Klimatické změně navzdory: Lední medvědi na Špicberkách nehubnou, ale tloustnou. Jak je to možné?

Hubený lední medvěd se stal bez diskuse jedním z hlavním, ne-li vůbec tím nejhlavnějším symbolem hrozivých dopadů globálního oteplování na pozemský život. Tím, jak v Arktidě ubývá ledová pokrývka, totiž medvědi přicházejí o možnost lovu tuleňů – své obvyklé potravy – na mořském ledu. Lov na volném moři je pro ně mnohem složitější, často i nemožný, dlouhé plavání za ledem je navíc vysiluje.

Proto také bývalý americký viceprezident Al Gore použil ve filmu „Nepříjemná pravda“ z roku 2006 příklad vysílených tonoucích se medvědů za jeden z hlavních negativních důsledků klimatické změny. O rok později dostal za tento film i další aktivity, spojené s osvětou v oblasti klimatické změny, společně s Mezivládním panelem pro změnu klimatu (IPCC) Nobelovu cenu míru.

Jenže nedávná studie, publikovaná před měsícem v renomovaném vědeckém časopise Scientific Report, postavila Gorův předpoklad o topících se ledních medvědech, vyhublých na kost, do značné míry na hlavu. Minimálně na soustroví Špicberky (Svalbard) totiž medvědi nejen nehubnou, ale dokonce přibývají na váze jako snad nikdy v historii.

Výzkumníci v letech 1992 až 2019 na Špicberkách zvážili a změřili 770 dospělých medvědů a zjistili, že medvědi výrazně ztloustli. A to navzdory tomu, že mořského ledu v okolí ostrovů trvale ubývá.

Už samotný fakt, že medvědi místo očekávaného hubnutí neočekávaně ztloustli, vyvolal euforii mezi popírači změny klimatu na celém světě a zaplnil sociální sítě ironickými komentáři na adresu klimatologů. Je přitom trochu záhadou, proč ještě příklad tlustých medvědů nepoužil ve svém deklarovaném „boji za klimatickou pravdu“ i americký prezident Donald Trump.

Problém je ovšem v tom, že tlustí medvědi na Špicberkách důsledky globálního oteplování nijak nepopírají, spíše jen vybízejí k zamyšlení nad tím, jak lidé skutečně ovlivňují přírodu a naopak. Navíc situace u populací například v polárních oblastech Kanady je jiná.

To, co se děje s medvědy v oblasti Špicberků, totiž podle autorů studie bytostně souvisí jak se schopností těchto zvířat přizpůsobit se novým podmínkám, tak s tím, jakou potravu jim nově nabídli sami lidé. Právě ta jim z části nahrazuje nevýhod, spojené s úbytkem ledu a obtížnějším lovem tuleňů.

„Podle mého osobního názoru k dobré kondici medvědů na Špicberkách přispěl mimo jiné dřívější zákaz lovu velryb,“ řekl INFO.CZ Oleg Dittrich, polárník z Centra polární ekologie Jihočeské univerzity a častý návštěvník Špicberků.

Dokud se velryby lovily, na pobřeží se prakticky nevyskytovaly velrybí mršiny. Po tom, co začal platit zákaz jejich lovu a množství velryb se dnes dožívá vysokého věku (mohou žít 100 let i více), umírají tito kolosální kytovci přirozeně v moři a voda je někdy zanese až k pobřeží Špicberk – jako vítanou pochoutku právě pro medvědy. 

„Viděli jsme na vlastní oči, jak se jedna medvědí matka s mláďaty chodila živit k velrybí mršině snad tři roky,“ vzpomíná Dittrich.

To ale není jediný příklad toho, jak může ochrana jednoho druhu pomoci špicberským medvědům k dostatku potravy. Podobně lidé nechtěně pomohli medvědí populaci tím, že v Nizozemsku a Belgii přestali lovit husy bernešky, které se staly chráněným druhem. A to se výrazně projevilo i na počtu těchto ptáků na Špicberkách, jejich tradičním hnízdišti.

„Podle výzkumu nizozemských kolegů se tak populace hus na souostroví zvětšila až tisícinásobně. A medvědi se přitom živí jak jejich vejci, tak housaty,“ vysvětluje profesor Josef Elster, biolog, ekolog a další polárník z CPE. Podle něj se tak skutečně mnoho špicberských medvědů těší dobré kondici a přibývání na váze. „Při své poslední návštěvě jsem opravdu viděl medvěda, který vážil snad tunu,“ řekl Elster.

Kromě toho, že se medvědi živí některými druhy zvířat a ptáků, chráněných lidmi, ale navíc prokázali vysokou míru adaptability na nové podmínky. Podle Elstera se část medvědů, dosud lovících prakticky na zamrzlém moři, přesunula na pevninu, kde se dokonce v některých případech naučila lovit i soby. Předtím to byla naprostá anomálie.

V konečném výsledku tak dokázali špicberští medvědi oproti různým katastrofickým očekáváním přežít v dobré kondici i drastickou změnu klimatu. Špicberky se totiž oteplují ještě rychleji než zbytek Arktidy. Během trvání zmíněné studie o medvědech (1992-2019) se tady počet dnů, kdy okolní moře není pokryté ledem, zvyšoval každý rok o čtyři dny a dnes už se jedná o 100 dní v roce.

Vědci ale zároveň potvrzují, že příklad Špicberk je v mnohém specifický a nelze ho obecně uplatnit na celou Arktidu. V jiných polárních oblastech medvědů skutečně ubývá a trpí nedostatkem potravy. Část z nich se proto přesouvá na pevninu a živí se třeba i bobulemi. 

„Úbytek ledu v konečném důsledku znamená úbytek medvědů. A pokud bude tento úbytek pokračovat nekontrolovaně, víme, že lední medvědi nakonec zmizí,“ tvrdí John Whiteman, hlavní vědecký pracovník organizace na ochranu polárních medvědů Polar Bears International (PBI), v rozhovoru pro BBC News.

Podle Olega Dittricha je ale problém také v tom, že kromě úbytku mořského ledu vadí medvědům i úbytek pevninských ledovců a sněhové pokrývky na souši. Tam si medvědice vyhrabávají úkryty, v nichž vrhnou mláďata

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.