ODS: Strana, která ztratila kompas. Modří už nevědí

Ona slavná modrá šipka, inspirovaná turistickým značením, tehdy byla dobrým marketingovým tahem. Měla však hlubší význam. Stručně, jasně a ostře pojmenovávala podstatu strany: Víme, kdo jsme, víme, kam jdeme a nikdy se neztratíme, protože máme náš „modrý kompas“.

Tato barva už zmizela i z volební agitace SPOLU, což symbolicky podtrhuje rebranding, jímž někdejší „modří“ prošli. Stejně jako u Jaguaru to však není změna k lepšímu.

Ředitel slavné „testosteronové“ značky silných vozů udělal nepochopitelnou chybu, když ji začal inzerovat jako „autíčka pro wokísky“. Ti si ale pořizují elektrokoloběžky a původní zákazníky reklama znechutila.

Z šéfa automobilky se tak stal bývalý šéf. Petr Fiala si své křeslo stále drží. Možná i proto, že sám je hodnotovým konzervativcem. Což však nelze říci o partaji, kterou řídí. Kdyby aspoň byla pravicově liberální. Jenže ODS už není ani to.

ODS někteří milovali, jiní nenáviděli, ale každý věděl, co si pod těmi třemi písmeny představit. Hlavně v tom měli jasno sami členové. 

Mirek Topolánek musel před nimi často hájit vládní politiku, která kvůli patovému výsledku a účasti „sociálně a ekologicky citlivých“ lidovců a Zelených byla nutně plná kompromisů. Co však obhajovat nemusel – a na čem se všichni implicitně shodli – byly základní hodnoty a směr, kudy se jde.

Ano, kompas je to správné slovo pro věrnost vlastním kořenům a pro urputnou vůli jít za svým cílem, byť někdy musíte zpomalit či dokonce udělat odbočku. Ale nikdy nezastavujete a vždy se tvrdohlavě vrátíte tam, kam vám ukazuje střelka.

Selhání politiky není v tom, že máte řadu koaličních spojenců s různými názory a zájmy, jimž musíte někdy vyjít vstříc. Opravdu tragické ale je, když vlastně sami nevíte, co chcete.

Stalo se módou svádět selhání vládní mise na „nutnost kompromisů“, jak uvnitř SPOLU, tak se Starosty a dříve ještě Piráty. Pokud to říkají politici ODS, jde o pokrytectví, pokud analytici a komentátoři, jde o špatný úsudek. 

Nikdo přece nestál premiéru Petru Fialovi a ministru financí Zbyňku Stanjurovi s pistolí u hlavy, nezakazoval jim škrtat státní výdaje, nepřikazoval zvyšovat daně pracujícím rodinám a živnostníkům.

Kdyby sama ODS byla nastavena tak jako kdysi, kdyby hájila zájmy vlastních klíčových voličských skupin, kdyby rázné škrty v nafouklém rozpočtu stavěla jako „conditio sine qua non“ (neodmyslitelnou podmínku), jistě by prosadila svou. Ona ale nechtěla.

Ba co horšího, možná ani nevěděla, proč by to měla chtít. Kam se poděla ta modrá šipka? Když sejdete ze své cesty, nutně pak kráčíte po stezkách druhých: ke klimatismu po zelené, k populismu po rudé, k progresivismu po žluté.

Paradoxně, výsledky kabinetu nejsou nijak tragické. Inflaci srazil z Babišových deseti procent pod tři, deficit rozpočtu klesl i přes nedostatek reformního zápalu na polovinu, elektřina je levnější než v roce 2020, reálné mzdy rostou a krizi jsme zvládli mnohem lépe než Slováci a Maďaři, které opozice dávala vládě za vzor.

Proč je tedy na ODS tak smutný pohled? Inu právě proto, že nedokázala využít situaci k tomu, aby razila zásadovou pravicovou politiku.

Tedy, oni významní politici strany říkají, že pravice je mrtvá… Není. To ODS bude mrtvá, pokud se nevzpamatuje a nenajde v tom lese opět svou modrou značku. Všechno by šlo, kdyby se chtělo. 

Deficit se měl srazit omezením výdajů, ne zvýšením daní – navíc těm, kteří vždy věrně volili tuhle partaj. Lidovci a topkaři by na to kývli, jen by se muselo prosadit také něco „jejich“. A Starostům by se to předložilo jako priority SPOLU, přes něž „nejede vlak“.

Sakra, když řídím vládu, tak ji řídím! Nebo to nedělám, když nemám na to být „nejsilnějším psem“. Když místo abych vedl smečku, nechám tu pozici jiným, jak mě voliči mají ve stádu rozeznat a příště pro mě znovu hlasovat? 

Místo aby Sněmovna a média byly plné debat o rozpočtových reformách, opozice se rozčilovala a politici ODS vysvětlovali, proč je to nutné – a dělali tím dobře svým příznivcům – prezentuje se kabinet jako nějaká woke neziskovka.

V čase, kdy se mělo diskutovat o výdajových škrtech, se místo toho řešilo co? Aby dva chlapi mohli adoptovat cizí děti. Premiér si nepohlídal ani evropskou politiku a nechal své kdysi drsné ODS vypálit cejch aktivistů, kteří podporují Green Deal a masovou migraci.

Jasně, že to není pravda. Jenže v politice není důležité, jaké věci jsou, ale jaké se jeví. Dokonce ani ve volební kampani není pravice lídrem boje proti „Zelenému údělu“ a nechává tu roli opozici.

Samozřejmě, že Starostové mají šílené progresivistické nápady. Ale proč jsou tím, co je z vlády před volbami nejvíce slyšet? Proč k tomu sama ODS přidává snížení trestů pro notorické zlodějíčky a naopak jejich zpřísnění za „homofobní“, či „antimigrační“ vtipy? A proč se ani mně nevybaví, čím přesně vlastně „modří“ plní svůj dlouhodobý program? Soukromí je nedotknutelné, levný stát, nezadlužená budoucnost, solidarita odpovědných. Pamatujete?

Jde o Čtyři poděbradské artikuly formulující postuláty liberálně-konzervativní pravicové politiky, která staví na osobní svobodě, efektivní a štíhlé veřejné správě, odmítnutí rozpočtových deficitů, nezneužívání dávek, principu sociální politiky coby „trampolíny“, od níž se potřebný člověk odrazí. Ne sítě, do níž padne a už v ní zůstane. Jako Topolánkův poradce jsem musel pravidelně poslancům ODS posílat raporty, jak to vláda prakticky naplňuje.

Nevím o tom, že by takto účty skládal poslaneckému klubu Petr Fiala. Možná o něco takového zákonodárci ODS nepožádali prostě proto, že ani netuší, proč by to mělo být důležité.

Jistěže se nikdo ze současných politiků nemusí nutně inspirovat čtvrt století starým dokumentem. Avšak každý by se měl držet ducha a vědomí hodnot, které vedly k jeho sepsání. Ty totiž jsou věčné. A přežijí i případný pád ODS.

Mnozí před volbami spekulují, že když dopadnou pro SPOLU špatně, bude to znamenat nejen odchod předsedy Fialy, ale i rozpuštění této koalice. Prý aby se „zachránila“ identita ODS. 

To je zaměňování příčiny a důsledku. Za přízrakem špatného výsledku nestojí jakýsi hypotetický „neřešitelný“ střet mezi „programově nekompatibilními“ stranami, ale naopak smutný fakt, že ani jedna z nich do něj nic nepřináší, takže ani není o co se rvát.

Ve SPOLU se nemohlo rozpustit něco, co neexistovalo. Je ale snazší svést debakl (který stále není neodvratný) na partnery než si přiznat, že jsem sám programově vyprahlý. 

Dopadne-li to pro koalici zle a rozpadne se, půjde o klasické „hledání viníků, potrestání nevinných, vyznamenání nezúčastněných“. Přitom subjekt složený z liberálů, konzervativců a křesťanských demokratů splňuje definici pravicové „catch all party“.

Jenomže když nikdo z trojice nedělá dobře svou práci, logicky ani celek není dobrý. Po pravdě řečeno netuším, zda by ODS odchod od KDU-ČSL a TOP 09 pomohl znovu objevit svou identitou. 

Jsem si však jist tím, že o ni nepřišla ve SPOLU, ale dávno předtím (a její souputnice jsou na tom obdobně). Když zabloudíte a pak narazíte na někoho jiného, můžete se vymlouvat, že vás z pravé cesty svedl on, to si ovšem budete lhát do kapsy.

Kde se tedy nachází modrá stezka? Jak ji znovu najít? Ať tak nebo tak, tohle si musí v ODS vyřešit a zodpovědět sami – a je úplně jedno, zda bude či nebude existovat nějaká koalice. Mám pro ni jednu lekci, kterou jsem se sám naučil v jejích službách, když se sbírala z propadu důvěry zaviněného opoziční smlouvou: Když nevíš kudy, vrať se ke kořenům!

Někde tam v tom pro ODS zakletém politickém lese ještě musí stát starý dub, na němž je jasnou modrou barvou namalována značka, podle níž lze znovu nastavit kompas a s novou vůlí a elánem vykročit opět ve směru šipky, jež míří vždy vpravo.

Když ten strom nenajdou občanští demokraté, někdo jiný určitě. Modrá je pořád dobrá…

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.