještě více alarmující než úspěch Zelených je ale něco jiného. Skutečnost, že pro politické extrémisty svého druhu, tj. pro populistickou a nacionalistickou Alternativu pro Německo, pro postkomunistickou Levici a pro v Německu nejvíce proruskou Alianci Sahry Wagenknechtové hlasovalo bezmála pětatřicet procent lidí, tedy více než třetina voličů (a to k nim nepočítám „greendealové“ Zelené), má obrovskou vypovídací hodnotu.
Voliči těchto stran totiž jsou – s částečnou (ale jen s částečnou) výjimkou Zelených – antisystémoví, v pravém slova smyslu protirežimní, v případě Levice a Aliance BSW se silnou zátěží z časů komunistické minulosti. To není pětatřicet let od pádu Berlínské zdi ani trochu dobrá zpráva.
Tak jako spolková vláda či celé Německo nezvládly migraci, na včerejších volebních výsledcích se jasně ukazuje, že se zdaleka nezdařila ani integrace někdejší NDR do Spolkové republiky. Tzv. ostalgie zjevně existuje i nadále, touha po rovnostářském socialismu navíc není výhradně záležitostí německého východu.
Pokud jde o AfD: když před čtyřmi lety získala desetiprocentní podporu, psala řada (nejen) německých médií o tom, že to je její strop nebo že je ve „zdařilé demokracii“, jak zní název i u nás známé knížky Edgara Wolfruma, blízko tohoto stropu, jenž je dán hlavně dopady velké migrační krize z let 2015 a 2016.
Nyní má AfD o více než deset procent hlasů více, a to v celoněmeckém hlasování, v bývalé NDR vyhrála ve všech pěti spolkových zemích, v Sasku získala přes 43 % hlasů… Bude-li strana v povolebním vyjednávání eliminována, a zatím to tak téměř stoprocentně vypadá, má nejen podle mého názoru potenciál k dalšímu růstu.
Ovšem získat podíl na vládnutí by, racionálně vzato, bylo to nejhorší, co by ji mohlo potkat. Její situace není nepodobná rakouským Svobodným, jimž dnes průzkumy ukazují ke 40 % hlasů.
Co z toho vzejde?
Co tyto výsledky znamenají? Pokud by se sesterským CDU/CSU a SPD podařilo sestavit velkou koalici bez ohledu na další politické strany, byl by to nakonec nejlepší možný výsledek. Friedrich Merz potřeboval, aby se do Bundestagu dostali liberálové z FDP – jednak pro bezpečnější většinu, jednak pro to, aby jeho hlavní partner, sociální demokraté, měli co nejmenší sílu a váhu, což se mu nesplnilo.
Reálný výsledek pro něj nyní znamená, že prosadit v německé domácí a v zahraniční politice zásadní změny (Green Deal, jaderná energetika, migrace...) bude velmi těžké; sociální demokraté je v pudu sebezáchovy (tj. s ohledem na svůj elektorát) nemohou dovolit.
Co se týče přístupu k migraci – vláda bude ohledně ní možná ostřejší, ke skutečné změně kurzu ale nedoje, byť si to většina voliči CDU/CSU a AfD, které by společně měly v Bundestagu pohodlnou většinu, přejí. Jak jsem již ale uvedl, Merz/Söder koalici s Weidelovou nevytvoří. Historická „zátěž“ jménem nacionální socialismus (=nacismus) je v SRN i osmdesát let po skončení druhé světové války stále velmi silná prakticky u všech generací, a proto AfD zůstane mimo vládu.
Téměř osmdesát procent voličů si ji u moci nepřeje, a s tím nelze reálně nic dělat. Dvě nedávná společná hlasování CDU/CSU a AfD v Bundestagu ohledně migrace ostatně vyvolala na německé vnitropolitické scéně takovou „melu“ – zčásti s přispěním exkancléřky Angely Merkelové – dokonce i v samotné CDU, jakou Spolková republika dlouho nezažila.
Co přijde za čtyři roky?
V souvislosti s volbami, jež právě proběhly, je téměř drzé ptát se, jak by mohly německé volby dopadnout za další čtyři roky. Přesto k tomu alespoň několik řádků napíšu – zejména proto, že není ani trochu jisté, že to letošní povolební aranžmá čtyři roky vydrží.
Zejména Friderich Merz bude hrát tak říkajíc o všechno a bude to mít strašně, ale strašně těžké. Ve vládě s nepoučitelnou levicí – sociálními demokraty, ve vlastní straně s Merkelovou, prahnoucí po jeho hlavě, i s jejími „zbytkovými vojáky“ v zádech, to bude džob, o jaký by nikdo soudný nestál. Merz je nicméně ostřílený a tvrdý hráč, a tak jej neodepisujme předem, uvidíme.
Jak volili mladí Němci
Když už jsme u pohledu do budoucna, podívejme se na to, jak volili mladí Němci ve věku osmnáct až čtyřiadvacet let. V jejich hlasování vyhrála jasně Levice (27 %) před AfD (21 %), což je dohromady ohromujících 48 %.
Teprve na třetím místě skončily CDU/CSU, navíc s velikým odstupem (12 %). SPD volilo 11 %, Zelené 10 %, liberály z FDP 6 % a stejně tak i Alianci Sahry Wagenknechtové 6 %, což je třeba připočíst k prvním dvěma jmenovaným (dohromady 54 %); a 6 % volilo jiná politická seskupení.
Tohle je možná ta vůbec nejhorší zpráva z celých německých voleb, jakkoli je u takto mladých voličů možné očekávat, že alespoň část z nich „přijde (s věkem) k rozumu“. Pokud by tomu tak nebylo, bylo by to nejspíš za pár let na emigraci nejen z Německa, ale i z Evropy…
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
