Grónsko navyšuje export vody. Může na ní vydělat víc než na ropě? A co na to Trump?

S dobýváním nerostného bohatství v Grónsku to na rozdíl od „těžby“ vody není zdaleka tak růžové, jak by se mohlo zdát. A to navzdory halasně propagovaným zájmům Donalda Trumpa o převzetí ostrova. 

Přestože největší arktický ostrov má na pevnině i pod mořem disponovat bohatými zásobami ropy, zemního plynu i různých kovů či prvků vzácných zemin, tyto suroviny jsou velmi obtížně dostupné a rentabilita jejich dolování je sporná. Vodu má ale ostrov k dispozici okamžitě, a to v prakticky nekonečném množství.

„Pokud by chtěl někdo začít ve velkém těžit v takřka liduprázdném Grónsku s těžkými přírodními podmínkami nerostné suroviny, výstavba potřebné infrastruktury by tady mohla trvat desetiletí a stejně by se nakonec investice nemusela vyplatit. Hodně se o tom nyní diskutuje na všech světových polárnických webech,“ řekl INFO.CZ Oleg Dittrich z Centra polární ekologie Jihočeské univerzity.

Důkazem obtížnosti případné těžby (také kvůli ochraně životního prostředí) je i samotný fakt, že kromě dvou menších dolů se v Grónsku pod dánskou patronací zatím prakticky nic netěží a neproběhl tady ani žádný detailní geologický průzkum.

Něco zcela jiného je ale již zmíněná dostupnost vodních zásob. Grónsko, které je z 80 % pokryté ledem, disponuje zhruba 6,5 % světových zásob sladké vody. A to v té vůbec nejvyšší kvalitě, jakou si lze představit. Voda totiž nejen že neobsahuje jakékoliv chemikálie z lidské činnosti (obvyklé třeba i v českých vodních nádržích), ale také je zcela prostá dnes všudypřítomných mikroplastů, na jejich nebezpečí odborníci čím dál častěji upozorňují.

„Ledovce obsahují vodu tak čistou, že je škoda vidět ji téct do slaného moře,“ vysvětluje švédský podnikatel Thomas Vildersboll, který od roku 2018 prodává lahve grónské vody v luxusním balení. V Číně, státech Perského zálivu nebo v USA je jedna taková lahev k mání za zhruba 12 eur (300 korun). Těm, kteří si jí koupí, firma slibuje vodu s „čistotu pravěku“ a „chutí sta tisíc let“. Z každé lahve výrobce platí licenční poplatek grónské vládě.

Každý tady jistě může namítnout, že na trhu jsou k dnes dostání i podobně drahé vody z alpských a jiných ledovců. A že na prodeji své vody nejde postavit státní rozpočet. Jenže v Grónsku je to trochu jiné než v Alpách.

Se zvyšováním průměrné teploty grónské ledovce rychleji tají a do moře se podle některých odhadů dostává dnes kolem 530 bilionů litrů té nejčistší sladké vody.

Grónská vláda proto argumentuje tím, že je nejen pro grónský státní rozpočet, ale i pro celou zeměkouli bude dobré, když se část odtoku z grónských ledovců zachytí a prodá do těch oblastí světa, v níž už dnes hrozí katastrofální sucho. Ať už jde o americký Texas, země Blízkého východu nebo třeba Španělsko.

To by mělo mít údajně dvojí pozitivní efekt. Jednak by se tím mohlo částečně omezit zvyšování hladiny moří kvůli tání ledovců, jednak by voda přesunula ze země, kde je jí nadbytek, tam, kde jí začíná být akutní nedostatek.

„Máme jedny z nejlepších světových zdrojů vody, a to v dostatečném množství. Chceme tuto informaci předat investorům a potenciálním trhům,“ řekla Naaja H. Nathanielsenová, grónská ministryně obchodu a podnikání.

Norská vláda v posledních několika letech skutečně láká aktivně investory pro obchod s místní vodou a daří se jí to. Nejde už přitom o prodej luxusních lahví pro gurmány v drahých restauracích, ale o prodej skutečně ve velkém.

Už před třemi lety oznámila v New Yorku společnost Thomas Schumann Capital (TSC), přední světový poskytovatel řešení pro vodní bezpečnost a kapitálové trhy, že zahajuje projekt Greenland, zaměřený na export „nejčistší vody“ na světě.

Odběratelům nabízí možnost zvolit si jednorázově odběr až 17 bilionů litrů nebo zakoupit grónskou vodu v lahvích, tancích s objemem až 26 000 litrů nebo velkoobjemových nádržích s obsahem do 40 000 000 litrů. Projekt se přitom tváří velmi bohulibě a ekologicky.

Vedení společnosti TSC tvrdí, že export čisté grónské vody do suchých oblastí je mnohem ekologičtějším a levnějším řešením než když se odsoluje mořská voda. „Odsolování vyžaduje roky projektování, povolování a výstavby, je spojeno s velmi vysokou spotřebou energie a kapitálu a ohrožuje oceánský a mořský život vypouštěním velkého množství solanky, která zvyšuje slanost,“ píše se ve zprávě TSC.

Naproti tomu projekt exportu vody z Grónska údajně ekonomicky pomáhá jak Gróňanům, tak obyvatelům mnoha chudších oblastí světa, a to jen s minimální uhlíkovou stopu a nepatrnou zátěží pro životní prostředí. Navíc stojí méně peněz než odsolování

Někteří odborníci ale s tímto výkladem nesouhlasí. Například podle profesora Josefa Elstera z Centra polární ekologie EU se v tomto případě nezohledňuje obrovská uhlíková stopa, která zůstává po přepravě vody z Grónska třeba do Afriky. Navíc je nutné započítat i emisní náklady, spojené s tím, že voda z grónských ledovců se musí pro pravidelné pití ještě upravovat.

Jedná se totiž prakticky o destilovanou vodu bez jakýchkoliv minerálů. „Pokud by ji člověk pil delší dobu, aniž by do sebe zároveň dostával potřebné minerály, mohl by zemřít,“ řekl INFO.CZ už dříve Elster. O ekologičnosti exportu grónské vody tak lze podle Elstera s úspěchem pochybovat.

Grónská vláda se ale těmito pohybnostmi, vyřčenými i řadou jiných vědců, zjevně nenechává odradit a v projektu pokračuje. A tím dokazuje, jaký by mohl mít význam pro místní ekonomiku a její případnou budoucí nezávislost na Dánsku.

Spekulace o tom, že ohromné zásoby grónské vody by mohly být také jedním z důvodů zájmu Donalda Trumpa a současné americké administrativy o Grónsko, se zdá příliš troufalá. To ovšem neznamená, že je zcela nereálná. I někteří američtí odborníci totiž otevřeně přiznávají, že dovoz vody z Grónska by mohl být nakonec tou nejlevnější možností, jak uchránit velké části USA od stále naléhavější hrozby sucha.

Jen v americké Arizoně se kvůli katastrofálnímu suchu připravuje projekt výstavby odsolovacího zařízení, schopného dopravit odsolenou vodu z Tichého oceánu do Arizony až na vzdálenost 200 mil. Výstavba by měla stát nejméně 5,5 miliardy dolarů.

Některé studie přitom docházejí k závěru, že pravidelný dovoz vody z Grónska do USA a její rozvedení již stávající sítí potrubí by mohl být skutečně levnější alternativou odsolování. I když se to zdá zatím jako „utopie“, podobných projektů přesunu vodních zásob z polárních oblastí už existuje celá řada. 

V roce 2010 přišla například jedná francouzská firma s návrhem na přesunutí ledovce o váze 7 milionů tun od pobřeží Newfoundlandu až ke Kanárským ostrovům. Ledovec měl putovat po trase dlouhé 4700 kilometrů a přitom ztratit 42 % ledu. Přesto autoři projektu počítali s tím, že takto získaná voda by byla pro obyvatele Kanárských ostrovů „pitelnější“ a levnější než kdyby se stejné množství vyrobilo obvyklým odsolováním.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.