Šéf Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 Jan Vychyta zamítl stížnost bývalého soudce Kamila Kydalky proti zahájení trestního stíhání. Kydalku policie viní z toho, že poskytl rozhodnutí odvolacího soudu v případu Čapí hnízdo novinářům. „Společenskou škodlivost daného jednání zvyšuje fakt, že se jej mohl dopustit soudce, tedy osoba, od níž společnost očekává zcela příkladný a z hlediska běžné populace nadstandardní respekt k právům a plnění právních povinností,“ uvádí se v odůvodnění usnesení státního zástupce.
Bývalý předseda senátu Městského soudu v Praze (MS), který mnoho let rozhodoval v těch nejzávažnějších trestních případech, exsoudce Kamil Kydalka, neuspěl se stížností proti zahájení trestního stíhání.
Policie Kydalku podezírá z přečinu neoprávněného přístupu a neoprávněného zásahu do počítačového systému nebo nosiče informací. Původně policie ještě zvažovala i zneužití pravomoci úřední osoby, od čehož v průběhu řízení na základě intervence Vrchního státního zastupitelství v Praze upustila.
Kydalka se měl vytýkaného jednání dopustit krátce před svým odchodem do předčasného důchodu v listopadu 2023, kdy podle zjištění policie vstoupil do interního systému MS v Praze a stáhl si rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (VS) ze září 2023, které tam bylo vloženo předchozí den.
Jednalo se o rozhodnutí, kterým VS zrušil první rozsudek senátu soudce MS Jana Šotta v případu Čapí hnízdo, kde jedním z obžalovaných je expremiér a předseda hnutí ANO Andrej Babiš.
O rozhodnutí VS přinesl zprávu web Česká justice, a to přibližně hodinu a půl poté, co měl Kydalka podle tvrzení policie rozhodnutí VS poslat redaktorovi Ekonomického deníku ze stejného vydavatelství.
Problém je, že tak měl Kydalka učinit bez anonymizace a především o necelé dvě hodiny dříve, než začal MS v Praze rozhodnutí oficiálně rozesílat do datových schránek účastníků.
Na policii se proto prakticky ihned obrátilo vedení MS v Praze, které po zveřejnění článku provedlo šetření, jež je přivedlo ke Kydalkovi. Policii pak trvalo skoro rok a půl, než se rozhodla Kydalku obvinit, přičemž klíčovými důkazy, o které se obvinění opírá, jsou informace od společnosti Seznam.cz, u které má Kydalka soukromý emailový účet a záznamy o provedení telefonické komunikace z listopadu 2023.
Policie postavila své obvinění na tom, že Kydalka sice jako soudce může vstupovat do interních databází soudu, ale takto získané informace může použít jen pro svoji práci.
„V souvislosti s § 8a trestního řádu a zněním zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím je v případě poskytování informací z trestního řízení současná soudní praxe taková, že informace o obsahu soudního rozhodnutí lze poskytnout třetím subjektům až poté, kdy bylo takové rozhodnutí oznámeno účastníkům řízení. Městský soud v Praze ani Vrchní soud v Praze však žádné informace před zveřejněním článku Evy Pasekové oficiálně neposkytl a obsah výše zmíněného článku tak vycházel z neoprávněně zpřístupněného rozhodnutí,“ uvádí se v policejní „sdělovačce“.
Podle policie má soudce i po jejím zániku povinnost zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které se při výkonu funkce dozvěděl. Zároveň si Kydalka mohl v příslušném soudním systému ověřit, že rozhodnutí VS v Praze ještě nebylo rozesláno účastníkům, a „proto si musel být vědom toho, že neoprávněně zpřístupňuje dosud nezveřejněné informace neoprávněnému subjektu“.
V usnesení se policie nezabývá otázkou, zda a jak se dokument dostal k autorce článku na České justici či výpovědí Kydalky, že byl v době odesílání emailu v jednací síni.
Proti zahájení trestního stíhání podal Kydalka stížnost. V té jednak odmítá, že by se skutku dopustil a rozporuje i právní závěry policie, že by zveřejnění soudního rozhodnutí, které nebylo rozesláno stranám řízení, mělo být trestné.
„Rozhodnutí soudu, byť v neveřejném zasedání, by mělo být dle trestního řádu vždy vyhlášeno. To, že se to pravděpodobně neděje, nelze přičítat k tíži obviněného. Je tedy běžnou praxí, že rozhodnutí o odvolání v neveřejném zasedání není vyhlašováno, a to v rozporu s trestním řádem, což znamená, že ve chvíli, co je takové rozhodnutí odvolacím soudem uveřejněno v systému, mělo by být veřejné, neboť mělo dojít k jeho vyhlášení,“ uvádí se v Kydalkově stížnosti.
Dále upozorňuje i na krátký časový odstup mezi údajným neoprávněným poskytnutím soudního rozhodnutí a jeho rozesláním účastníkům do datových schránek, což výrazně oslabuje případnou společenskou škodlivost takového jednání.
Ve stížnosti se také pozastavuje nad absurdním momentem celé věci, totiž že vyšetřování údajného úniku rozhodnutí odvolacího soudu provází fatální únik z přípravného řízení. Web Seznam Zprávy totiž o zahájení stíhání Kydalky informoval prakticky obratem poté, co mu informace od policie dorazila datovou schránkou.
„Oproti tomu za zcela fatální obhajoba považuje tu skutečnost, že prakticky současně s momentem doručení obviněnému usnesení dle § 160 tr. řádu byla tato informace už v médiích, kdy k těmto únikům dochází zcela pravidelně ve všech tzv. mediálně zajímavých kauzách. S ohledem na okruh subjektů, které v konkrétním momentě disponují zveřejňovanými informacemi, je zřejmé, že zdroj nemůže být jinde než na příslušné expozituře PČR,“ konstatuje se v Kydalkově stížnosti.
Se stížností však Kydalka u dozorového státního zástupce neuspěl.
Státní zástupce Vychyta v odůvodnění zamítnutí stížnosti prokázal mj. velmi intimní znalost logiky fungování některých médií, která si na únicích a spolupráci s orgány činnými v trestním řízení založila svůj byznysový model. Podle státního zástupce krátký časový odstup cca 100 minut mezi údajným odesláním Kydalkova emailu a oficiálním doručováním stranám řízení není vůbec marginální.
„Pakliže bychom však vycházeli z nejrannějšího okamžiku (formálního) doručení, činila by obviněným zmiňovaná prodleva 1 hodinu a 48 minut. Byť se na první pohled může i tato doba jevit jako velmi krátká, z hlediska fungování mediálního trhu založeném na úspěchu toho, kdo dovede přijít s informací jako první, byla dozajista významná,“ uvádí se odůvodnění zamítnutí stížnosti.
Navíc není podle státního zástupce na základě zjištění policie pochybnost o tom, že k neoprávněnému jednání došlo. A tvrzení obhajoby, že i rozhodnutí soudu učiněné v neveřejném zasedání by mělo být veřejně vyhlášeno, je nesprávné a hypotetické.
„I kdyby snad předmětné rozhodnutí Vrchního soudu bylo veřejně vyhlášeno, což se prokazatelně nestalo, obviněný by přesto nebyl oprávněn zveřejnit kompletní text tohoto rozhodnutí, a to včetně detailního a nikterak neanonymizovaného odůvodnění, které není součástí ústního vyhlášení,“ popisuje se v usnesení státního zástupce.
Státní zástupce odmítl i možnost aplikace zásady subsidiarity trestní represe, neboť se daného protiprávního jednání měl dopustit soudce, na kterého se musí uplatňovat vyšší standardy.
„Je nepochybně pravdou, že v kontextu jiných případů tzv. úniků informací z trestních spisů jde z hlediska dopadů na řízení o věc relativně méně závažnou, a to zejména proto, že se dotčené trestní řízení nacházelo ve fázi řízení před soudem. Naproti tomu je však třeba zdůraznit, že společenskou škodlivost daného jednání zvyšuje fakt, že se jej mohl dopustit soudce, tedy osoba, od níž společnost očekává zcela příkladný a z hlediska běžné populace nadstandardní respekt k právům a plnění právních povinností,“ konstatuje státní zástupce Vychyta.
Autor článku byl v době, které se týká trestní řízení, členem redakce webu Česká justice.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
