GLOSA MARTINA SCHMARCZE | Redakce pořádá sezení u zápasů mistrovství světa ve fotbale. Bude tomu tak i v neděli večer během finále. Sejdou se ve studiu a budou kolektivně fandit. Ovšem - beze mě! Ne, nemám nic proti Španělům ani Argentincům. Hrají dobře. Navíc oba týmy de facto reprezentují evropskou kulturu. Jen jaksi nemám potřebu se „zapojit“. Jsem divnej?
Sport zásadně ze záznamu
Po pravdě, když už se dívám na sportovní přenosy (jako že poměrně často), tak zásadně ze záznamu, když už znám výsledek. Ušetřím si tím nervy, protože pokud ti „mí“ prohrají, ztrácím zájem. Atmosféra vzrušení a nervozity u přímého přenosu, která jiné tak přitahuje, mě naopak odpuzuje. Vždycky mi přišlo legrační, jak se lidé, kteří kvůli práci nestihli zápas v reálu, celý den vyhýbají tomu, aby jim někdo řekl, „jak to hráli“, aby si to oni večer „užili“.
Letos jsem tak nakonec neviděl jediný zápas české reprezentace, protože jsme na turnaji nezvítězili ani jednou. Otázka zní, jestli by si nakonec totéž nepřáli i zapálení fandové…
Když jsem u Španělů a Argentinců, tam bych byl nějakých stresů ušetřen, protože právě mezi těmito dvěma nemám jasného favorita. Jasně, ti první jsou v Evropské unii. Ale zase mají příšernou vládu, zatímco prezident Milei je prostě skvělej.
Sparta, Česko, Evropa - až pak zbytek světa
Jo, do fotbalu - opět zcela zásadně - míchám politiku, kulturu a hodnoty. Je to pro mě často důležitější než samotná hra. Takže vždy preferuji západní týmy proti nezápadním a Rusáky přímo nenávidím (alespoň v tom posledním se snad shodnu i se sportovními srdcaři).
Zemi z Pyrenejského poloostrova mám moc rád, a i když mě štve, že si tam místo lidovců zvolili toho rudého antisemitského noka, jejich fotbalisty za to netrestám.
Na Argentincích se mi zase líbí, že se obejdou bez hráčů z jiných zemí a kontinentů. Těší mě, jak tím štvou multikulturalisty, kteří je vážně nutili, aby „kvůli diverzitě a inkluzi“ adoptovali pár hráčů jiné barvy pleti.
Přijde mi přirozené, že každý podporuje toho, kdo je mu nejblíž (konzervativní doktrína soustředných kruhů). Já mám na prvním místě Spartu, pak Česko, pak Evropu, a - ať mě neomarxisti klidně ukamenují - jedině kdybychom hráli s ufouny, tak nezápadní zbytek lidstva.
Klání týmů je jen pokračováním politiky
Nechápu, jak někdo může držet palce někomu jen proto, že se mu líbí jeho hra, popřípadě umění konkrétních plejerů. Souboje gladiátorských týmů v Aréně přece ve starověkém Římě vedly ke vzniku stranictví!
Sport je jen pokračováním politiky jinými nástroji (a po něm už následuje jen otevřená válka - ostatně mezi latinskoamerickými zeměmi k nim kvůli fotbalu občas dochází). Takže já prostě vždy fandím Západu a Evropanům.
Rovná práva jsou zaručena všem bez rozdílu, ale vyhrát může jen jeden. Nejlépe ten náš. Chápu, že Afričané pro změnu fandí Afričanům. Je to logické. Španělsko a Argentina jsou pro mě z hlediska fandění rovnocenné. Proč tedy přesto nepřijdu na společné sledování zápasu, když odpadá argument s tím, že bych se nervoval? Inu, když je mi jedno, kdo vyhraje, tak se přece klidně mohu dívat ze záznamu, ne?
Obecně platí, že mě emocionálně zcela vyčerpává politika. Tu vzhledem ke své práci musím sledovat neustále a z první řady, přičemž o nerváky v ní fakt není nouze. Opravdu nepotřebuji dodávat svému mozku další dávku vzrušení, strachu o výsledek, napětí, rozčilení - a zklamání. Tomu všemu se vyhnu, když se pro sledování rozhodnu až dle toho, jak to dopadne.
Asi nejsem ideální fanoušek. Ale oni si to kluci užijí, i když tam nebudu. A tuším, že možná i víc…
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a sledujte dění v politice v přímém přenosu. Díky moc.
