Rozšiřování lesních požárů v ruské tajze začíná být tak vážný problém, že o něm píší už i oficiální ruská média. Podle českých odborníků je ale „hořící Sibiř“ akutní hrozbou pro celý svět.
Lesní požáry jsou součástí
přírodního koloběhu v sibiřské tajze od nepaměti. A žádný
jiný národ s nimi nemá takovou zkušenost jako právě Rusové.
Jenže to, co se děje na Sibiři v posledních letech, nemá v
historii země obdoby a vede k tomu, že se v i v totalitním Rusku
začíná nahlas hovořit o blížící se katastrofě.
Důkazem je aktuální studie ruských vědců, kterou citují mnohá ruská média a která se týká právě rozšiřování požárů na Sibiři. V letech 2001 až 2024 shořelo v Rusku 62,3 milionů hektarů , což je pro srovnání takřka osminásobek rozlohy České republiky.
Přestože jsou požáry v tajze běžným jevem – a Rusové jsou světovými mistry v jejich hašení i
předcházení – problém je, že rozsah požárů s drobnými výkyvy
roste. Především, a to je důležité, se požáry posouvají z
jihu na sever až do arktických oblastí.
V
posledních čtyřech týdnech bylo například hlášeno 20 lesních
požárních poplachů i v Leningradské oblasti, ležící na
severozápadě Ruska. Celkově dostaly úřady mezi 9. srpnem 2021 a
4. srpnem 2025 v Rusku 112 808 hlášení o lesních požárech.
Ačkoliv se často jedná o lesní požáry v odlehlých oblastech,
třeba v Burjatsku a Jakutsku stále více zasahují i do obydlených regionů a
způsobují vážné hospodářské škody i oběti na životech.
Klimatická bomba?
Nebezpečí však spočívá i v tom, že kvůli zvyšujícímu se rozsahu požárů stoupají nejen emise CO2, ale teplota ohně ještě dále zvyšuje celkovou teplotu a vyvolává další požáry a způsobuje jejich posun na sever.
„Shrneme-li prostorové rozložení dynamiky tepelného záření z požárů v letech 2001–2023, lze konstatovat, že významná část arktické zóny Sibiře se vyznačuje pozitivním trendem v hořlavosti a tepelném záření z požárů,“ píše se v závěrech aktuální studie Krasnojarského výzkumného centra Ruské akademie věd. Vědci vedle sebe poskládali data o lesních požárech v Rusku za posledních 23 let a došli k jednoznačnému závěru.
Průměrné roční teploty v Arktidě rostou dvakrát rychleji než ve zbytku planety, což kromě jiného vede ke stále rozsáhlejším požárům. Tyto požáry pak kromě enormního nárůstu CO2 degradují rozsáhlé oblasti permafrostu, tedy věčně zmrzlé půdy, která je další zásobárnou uhlíku. „Do ovzduší se tak může dostat ve velmi krátké době obrovské množství CO2,“ upozorňuje půdní bioložka Hana Šantrůčková. Otázkou pak zůstává, jak to ovlivní celkový koloběh uhlíku (který je při růstu rostlin zase spotřebováván) a ekosystém Arktidy, důležitý pro celou planetu.
Izolace ruské vědy
Podle Hany Šantrůčkové je problém v tom, že ačkoliv může výzkum vlivu klimatických změn na ruskou Sibiř dát odpovědi na poměrně zásadní otázky budoucnosti klimatu a života na Zemi, ruská věda se izolovala a se světem nespolupracuje.
„Nejde jen o agresi na Ukrajině. Už před válkou měli zahraniční vědci v Rusku problémy,“ doplňuje Šantrůčková. Přírodovědecká fakulta Jihočeské univerzity, kde působí, měla už před vypuknutím konfliktu s Rusy společný projekt na výzkum permafrostu, ten ale skončil právě kvůli problémům na ruské straně.
„Třeba našim vědcům na letišti policie zabírala vzorky určené k analýze. A naši ruští kolegové, kteří s námi spolupracovali, pak, jak jsem se dozvěděli, byli vyslýcháni KGB,“ popisuje Šantrůčková. Projekt – podobně jako mnohé jiné mezinárodní projekty – v Rusku skončil.
Dnes je proto ruská věda v mnohém izolovaná a nekomunikuje se zahraničím. Rostoucí rozsah lesních požárů, který Rusko stojí velké množství peněz potřebných v ekonomice, to možná změní. Lesy pokrývají takřka 45 % Ruské federace.
„Lze předpokládat, že další klimatické změny v regionu vyvolají zvýšení role vysoce intenzivních požárů, a v důsledku toho i zvýšení závažnosti následků po požáru,“ píše se v závěru studie krasnojarského institutu.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
