Prezident Petr Pavel sehrává roli banální celebrity. Bohužel

Prezidenta Petra Pavla jsme v poslední době viděli v mnoha rolích: jak skáče padákem, sedí za volantem auta na Dakaru, prohání se na motorce, užívá si koncertů rockových hvězd, v motorkářské kombinéze zaujímá místo mezi fotografy na MotoGP a fotí. 

Bohužel, už to trošku připomíná Putina, jemuž jsme se za jeho hokejové či potápěčské eskapády – právem – smáli. Není přitom důvod pochybovat, že prezident mezitím vykonal i řadu jiných návštěv a zúčastnil se akcí, které k jeho úřadu tak nějak náleží. Jen o nich není moc slyšet a nejsou vidět – pokud tedy zrovna nesledujete prezidentův instagram.

Lidi přiklánějící se čím dál více k extremistickým stranám by možná mohlo zviklat, kdyby prezidenta viděli v regionech, kde se nedaří. Kdyby ho viděli v tzv. vyloučených lokalitách a slyšeli jeho hlas, případně jej viděli udělat nějaké gesto, které bude mít obsah – pomůže, dodá naději. 

Pokud ho uvidí za volantem dakarského speciálu, na koncertě megahvězdy nebo na MotoGP, možná je to jen utvrdí v tom, že bláboly proruských cyniků mají něco do sebe.

Aby bylo ale jasno: je dobře, že se Petr Pavel stal prezidentem naší země a není jím Andrej Babiš. Stejně tak je obdivuhodná kondice, v níž náš prezident je. Spousta lidí o polovinu mladších by mu mohla závidět. 

Jenže vysoký úřad, jenž zastává, s sebou nese jistá omezení. Prezident by neměl žít životem celebrity, která dělá, co ji baví, nechává se u toho fotit a myslí si, že ji to přibližuje běžným smrtelníkům. Nepřibližuje. Je to papalášství, jen jiného druhu. Takové adrenalinové.

V zahraniční reprezentaci nelze prezidentovi prakticky nic vytknout – snad až na to, že skutečně mohl dát přednost otevření katedrály Notre Dame před koncertem v Carnegie Hall. Nicméně jinak je jeho vystupování reprezentativní, důstojné, názory jasné a konzistentní. 

Horší je to však s jeho prezentací doma, zejména pokud se týká tzv. volna – i když je diskutabilní, zda úřad prezidenta něco jako volný čas zná.

Vysoký úřad s sebou nese nároky, mimo jiné na osobní život. Vynikajícím příkladem je v tomto ohledu premiér Petr Fiala. Působí důstojně, zachovává si vždy určitou distanci a noblesu. 

Jistě i on má své záliby a vyplňuje jimi svůj volný čas. Jen o nich nemusíme vědět a taky nevíme. A je to dobře. Své soukromí si hlídá a na akcích, které navštíví, vždy působí tak, jak působit má: na veřejné akci je vždy jako premiér, nikdy jako soukromá osoba.

To neznamená, že by se prezident nemohl projet na motorce, když je vášnivý motorkář. Jen ta vyjížďka nutně nemusí být na MotoGP. A když už se na tento podnik – na který stát mimochodem přispěl 170 milionů korun – vydá, měl by tam vystupovat jako čelný představitel naší země a ne jako celebrita. 

Snímky prezidenta, který si vymohl výhodné místo mezi profesionálními fotografy, jak s dlouhým objektivem a v motorkářské kombinéze loví ten nejlepší záběr, skutečně reprezentativním portrétem prezidenta nejsou. 

Někdo mu za to zatleská, většině ostatních se však vybaví vzpomínka na jednu ministryni obrany, která v depu trapně lovila kvůli selfíčku Valentina Rossiho.

Možná je to ale všechno způsobené tím, že český prezident (nejen tenhle, obecně) vlastně neví, co je politicky. Již několikrát bylo na různých místech řečeno, že to je velkou měrou způsobeno sídlem: Pražský hrad a zámek v Lánech dříve či později každého promění v monarchu. Ostatně takový byl i PR záměr Masaryka – starý profesor filosofie se kvůli tomu naučil jezdit na koni.

Pokud bychom tuhle premisu přijali – byť většina českých (československých) prezidentů měla k aristokratické noblese hodně daleko –, tak je prezidentovo vystupování v různých rolích à la James Bond nepřijatelné úplně.

Příklady pro srovnání: britský král Karel byl včera na návštěvě dostihového centra Newmarketu. Sám v mládí kdysi dostihy jezdil, takže ke sportu má blízko a je výborný jezdec. Dokážete si představit, že by při návštěvě navlékl rajtky a zkusil si na některém z koní vyjet? Anebo že by si o Wimbledonu třeba princ William šel „pinknout“ s Carlosem Alcarazem (kterému zjevně fandil)? Anebo že by si princezna Kate oblékla krátkou sukénku a šla o finále sbírat míčky? Asi ne. 

Tyto návštěvy mají vždy velmi formální ráz a jejich účel je jasný – buď podpořit, nebo vyjádřit účast. Když někdo z britské královské rodiny navštíví zemědělský podnik, vždy místní podpoří (i do médií) a mluví s nimi o jejich problémech, přičemž je pak předává dál. Že by se tam některý člen rodiny vydal sbírat tuříny, je naprosto nemyslitelné. Že to je těžká práce, totiž ví každý, aniž by si to zkoušel.

Míra opulentnosti vystupování monarchů v Evropě se liší kulturně. S jistým zjednodušením lze říct, že ti v protestantských zemích jsou skromnější, civilnější a spíše se zaměřují na podporu různých charitativních záležitostí. Ti katoličtí se vyznačují o něco vyšší okázalostí, ovšem i ta má svá pravidla.

Druhou možností je prezident úředník. Prezident úředník je velmi málo viditelný a jeho osobní a soukromý život je přesně takový jako soukromý život každého jiného úředníka. Nic o něm nevíme, nezajímá nás.

Ono je to ale lákavé. Pokud na to člověk má fyzicky a finančně, lze těžko odolat. Prezident působí jako muž, který je zdatný, zvídavý a když to příležitost nabízí, chce si vyzkoušet různé věci. Lidsky pochopitelné. Asi by to tak dělal, i kdyby prezidentem nebyl (pak by ale taky tyhle příležitosti neměl). 

Problém je v tom, že on je prezident. A větší uměřenost by mu slušela. Pokud si myslí, že se tím přiblíží většině, hluboce se mýlí. Na každý pár dlaní, co mu zatleskají, připadají desítky dalších, jejichž majitelé si pomyslí, že papalášství se vrátilo v plné síle.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.