Pragerovy kostky v ohrožení: Praha může po Transgasu a Mordoru přijít o další unikátní stavbu

Hotel Praha, Transgas, žižkovský „Mordor“. Brutalistní stavby ze 70. a 80. let minulého století spojil v posledních deseti letech neblahý osud – demolice. Po někdejším, prvně zmiňovaném „stranickém hotelu“ unikátních tvarů zeje přitom dodnes prázdná parcela, to samé platí i pro ještě více medializovaný Transgas. Žižkovská telefonní ústředna (přesněji věž Ústřední telekomunikační budovy) šla k zemi letos. 

Scénář byl ve všech případech podobný – město, případně stát nebo jeho organizace, odprodaly budovy „výhodně“ zájemcům o cenné pozemky z řad developerů, kteří po nezbytných tanečcích okolo zdůvodnění demolice nechali hodnotné reprezentanty své stavební epochy srovnat se zemí. Otazník se od tohoto pondělí vznáší také nad jedním z majstrštyků renomovaného architekta Karla Pragera.

„Vnímáme, že se jedná o významnou investici města, je to však jediná možnost, jak budovy zachránit pro další generaci. V případě, že by město tento soubor prodalo, dá se vzhledem k absenci památkové ochrany předpokládat, že by případný investor přistoupil k demolici,“ připustil už dříve radní pro územní rozvoj Petr Hlaváček ze STAN.

„Je to absurdní příběh. Vše je totiž připraveno: zpracovaný projekt, rekonstrukce má stavební povolení, dokonce jsme těsně před schválením vybraného dodavatele stavby a byla přislíbena i dotace ve výši 320 milionů Kč mimo městský rozpočet. Začít by se mohlo klidně na jaře. Všichni přitom víme, jak složité je v Česku, v Praze, v památkové rezervaci dojít do této fáze. Projektová příprava už teď stála miliony. Ale vedení města si řeklo: Whatever, radši to necháme spadnout. Nebo prodáme,“ říká pražská opoziční radní Kristýna Drápalová (Praha sobě) k momentální situaci kolem cenného souboru bývalých budov Projektového ústavu v exponované lokalitě na dohled Karlova náměstí.

Výstavba komplexu umístěného v areálu Emauzského kláštera probíhala mezi lety 1967–1974, přičemž první budova stála již v roce 1969. Hmotová skladba je následující: na třech patrových hranolových podstavcích, opatřených keramickými nebo skleněnými stěnami, spočívají podstatně rozměrnější skleněné hranoly o dvou podlažích, ve kterých sídlí kanceláře nebo ateliéry. 

Soubor levitujících kostek nebyl nikdy dokončen, jeho druhá etapa zůstala pouze na papíře. Autorem stavby byl Karel Prager, architekt který zásadním způsobem ovlivnil vzhled hlavního města díky stavbám budovy bývalého Federálního shromáždění nebo Nové scény ND. Dnes v kostkách sídlí Institut plánování a rozvoje (IPR) a také velice aktivní Centrum architektury a městského plánování (CAMP).

Vzhledem k tomu, že „Kostky“ za dobu svojí existence nikdy neprošly rekonstrukcí, jsou letitě v havarijním stavu, který bezprostředně ohrožuje jejich další využívání. „Když fouká vítr nebo jede tramvaj, v horních patrech můžete fyzicky cítit, jak se budova kýve. V létě je to skleněné peklo, v zimě pracujete v kabátu. Kostky byly postaveny v 70. let a jsou celé zavěšené na traverzách, na které se půl století nesáhlo, stejně jako na obvodový plášť. Všechny tři kostky potřebují akutní celkovou rekonstrukci,“ popisuje neutěšený stav jedna z bývalých pracovnic IPRu. 

Přesto se místo stalo velice oblíbeným mezi Pražany – jen letos tamní areál, který je veřejnosti otevřen v rámci CAMPu už od roku 2019, navštívilo na 150 tisíc lidí.

Vedení města (SPOLU+Piráti+STAN) se v pondělí (9. prosince 2024) zničehonic rozhodlo dlouhodobě připravovanou a na mnoha místech propagovanou rekonstrukci nezařadit do rozpočtu na příští rok. Radním pro rozpočet je Zdeněk Kovářík (ODS), který se nechal slyšet, že on na to peníze nedá – je to drahé, budova se mu nelíbí, měla by se prodat, nebo zbourat.

Kovářík měl investice do městské infrastruktury na starosti už v 90. letech a nyní pokračuje ve stejném duchu. V nedávné době se zasadil o „zaříznutí“ zajímavého projektu lanovky Podbaba–Bohnice, revitalizaci muzejního distriktu okolo Národního technického muzea, obnovy přírodního koupaliště v Motole či lávky přes řeku u bývalých branických ledáren či už schválené rekonstrukce tramvajové trati v ulici Na Strži.

Obvyklý narativ, že brutalismus je bolševická nestvůrnost a všechno z této doby patří zbourat, už ale dnes opravdu neobstojí. Brutalismus ve skutečnosti původně nijak socialistický nebyl. Termín – odvozený z francouzského sousloví béton brut /drsný beton – vznikl již v padesátých letech mezi teoretiky i praktiky architektury jako označení nově vznikajících budov, ponejvíce ve Velké Británii, kde dominoval právě „pohledový“ beton v masivních strukturách a jednoduchých geometrických formách bez okrasných prvků.

„Centrum Architektury a Městského Plánování považuji za jedno ze vzácných míst na kulturní mapě Prahy, a neumím si popravdě představit, že bychom o podobné místo měli přijít. Vždy jsem si myslel, že rekonstrukce tohoto souboru budov ukáže potenciál poválečné architektury, že bude provedena vyváženě, tedy někde mezi provozní účelností a architektonickou (historickou) hodnotou staveb. A díky tomu bude následně sloužit i jako ukázkový precedens. I já proto apeluji na všechny zúčastněné v rozhodovacích funkcích, podpořte rekonstrukci budov, vyvraťte extrémní spekulace týkající se demolice budov, a konejte v souladu se svým posláním,“ burcuje na svém facebookovém profilu umělec a znalec architektury Vladimír 518.

Rekonstrukce budov CAMPu a IPRu byla původně odsouhlasena už v roce 2022. Kromě záchrany cenné architektury z konce 60. let mělo být cílem rekonstrukce proměnit okolí budov ve veřejný park. Chybět neměla ani pochozí střecha s vyhlídkovou terasou. 

Mírně zarážející je také reakce již zmiňovaného pražského náměstka pro rozvoj Petra Hlaváčka, z jehož včerejšího příspěvku na Facebooku přes hrdý nadpis „Pragerovy kostky se musí zrekonstruovat“ vyplývá, že na to Praha s jeho významným přičiněním nedá peníze. 

„Je třeba posoudit všechny aspekty a město musí uvažovat i ekonomicky. Je řada budov, o které se musí Praha postarat,“ píše bývalý šéf IPRu v alibistickém tónu. Je to zarážející, protože se o jejich rekonstrukci v minulosti sám zasadil.

Co se může dít dál? Pokud se kostky nezačnou opravovat, bude se z nich muset IPR odstěhovat, a Pražany tolik oblíbený CAMP čeká tím pádem uzavření na dobu neurčitou. Když už se mluví o ekonomičnosti, je třeba mít na zřeteli, že náhlé zastavení rekonstrukce ve vrcholné fázi její připravenosti bude stát Pražany v tuto chvíli marně vynaložené miliony korun, a i kdyby se mělo nakrásně s obnovou začít někdy později, opět to vzhledem k inflaci a zvyšování cen stavebních prací vyjde o stovky milionů dráž.

Praha se také může rozhodnout – v souladu s přáním pana Kováříka – budovy prodat. „Kostky“ nejsou zapsanou kulturní památkou, takže hrozí, že budeme svědky zániku další významné poválečné „brutalistní“ stavby. Šance stavět v městské památkové rezervaci je totiž pro developery vždy mimořádně lákavá. 

Snad se tak nestane a zastupitelé během zítřejšího projednávání pozměňovacího návrhu k rozpočtu „vrhnou kostky“ správným směrem.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.