KOMENTÁŘ MICHALA BORSKÉHO I Mrtvý údržbář, který šel náhodou kolem. Postřelený starosta, místostarostka a další čtyři lidé. To jsou výsledky pondělní střelby v Chřibské ve Šluknovském výběžku. Na svědomí ji údajně má místní narkoman, syn úřednice zodpovědné za výběr obecních poplatků. Ta při incidentu vyskočila z úřadu oknem.
Práce ve veřejné správě a zejména tam, kde se fyzicky prolíná s veřejností, může být životu nebezpečná. Přesvědčili se o tom dnes – v pondělí 19. ledna 2026 – pracovníci obecního úřadu v Chřibské na Děčínsku, kteří se dle zpráv přímo z místa činu stali terčem útoku místního narkomana závislého na pervitinu. Právě účinky této drogy měly v tragédii sehrát klíčovou úlohu.
Český král Perník I.
Pervitin, známý také jako metamfetamin, patří mezi nejrozšířenější tvrdé drogy v České republice. Podle odhadů Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti užívá tuto látku pravidelně přes 40 tisíc lidí, což je o 40 % více než před deseti lety. Tato syntetická látka, často nazývaná „perník“ nebo „piko“, slibuje energii a euforii, ale její účinky na zdraví a společnost jsou devastující.
V Česku je pervitin již dlouhodobě „drogou chudých“ a výzkumy ukazují rostoucí trend užívání mezi mladými. Dá se vyrobit levně v „domácích laboratořích“, což zvyšuje rizika kontaminace. Navíc jej „výrobci“ mísí s jinými látkami, čímž roste potenciál vážných zdravotních potíží, které mohou vést až ke smrti.
V oblasti severních Čech, včetně současného „místa činu“ Chřibské, byla jeho dostupnost poměrně snadná.
Pervitin působí na centrální nervovou soustavu podobně jako amfetaminy, ale silněji. Uvolňuje velké množství dopaminu a noradrenalinu v mozku, což vede k intenzivní stimulaci. Uživatelé hlásí pocit euforie, zvýšenou bdělost, odstranění únavy, sníženou chuť k jídlu a hyperaktivitu.
„Točivý moment“ stoupá na 500–1000 Nm v přepočtu na psychický efekt – jak by řekl adiktolog. Droga zvyšuje srdeční tep, krevní tlak a dechovou frekvenci, což umožňuje dlouhé „jízdy“ bez spánku – často až 24 hodin.
Zní to lákavě: studenti-perníkáři si drogu berou na učení, řidiči na dlouhé cesty, pařiči na party a nesebevědomí lidé na sex, protože krátkodobě zvyšuje libido a prodlužuje aktivitu. Jenže jako každá droga, i tato dodává „energii na dluh“ – tělo spaluje rezervy, což dříve či později vede k rychlému a totálnímu vyčerpání.
Devastace těla i psychiky
Chronické užívání pervitinu má katastrofální důsledky. Jako neurotoxická látka poškozuje bílou i šedou hmotu mozku, což vede k poruchám paměti, soustředění a kognitivním funkcím. Hepatotoxicita ničí játra, zatímco kardiovaskulární efekty zvyšují riziko infarktu, mrtvice a arytmií.
Uživatelé často trpí podvýživou, nespavostí, dramatickým stárnutím kůže a „meth mouth“ – zničenými zuby kvůli suchu v ústech a neustálému zatínání čelistí a „skřípání“, tzv. bruxismu.
Dojezdy pro hvězdy
Společensky (a pro širší okolí závislého konzumenta) jsou ale mnohem nebezpečnější projevy psychické, které patří mezi nejničivější ze všech běžných drog – přičemž paranoia, halucinace a toxická psychóza nejsou jen vedlejší projevy, ale často hlavní důvod, proč uživatelé končí v psychiatrické péči nebo úplně ztrácejí kontakt s realitou.
Pervitin totiž masivně zvyšuje uvolňování dopaminu (až deset až dvacetkrát oproti normální hladině), noradrenalinu a serotoninu v mozku. Což zpočátku přináší intenzivní euforii, pocit bezbřehé energie a „neporazitelnosti“, ale při opakovaném užívání dochází k vyčerpání zásob těchto neurotransmiterů a k přecitlivění dopaminových receptorů.
Mozek se laicky řečeno „přepálí“, zejména v oblastech zodpovědných za vnímání hrozeb (amygdala), odměnu a hodnocení reality (prefrontální kortex a limbický systém). Výsledkem je chronický stav přehnané aktivity v systémech strachu a podezíravosti.
Navíc stejně jako u jakékoli jiné závislosti platí, že kdysi dostatečná dávka slouží už jen k udržování „normálního stavu mysli“ a k požadované euforii je nutné její množství zvyšovat – čímž se smrtící spirála roztáčí stále rychleji.
Zabíjela paranoia?
Paranoia je u pervitinu nejčastější a nejtypičtější psychický symptom. A právě paranoia vedla dost možná k i tragédii v Chřibské.
Uživatel pervitinu postupně začne věřit, že je neustále sledován kamerami, sousedy, policií nebo vlastními kamarády, že mu někdo chce ublížit, že se proti němu okolí spiklo, že ho chce mu někdo usiluje o život.
Tento stav se v odborné psychiatrické literatuře nazývá „fixní idea“, tento její speciální případ pak (nejen) česká drogová subkultura označuje termínem „stíha“. Uživatel „stíhá“ okolí, kontroluje okna a dveře, schovává se, někdy i preventivně útočí. Paranoia obvykle začíná po dvou až pěti dnech bez spánku během typické „jízdy“, ale u chronických uživatelů se stává trvalou součástí života i dlouho po vysazení drogy.
U chronických uživatelů pervitinu přetrvává psychóza měsíce až roky po úplném vysazení drogy. A může ji spustit stres, únava nebo i malá dávka alkoholu či marihuany.
Nebezpečné jsou i halucinace. Ty se objevují v různých formách. Nejčastější jsou sluchové – hlasy, které nadávají, hrozí nebo komentují chování uživatele. Šuškavé zvuky či hovory „za zdí“. Zrakové halucinace zahrnují stíny, postavy v koutě místnosti nebo typický pocit „hmyzu pod kůží“ (formikace), kdy mají lidé pocit, že jim po těle lezou brouci nebo pavouci.
Hmatové halucinace zesilují pocit, že je kůže plná červů – což vede k tomu, že si uživatelé často drásají obličej a ruce až do krve. U dlouhodobých konzumentů se halucinace mohou stát velmi komplexními a často zahrnují rozvinuté příběhy, dialogy s imaginárními osobami nebo vidění „důkazů“ spiknutí.
Toxická psychóza představuje vrchol těchto projevů. Vzniká paranoidně-halucinatorní syndrom, který se velmi podobá paranoidní schizofrenii. Na rozdíl od primární schizofrenie ale má u pervitinu rychlý nástup (dny až týdny intenzivního užívání), je často doprovázena silným fyzickým vyčerpáním a obvykle lépe reaguje na antipsychotika, jako je risperidon, olanzapin nebo kvetiapin.
U 10 až 40 % chronických uživatelů však psychóza přetrvává měsíce až roky i po úplném vysazení drogy (tzv. persistent methamphetamine psychosis). Stres, únava nebo malá dávka alkoholu či marihuany ji mohou znovu snadno spustit.
I po vysazení drogy zůstávají dlouhodobé psychické následky. Patří mezi ně chronická úzkost a deprese, emoční labilita (od euforie k agresi během vteřin), poruchy paměti, koncentrace a exekutivních funkcí (často označované jako „mozky na pervitinu“), trvalá přecitlivělost na stres, která usnadňuje návrat paranoidních myšlenek, a u predisponovaných osob i riziko rozvoje sekundární schizofrenie. Podle studií zažije nějakou formu paranoie 70 až 80 % dlouhodobých uživatelů, plnohodnotnou toxickou psychózu 20 až 40 % a u 10 až 25 % příznaky přetrvávají déle než rok po vysazení.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
