Fakultní nemocnice Bulovka, dříve Fakultní nemocnice Na Bulovce, jednu dobu také „pouze“ Nemocnice Na Bulovce. Být fakultní znamená pro nemocnici hodně. Jde zejména o prestiž, ale také o možnost provádět výzkum a vývoj a spolupracovat s lékařskou fakultou. V době, kdy ministerstvo zdravotnictví vedl Leoš Heger, Bulovka o tuhle prestiž přišla. Za vše mohly velmi složité majetkové vztahy, které mnohé brzdily a vyřešit se je podařilo poměrně nedávno. Ředitel nemocnice Jan Kvaček vysvětluje, že k „odfakultnění“ došlo proto, že byl plánován převod nemocnice zpět na hlavní město Prahu.
Bulovka byla postavena coby městská, metropolitní nemocnice. Pak přešla pod stát a v jeho vlastnictví zůstala i po revoluci. Původní budovy a pozemky však zůstaly ve vlastnictví hlavního města, ty postavené v sedmdesátých a osmdesátých letech byly státní. A nemocnice začala chátrat.
Jenže… Město za své opravovat něco, co používal někdo jiný, nechtělo, nemocnice, respektive stát nemohl, byl přece vlastníkem jen těch pár „novějších“ budov, nemohl tak ani žádat o dotace. A tenhle blok trval desítky let… Proto vznikla idea vrátit nemocnici městu.
„Ale nestalo se tak. Naopak se nakonec stala opačná věc, všechny nemovitosti přešly na Bulovku. Je to skvělé, ale je to zároveň trochu danajský dar. Podinvestovanost areálu je v hodnotě miliard korun a dát to dohromady, to bude běh na dlouhou trať. Ale protože je nemocnice v zisku, už do budov investujeme, hlásíme se o dotace,“ popisuje Jan Kvaček.
Pro představu – nemocnice má obrat asi pět miliard korun, letos bude proinvestováno zhruba čtyři sta milionů korun. „Prakticky v každé budově se dnes něco opravuje. Ale nemocnice je obrovská a zanedbaná, a než to bude vidět, to bude ještě trvat. Poprvé ve své novodobé historii však mohla Bulovka zpracovat generel rozvoje, protože konečně mluvíme o něčem, co máme ve svém majetku.“
Díky tomu mohou v nemocnici přestat snít a začít reálně uvažovat o novém pavilonu, propojit ho s dvěma původními a vytvořit tak nové srdce Bulovky, které nemocnici posune do 21. století. Kvalitou péče sem rozhodně patří. Vznikl však zajímavý kontrast – vysoce specializovaná péče, drahá technika a mimořádní odborníci versus staré prostory, do kterých se roky neinvestovalo.
Mimochodem, tamní infekční klinika sehrála významnou roli v době covidu… Její modernizace bude stát asi 350 milionů korun. Chlubit se může nemocnice i skvělou ortopedickou klinikou. „Jmenovat bych mohl mnoho dalších. Naše dermatovenerologická klinika je vyhlášená. Fantastickou máme porodnici a gynekologii, supermoderní onkologii,“ vyjmenovává Kvaček s obavami, že na někoho zapomene.
Spirála smrti…
Může se zdát, jako by mezi fakultními nemocnicemi byla Bulovka tak trochu otloukánkem, a to nejen vzhledem ke složitým majetkovým problémům, ale i s ohledem na to, že v jejím čele nikdy nikdo moc dlouho nesetrval. „Bulovce strašně ublížilo, že od revoluce tam žádný ředitel nevydržel déle než rok nebo dva. Nedržela se linie, pořád se střídaly managementy a nemocnice se posouvala do stále horších problémů,“ míní Jan Kvaček.
Jak už bylo řečeno, nemocnice je momentálně v plusu, vždy tomu tak ale rozhodně nebylo. Přesto však Kvačkův management i ve chvílích, kdy byla nemocnice ve ztrátě, přistoupil ke zvyšování platů. Byla to totiž jedna z mála možností, jak přilákat nové zaměstnance a zastavit tak uzavírání provozů. To totiž pro nemocnici znamenalo v přepočtu na jedno „zavřené“ nemocniční lůžko mnohamilionovou ztrátu za rok… „Nemocnice byla ve spirále smrti,“ nebojí se říct ředitel Kvaček.
Podle něho se možná někomu může zdát, že nemocniční péče, respektive ta, kterou poskytují fakultní nemocnice, je v metropoli zbytečně přebujelá. Jenže opak je pravdou. Fakultní nemocnice v Praze totiž neslouží zdaleka jen obyvatelům hlavního města, ale poskytují tady super specializovanou péči nejšpičkovějšího rázu pacientům z celé České republiky. A nakonec i tu běžnou lékařskou péči zajišťují nemocnice v Praze pro mnoho pacientů z ostatních českých krajů.
„Vzhledem k tomu, jak se zhoršuje v mnoha okrajových částech země péče s ohledem na nedostatek personálu, je náš spád stále větší a větší,“ vysvětluje ředitel Kvaček s tím, že běžně na Bulovce ošetřují pacienty ze severních Čech či Karlovarského kraje.
Na Bulovku přiveze ročně pacienty třicet tisíc sanitek, je to někdy i sto denně a nejvíc, co české nemocnice evidují. A pozor, dalších bezmála třicet tisíc pacientů přijde o víkendech na pohotovost po svých. Celkem tedy dostane pomoc skoro šedesát tisíc urgentních nemocných za rok!
Sen o reformě
„Uživila“ by se v Praze ještě jedna nemocnice? O jejím vzniku se hovořilo v souvislosti s rozvojem Letňan. Nic takového ale momentálně není na stole. „Téma usnulo a nevážeme se na něj. Nemůžeme s rozvojem Bulovky čekat na to, jestli něco bude nebo nebude,“ vysvětluje Jan Kvaček.
Jaké má ředitel Bulovky „nemocniční sny“? „Pro Bulovku jednoznačně, aby jí vydržela vzestupná trajektorie, že je v zisku, je schopná investovat a přitahovat špičkové experty. A pro zdravotní systém jako celek? Nejsem zdaleka jediný, kdo si přeje jeho zásadní reformu. Reformu vzdělávání zdravotníků, jejich kompetencí, odbřemenění od administrativních úkonů, ale i změny v síti poskytované péče,“ vyjmenovává Jan Kvaček.
Kolik by stála nová fakultní nemocnice v Praze? Jaké má Bulovka představy o svém rozvoji? Jak se Jan Kvaček, povoláním ekonom, dostal do zdravotnictví? A je podle něho ideálním ředitelem nemocnice lékař?
Článek byl připraven ve spolupráci s podcastem KRNDA & LŮZR Adriany Krnáčové a Petra Stuchlíka a mediálním projektem Datarun.
