Nesmyslný krok Fialovy vlády. Přitažení šroubů u dohod nažene další lidi do šedé ekonomiky

Náš pracovní trh je těžce petrifikovaný a náklady práce vysoké. Mobilitu omezuje hluboko zažraný bolševismus. Snaha za každou cenu zabránit tomu, aby podnikatelé mohli snadno propustit nepotřebné zaměstnance, je možná měla chránit, ale na druhé straně brání jejich nabírání. 

A když už firmě na někom záleží a chce si ho nechat, půlku mzdových výdajů si ukousne stát. Dosud existovaly dvě legální cesty, jak překonat byrokratické bariéry: švarcsystém a práce na dohodu. Po vládním zásahu v podstatě zbývá jen ta první.

Před schválením balíčku mnozí brblali, že u dohod o provedení práce a o pracovní činnosti (DPP/DPČ) už nebude možné vyhnout se placení pojištění „řetězením“ smluv. Tedy že jeden člověk jich má několik u různých zaměstnavatelů, kde všude pobírá méně než deset tisíc, což je suma, která je osvobozena od odvodů a platí se jen daň z příjmu. 

Šlo však o bouři ve sklenici vody. Toto je legitimní opatření, jež zabrání chytračení a srovná podmínky mezi lidmi se srovnatelnými příjmy ze závislé činnosti.

Tak trochu stranou pozornosti zůstala jiná věc, která je přitom další ranou do vazu beztak přeregulovanému a nepružnému pracovnímu trhu. O co jde? Od nového roku je zaměstnavatel i lidem na DPP/DPČ povinen poskytovat placenou dovolenou a příplatky za práci o víkendech a svátcích. 

S tím jsou spojené nejen dodatečné nemalé náklady, ale i byrokratické povinnosti, které rovněž něco stojí. „Dohodáři“ se tím přiblíží běžným zaměstnancům. Respektive ve výsledku nepřiblíží, protože už nebudou pro firmy atraktivní.

Z vůle vlády tak bude zase pro podnikatele o něco těžší najít si pracovníky a pro ně zase najít si práci, která i když není zaměstnaneckým poměrem, nabízí přece jen nějaké jistoty a zázemí. Firmy nyní musejí hledat jiné cesty, jak zajistit svůj provoz. Protože na dohody najímaly lidi tehdy, když to bylo oboustranně výhodné, což nyní v řadě případů přestává platit. 

I nadále sice bude možné smlouvy snadno vypovídat, ale takový člověk se značně prodraží, a to nejen finančně, ale i co se týká úředničení.

Kdo na tohle nejvíce doplatí? Ti, jejichž práce má nižší hodnotu, případně nejsou z objektivních důvodů schopni odpracovat více hodin. Tedy senioři, studenti na brigádách (těm navíc vláda sebrala slevu na dani), maminky s malými dětmi. 

Zde se názorně ukazuje, kam vede státní paternalismus – nakonec nemilosrdně zasáhne ty nejzranitelnější, o které chce údajně pečovat a chránit je. Nyní se socialismus v Česku ještě utužil. A to prý máme pravicovou vládu…

Co se nyní stane? Živnostenské úřady již hlásí zvýšený zájem lidí stát se podnikatelem. To je ještě ta lepší zpráva. Místo na DPP/DPČ budou zaměstnaní na IČO. Což pro ně znamená nižší daně a odvody, ale na druhé straně méně jistot, protože dostanou jen podnikatelskou nebo vůbec žádnou smlouvu a budou fakturovat – jeden měsíc třeba hodně, jiný méně, další možná nic. Taková je cena za svobodu. Pokud se s tím srovnají, bude ještě docela dobře.

Hlavně ať si teď nikdo z vládních činitelů nedovolí říci ani půl slova o tom, že je třeba postihnout švarcsystém. Pokud stát zavinil, že zaměstnavatelé si u tisíců pracovníků již nebudou moci dovolit nabízet dosavadní dohody, je tohle už opravu jediná cesta, jak je legálně zaplatit. 

Jinak už zbývá jedině práce načerno. Je to stejné, jako když se příliš vysoko nastaví minimální mzda. Někteří lidé se stávají nezaměstnatelnými – nikoli ale vlastní vinou, nýbrž čistě v důsledku přehnané „péče“ státu.

Paradoxně jde zpřísnění podmínek u dohod proti jinému záměru vlády, a to nastavit sociální systém tak, aby motivoval k práci i málo placené. Nově má takový člověk získat vyšší dávky, zatímco nyní o ně naopak přichází. 

Jednou z cest, jak si přivydělat, byly právě DPP/DPČ. I pár tisíc někomu pomůže. Stát ale řekl ne. Je celkem logické, že pokud někdo pobíral třeba deset tisícovek na dohodu, sotva se zaměstnavateli vyplatí mu u takového úvazku připlácet na dovolenou a práci o víkendech.

Tohle je hrubá chyba kabinetu. Ztíží tím život oběma stranám – firmám i lidem. Přijde o výběr odvodů, když se místo DPP/DPČ bude více najímat na živnostenský list. V horším případě i o daně z příjmu, pokud se „dohodáři“ přesunou do šedé ekonomiky. 

Nejvíce samozřejmě zaráží, že na tento socialistický nesmysl přišla vláda, která si říká pravicová. Slibovala nám liberalizaci pracovního trhu, v praxi však činí pravý opak. Navíc zatím neudělala nic pro to, aby se zrychlilo a usnadnilo získávání pracovního povolení.

Jedním ze závažných problémů české ekonomiky je nedostatek pracovních sil. Přísun těch zahraničních vláda nijak neusnadnila a co se týká těch domácích, neudělala skoro nic s horentními odvody z mezd. Alespoň snížila minimální základ u sociálního pojištění v případě zkrácených úvazků. Ale u zdravotního už tak neučinila. K tomu teď omezuje možnosti zaměstnávání na dohody. My, kteří jsme čekali pravicové reformy, jsme zklamaní.

Pořád (naštěstí) existuje možnost práce na vlastní IČO (i když i zde vláda razantně zvýšila odvody). Jenomže ne každý je na to stavěný a ne vždy jde o nejvhodnější způsob zajišťování chodu firmy. Na nějaké osvobození práce od byrokracie pořád čekáme. 

Snad dojde alespoň na výpověď bez udání důvodu, která by vzpružila pracovní trh. Ale také „vyčistila vzduch“ a zlepšila vztahy, protože by zamezila přetahování v případech, kdy firma pracovníka již nepotřebuje, ale zákoník práce jí brání se s ním rychle a slušně rozejít.

Jak se říká: nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůře. Mohli jsme si myslet, že pracovní právo už je tak rigidní a socialistické, že rigidnější a socialističtější být nemůže. Může. Snaha připodobnit dohody o provedení práce a o pracovní činnosti zaměstnaneckému vztahu je absurdní a jde proti potřebám trhu a jeho účastníků. 

Nešlo by to ještě zvážit a vzít zpátky? Přiznat chybu je lepší, než na ní zatvrzele setrvávat. Nyní tisíce lidí, na něž dopadne, mohou právem říci: „Prosím tě, vládo, hlavně mi nepomáhej!“