KOMENTÁŘ PETRA DIMUNA | Trestného činu popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia se může dopustit i ten, kdo veřejně projevuje už jen „pozitivnější náhled“ na události, které takto vnímá většina společnosti. Vyplývá to z písemného odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu, který zrušil osvobozující rozsudky nad učitelkou Martinou Bednářovou, obviněnou z šíření proruské propagandy mezi žáky základní školy.
Nejen profesionální dezinformátoři a proruští propagandisté, ale i konzumenti jejich produkce by si měli dávat pozor na to, aby se při vyjadřování svých názorů nedopustili trestného činu, za který jim hrozí až tři roky odnětí svobody.
Nejvyšší soud (NS) totiž v případu Bednářová zjevně upozadil svobodu projevu a upřednostnil zvýšenou ochranu společnosti před škodlivými výroky. A to na základě jen povrchního či spíše formálního testu proporcionality s ohledem na to, jak zásadním způsobem omezuje svobodu projevu.
Zmíněné rozhodnutí NS padlo v prosinci minulého roku, písemné odůvodnění bylo zveřejněno začátkem února. NS v něm vyhověl dovolání nejvyššího státního zástupce Igora Stříže a zrušil rozhodnutí pražských soudů, které zprostily obvinění dnes již bývalou učitelku Martinu Bednářovou.
Ta se měla podle obžaloby dopustit trestného činu popírání, zpochybňování a ospravedlňování genocidia tím, že před žáky osmé třídy základní školy v dubnu 2022 relativizovala ruskou válečnou agresi proti Ukrajině. Nalézací i odvolací soud Bednářovou osvobodily, když primárně neshledaly v jejím jednání úmysl.
I z obsáhlého odůvodnění NS je přitom zřejmé, že se jedná o hraniční případ. Třetí senát tohoto soudu v čele s předsedou Petrem Šabatou se však rozhodl dosavadní výklad příslušného ustanovení trestního zákona výrazně zpřísnit.
A to jen krátce poté, co Ústavní soud (ÚS) v jiné, nicméně obdobně hraniční a kontroverzní věci, která se týkala také svobody projevu, vydal nález, v němž vyslovil názor, že svoboda projevu je v demokratické společnosti vysoce chráněnou hodnotou.
„Kardinální význam svobody projevu v demokratickém právním státě musí v hraničních situacích vždy vést k upřednostnění její ochrany i za cenu ponechání některých potenciálně škodlivých projevů bez trestu, jinak riskujeme podstatně více,“ konstatuje se v nálezu ÚS z 10. prosince 2024.
V případu Bednářová však – jak již bylo zmíněno – sáhl Nejvyšší soud naopak po extenzivním výkladu trestního zákona a rozšířil výklad skutkové podstaty zmíněného trestného činu nad rámec dosavadní judikatury. NS totiž nově přijal interpretaci, podle které je ospravedlňováním válečných zločinů i pouhý „pozitivnější náhled“. Tím se však výrazně posunula hranice mezi svobodou projevu a trestním postihem, což může mít vážné důsledky pro svobodnou veřejnou diskusi.
Zásadní a poměrně problematický posun nastal tímto rozhodnutím NS v posuzování úmyslu. Soudům, které Bednářovou zprostily právě proto, že v jejím jednání úmysl neshledaly, totiž NS vytýká, že její vystupování před žáky posoudily pouze jako projev „svérázných názorů“ dezinformacemi pomýleného člověka.
„Obviněná není stíhána za své názory, ať už se zdají být jakkoli svérázné, či za své přesvědčení o ‚své pravdě‘. Předmětem posuzování zde totiž nejsou ‚jiné názory‘, ale skutková tvrzení pronesená během vyučovací hodiny, tj. veřejně ve smyslu ustanovení § 117 písm. b) tr. zákoníku. U skutkových tvrzení je přitom nutno prokázat, zda se jedná o tvrzení pravdivá, či nepravdivá,“ konstatuje se v rozhodnutí NS.
Lež není názorem, byť ji pachatel subjektivně vnímá jako pravdu.
Zásadní důkaz o nepravdivosti výroků však samy soudy přenesly na znalce, který hodnotil výroky Bednářové jako pravdivé, nepravdivé či zavádějící, tedy posuzoval je objektivně. Hodnocení pravdivosti výroků je ovšem úlohou soudu, nikoli znalce, což je vážná procesní chyba, kterou ovšem NS v tomto případě akceptoval. Trestní řád přitom výslovně zakazuje, aby znalec hodnotil důkazy a řešil právní otázky.
Ohledně zmíněného úmyslu pak NS konstatoval, že pokud někdo věří informacím v rozporu s většinovým názorem, automaticky jedná alespoň v nepřímém úmyslu.
„Obviněná před žáky užila výrok ‚vše je jinak, než se zdá‘, což v podstatě dokládá, že si byla vědoma toho, jaký náhled na rusko-ukrajinský konflikt ve společnosti převažuje, tedy, že jí podávaná verze příčin konfliktu neodpovídala tomu, jak byl tento konflikt a jeho příčiny vnímán nejen většinou společnosti a čelními představiteli českého státu, ale i evropskými a mezinárodními organizacemi v čele s OSN,“ píše se v odůvodnění NS.
Podle NS se soudy dopustily chyby, když toto její přesvědčení vyhodnotily jako pouhé pomýlení dezinformacemi. A použil přirovnání k nacistickým koncentračním táborům, jejichž popírání také nelze omluvit tím, že někdo uvěřil nacistické propagandě, tedy dezinformacím.
„Byť se takové přirovnání může zdát poněkud překvapivé, vychází z premisy, že lež není názorem, byť ji pachatel subjektivně vnímá jako pravdu. Jak bylo uvedeno výše, pachatel trestného činu popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 405 tr. zákoníku si buďto musí být vědom nepravdivosti svých výroků, nebo s ní musí být alespoň srozuměn. O takové srozumění jde i v případech, kdy pachatel je sice subjektivně přesvědčen o pravdivosti svého názoru, avšak ví o tom, že jeho názor se zásadně liší od většinového názoru současné demokratické společnosti, jak již bylo zmíněno,“ dodává se v odůvodnění NS.
NS tedy říká, že pokud někdo věří informacím v rozporu s většinovým názorem, automaticky jedná alespoň v nepřímém úmyslu. To v důsledku znamená, že soud aplikuje objektivní odpovědnost, což je v příkrém rozporu s principy trestního práva, kde bez výjimky platí princip subjektivní odpovědnosti, tedy že úmysl je třeba skutečně dokázat, nikoliv jej předpokládat.
Soud by měl provést podrobnou analýzu subjektivního přesvědčení obviněné, včetně toho, jak získávala své informace a zda mohla mít důvodné pochybnosti o jejich pravdivosti. Pouhé konstatování, že její názory byly v rozporu s mainstreamovými názory, není dostatečné pro prokázání úmyslu.
Podle NS je navíc nezpochybnitelným faktem (podle nejvyššího státního zástupce dokonce notorietou, tedy tím, co se nemusí dokazovat), že se Rusko vůči Ukrajině dopustilo válečných zločinů a genocidia. To je podle NS zřejmé i z toho, že šetření zahájil Mezinárodní trestní soud, byly přijaty příslušné rezoluce OSN a o válečných zločinech informovala také mainstreamová média.
Izraelsko-palestinský konflikt je vnímán většinou společnosti odlišně od ruské agrese na Ukrajině. Co by se stalo, kdyby se tato podmínka vnímání většinovou společností změnila?
Aktuální rozhodnutí NS tak logicky otevírá prostor pro aplikaci trestního práva i na případy, kdy někdo veřejně obhajuje postup Izraele v pásmu Gazy. I v tomto případě totiž o válečných zločinech mluví orgány OSN, Mezinárodní trestní soud vydal dokonce zatykače na představitele izraelského státu. O zločinech v této souvislosti mluví i někteří oficiální představitelé nejen evropských zemí, včetně hlav států.
Prozatím alespoň platí, že „tento konflikt a jeho příčiny je vnímán nejen většinou společnosti a čelními představiteli českého státu“ odlišně od ruské agrese na Ukrajině. Otázkou je, co by nastalo, kdyby se změnila ona podmínka vnímání většinovou společností, respektive jak by ji mohly soudy napříště posuzovat.
Samostatnou kapitolou je pak otázka, zda NS svým rozhodnutím a pokyny, kterými zavázal soudy nižších instancí, nepřekročil svoji pravomoc tak, jak ji vymezil opakovaně Ústavní soud.
NS totiž v tomto rozhodnutí zjevně přehodnocuje skutkové závěry nižších soudů, čímž porušuje zásadu volného hodnocení důkazů a navádí soudy nižšího stupně, aby dospěly k závěru o vině. To ale odporuje požadavkům Ústavního soudu na omezení pokynů při vracení věci soudům nižších instancí. A v neposlední řadě zasahuje NS do presumpce neviny, když zpochybňuje závěry o subjektivní stránce bez nového dokazování.
Ze všech těchto důvodů se jedná o velmi problematické rozhodnutí, kterým dovolací soud vrací společensky kontroverzní věc soudům s velmi nepřesvědčivými argumenty, navíc zatížené zásadními vadami. V takto zásadní věci bychom měli od nejvyšší soudní instance ovšem očekávat rozhodnutí precizní, přesvědčivé a bezvýhradně respektující nálezy Ústavního soudu.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
