Ústavní soud (ÚS) v krátké době opět rozhodl o obnově řízení v případu, který se týká nekonsenzuálního sexuálního styku. Vyhověl tak návrhu ženy, která uspěla u Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) se stížností proti České republice. Ten minulý rok konstatoval, že Česká republika porušila právo na účinné vyšetřování. Podle čtyř disentujících soudců však ÚS tímto svým rozhodnutím dláždí cestu k pošlapání principu presumpce neviny a vytváří tlak na orgány činné v trestním řízení, jak mají ve věci postupovat.
Nedávno to byly dva roky, co se předsedou Ústavního soudu stal Josef Baxa. Započala se tak éra čtvrtého, „Baxova“ Ústavního soudu. Přestože je teprve v první pětině svého funkčního období, lze už nyní říci, že alespoň v oblasti trestního práva se projevuje jako tribunál mimořádně aktivistický.
Případ, který rozdělil soudce
Potvrdilo to i poslední rozhodnutí jeho pléna, kterým byla povolena obnova řízení v případu ženy, která měla být před lety sexuálně zneužívána knězem. Konkrétně k tomu mělo docházet po dvanáct let do roku 2014. Policie případ vyšetřovala od roku 2015, avšak narazila na důkazní nouzi. A přestože státní zastupitelství v roce 2021 policii vytklo, že se nezabývala otázkou, zda nebyly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu sexuálního nátlaku, nevrátilo věc k došetření, neboť už uplynula pětiletá promlčecí doba.
Jedná se tak v krátké době již o druhé rozhodnutí o obnově řízení v případu, který se týká práva na účinné vyšetřování údajného nekonsenzuálního sexuálního styku mezi ženou a duchovním.
Naposledy rozhodoval ÚS o obnově řízení letos v květnu, aby následně ústavní stížnosti v červenci vyhověl a vrátil případ k došetření. Tehdy se proti většině pléna ozval jediný soudce, Tomáš Langášek. Soudkyni Ditu Řepkovou vyloučilo plénum z rozhodování pro údajnou podjatost, neboť se s případem seznámila na stáži při ESLP.
Proti aktuálnímu rozhodnutí pléna, kterým byla povolena obnova řízení a zrušeno předchozí rozhodnutí ÚS z roku 2021, se již ozvali soudci čtyři. Kompletní první senát, tedy Tomáš Langášek, Dita Řepková a Jan Wintr, k nimž se přidal soudce Josef Fiala. Ten jako jediný z tříčlenného senátu, který o věci rozhodoval v roce 2021, stále ještě jako soudce ÚS působí. Zbylým dvěma jeho někdejším kolegům – Pavlovi Rychetskému a Janu Filipovi – již mandát zanikl.
Hlas většiny versus disent o presumpci neviny
Většina pléna se ovšem přiklonila k názoru soudce zpravodaje Jiřího Přibáně a interpretovala rozhodnutí ESLP tak, že je v podstatě nutné povolit obnovu řízení a věc opětovně posoudit. Stěžovatelka totiž může – bez ohledu na rozhodnutí ESLP a přiznanou poměrně vysokou finanční satisfakci – podle mínění většiny soudců „pociťovat oprávněnou frustraci z toho, že přes veškerou snahu její i příslušných orgánů státu k pojmenování protiprávního jednání, určení jeho viníka s příslušnou včasnou reakcí dosud nedošlo“.
Podle disentujících soudců však ÚS tímto rozhodnutím pléna „přináší další závažná rizika oslabení ústavních garancí presumpce neviny a z ní vyplývajícího pravidla dokazování v trestním řízení in dubio pro reo.“
Na rozdíl od případu předchozí obnovy řízení v něm totiž podle čtveřice soudců nejde o otázku sporné právní kvalifikace, ale o důkazní nouzi, v níž se orgány činné v trestním řízení ocitly.
„Ke vznesení obvinění z trestného činu znásilnění orgánům činným v trestním řízení scházely nejen důkazy o tom, že vedlejší účastník použil násilí či pohrůžku bezprostředního násilí či jiné těžké újmy nebo zneužil bezbrannosti navrhovatelky (ve smyslu definice znásilnění před rokem 2010 i po něm), ale vůbec o tom, že nešlo o konsenzuální sexuální styk. Proto ani nemohou být relevantní odkazy evropského soudu na pozdější judikaturu Nejvyššího soudu týkající se rozšiřujícího výkladu znaků skutkové podstaty trestného činu znásilnění,“ upozorňují soudci v disentu.
Orgány činné v trestním řízení měly podle nich k dispozici jen tvrzení proti tvrzení. A není tedy žádný právní důvod, který by je bez dalších důkazů opravňoval upřednostnit tvrzení domnělé oběti proti tvrzení domnělého pachatele.
Kritika podřízenosti vůči Štrasburku
„Na tom nic nemění pochopení pro obtížnou situaci obětí sexualizovaného násilí ani odborné poznatky o příčinách a následcích primární a sekundární viktimizace. Vina musí být konkrétnímu pachateli i tak bez rozumných pochybností prokázána. Právní řády našeho civilizačního okruhu stojí na zásadě ‚raději zprostit deset viníků, než nechat trpět jednoho nevinného‘,“ připomínají disentující soudci.
Ti dále kritizují i to, že se ÚS postavil vůči ESLP do role podřízené soudní instance, přičemž ESLP není ani soudem nalézacím, ani kasačním. Při rozhodování nemá k dispozici spis, neprovádí důkazy či svědecké výpovědi, vychází pouze z podání stran. Při rozhodování nemůže zohledňovat ani kontext a hledět práv vzájemně si konkurujících, což je naopak výsadní role ÚS.
ÚS by si tak měl z těchto důvodů podle disentujících soudců počínat při posuzování a aplikaci obdobných rozhodnutí ESLP obezřetně, nikoliv je pouze automaticky překlápět. A na poměry české justiční obce vyjadřují i ostrou kritiku samotného rozhodnutí ESLP.
„A byť by si některé formulace evropského soudu v této věci – izolovaně a mimo kontext posuzováno – mohly vysloužit kritiku, že je jeho přístup pokrytecký, protože mu jde o spravedlivý proces jen verbálně, ve skutečnosti však vyvíjí tlak na odsouzení konkrétního pachatele nekonsenzuálního sexuálního styku bez ohledu na hmotné právo a zjištěný skutkový stav, měli jsme se přiklonit k interpretaci, která odlišnou roli Evropského soudu pro lidská práva respektuje a přiznává mu správný význam,“ vybízí disentující čtveřice k odvážnějšímu přístupu.
Varování před tlakem na odsouzení
V daném případu je navíc podle nich zcela zřejmé, že uplynula zákonná pětiletá promlčecí lhůta a úvahy plenární většiny o tom, že je to otázka otevřená, označují soudci dokonce za alibismus.
„Bylo-li promlčeno v roce 2021, tím spíše je promlčeno teď, v roce 2025. Nynější závěr Ústavního soudu, že ‚odpovědi na otázky týkající se např. případného promlčení nelze nyní s ohledem na konstatované pochybnosti v řízení o povolení obnovy řízení zodpovědět‘, je zjevně alibistický,“ uvádí se v disentu.
Stejně tak nelze podle čtveřice bagatelizovat význam povolení obnovy řízení s tím, že o nic zásadního nejde a že se pouze otevírá prostor pro nové přípravné řízení, přičemž ESLP ani ÚS nerozhodují o vině s konečnou platností.
„To jistě ne. Jestliže však věc byla již třikrát, při aktivním dozoru státního zastupitelství, pro nedostatek důkazů policií odložena, naposledy v roce 2017, nadto dohledové městské státní zastupitelství konstatovalo zánik trestnosti, další otevření případu bez jakýchkoli nových důkazů může být nejen orgány činnými v trestním řízení chápáno jako nepřímý (a neupřímný) tlak na kýžený výsledek,“ konstatují disentující soudci.
Není tak podle nich zřejmé, co dalšího by při obnovení vyšetřování po dalších 8 letech měla policie zjišťovat a objevit.
„Důkazy proti domnělému pachateli si jednoduše vymyslet nesmí. I domnělý pachatel má svá základní práva, i jemu svědčí požadavky na právní jistotu, mimo jiné nebýt opakovaně popotahován kvůli podezření ze spáchání trestného činu. Svědčila a svědčí mu presumpce neviny. Jakkoli Ústavní soud jindy a jinak poukazuje na oprávněné zájmy obětí sexuálně motivovaných násilných trestných činů i systémové dluhy vůči nim, měl by si dát velký pozor na to, aby ani v nejmenším nevyvolával dojem, že se nyní za každou cenu hledají možnosti, jak domnělé pachatele odsoudit nebo alespoň obvinit,“ varuje v odlišném stanovisku čtveřice soudců.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
