KOMENTÁŘ JANA MALINY | Vzdělaný důstojník bez zásadních bojových zkušeností, který je schopen efektivně hledat konsenzus mezi protilehlými zájmy různých skupin. Tak popisují generálporučíka Jaromíra Zůnu někteří lidé v bezpečnostní komunitě. Zároveň si ale i vrabci na střeše cvrlikají o jeho ne zcela konsenzuálním odchodu z aktivní služby a také o jeho komunistické minulosti aktivního agitátora a vzorného soudruha. Může se stát, že se některé deklarované křivdy z minulosti projeví v případném výkonu ministerské funkce? Existují nějaké indicie, že by po případném jmenování mohl přijít tlak na změny v dosavadním směřování české obranné strategie?
Post ministra obrany připadl po podzimních sněmovních volbách hnutí SPD. To se rozhodlo nestavět do vlády své vlastní politiky, ale využít externí odborníky – v oblasti obrany jím má být generálporučík Jaromír Zůna. Podle dostupných informací jej vedení SPD doporučil bývalý generál a europoslanec Hynek Blaško. Zůna potvrdil, že je ochoten nabídku přijmout.
Jeho jméno ale v armádních strukturách vyvolává určité napětí. Mezi důstojníky i civilním vedením ministerstva panuje nejistota, jak by případný ministr Zůna k řízení resortu přistoupil. Vzpomínky na jeho rychlý odchod z armády v roce 2022 jsou stále živé a někteří se obávají, že by se staré spory mohly přenést do politické roviny.
Zároveň se objevují interpretace, že Zůnova nominace zapadá do širší strategie vznikající vládní koalice – jeho příchod do čela obrany může podle některých komentářů vytvořit protiváhu k prezidentu Petru Pavlovi i současnému náčelníkovi generálního štábu Karlu Řehkovi, kteří udávají jasný směr bezpečnostní politiky.
Pro SPD i hnutí ANO je Zůna přijatelný typ kandidáta: zkušený voják s dlouhou kariérou, jehož postoje se v některých ohledech překrývají s představami obou stran.
Vojenská kariéra
Jaromír Zůna strávil v armádě čtyři dekády. Po absolvování vojenských škol v Opavě a Vyškově začínal jako velitel v posledně jmenované vojenské akademii. Do výsluhových let vstupoval s rozsáhlým vzděláním: kromě domácí akademické průpravy prošel i řadou zahraničních kurzů, například ve Spojených státech nebo Kanadě, a později si doplnil i doktorát. Velice působivé je i jeho jazykové vybavení – kromě angličtiny a ruštiny ovládá i francouzštinu a plynně mluví dokonce arabsky.
Působení v zahraničních misích je u něj omezeno na úkoly z poloviny 90. let, kdy se účastnil aliančních operací IFOR a SFOR na Balkáně. Zůna tam zastával štábní a velitelské pozice na úrovni praporu.
V dalších letech se jeho kariéra přesouvala čím dál více do oblasti řízení a plánování: stál v čele Agentury logistiky Armády ČR a mezi lety 2010–2013 působil na vysoké pozici v aliančním výcvikovém centru v polské Bydhošti (Bydgoszcz).
Nejvyšší domácí funkce dosáhl v roce 2019, kdy se stal prvním zástupcem náčelníka Generálního štábu. Právě v této době se začaly objevovat i výhrady některých politiků k jeho profesnímu profilu. Tehdejší ministryně obrany Jana Černochová jej později veřejně označila za důstojníka, u něhož postrádala výraznější bojové zkušenosti. Tato kritika se stala jedním z momentů, které předznamenaly napjatý konec jeho působení v armádě.
Místo na vrchol odchod do výslužby
V roce 2022 se Jaromír Zůna ocitl v nejtěsnější blízkosti vrcholu armádní hierarchie – prezident Miloš Zeman jej tehdy zvažoval jako kandidáta na post náčelníka Generálního štábu. Pro Zůnu to byla příležitost završit více než čtyřicet let služby – zároveň ale i okamžik, kdy se proti němu postavila nová ministryně obrany Jana Černochová. Ta dávala veřejně najevo, že by v čele armády raději viděla důstojníka s výraznějšími zkušenostmi z bojových operací.
Neshoda mezi Hradem a ministerstvem nakonec vyústila v to, že do čela armády byl jmenován Karel Řehka. Zůnova pozice se tím prudce změnila. Během krátké doby byl převelen do role vojenského přidělence v Pekingu, což je místo, které v armádě tradičně nezastávají generálové nejvyšších hodností.
Jelikož se tato změna odehrála v řádu týdnů po rozhodnutí o novém náčelníkovi, byl přesun do Číny vnímán jako signál, že se s ním v budoucí struktuře armádního vedení již nepočítá.
Samotný způsob odchodu z aktivní služby zanechal v armádě i v jeho okolí dojem, že Zůna odešel s pocitem křivdy. Některé tehdejší rozhovory a hodnocení budí dojem, že rozhodnutí považoval za nespravedlivé a projevoval rozčarování nad tím, jak rychle se jeho kariéra uzavřela.
Proto dnes část armádního prostředí sleduje jeho případný vstup do politiky se zvýšenou opatrností.
Citlivé vazby
Po odchodu z armády se Zůna začal profesně pohybovat v prostředí zbrojního průmyslu. Působil jako poradce ve skupině MPI Group podnikatele Michala Smrže, pod níž spadá firma ZVI vyrábějící středorážovou munici. Tento podnik později získala pod kontrolu Strnadova CSG, což jeho tehdejší působení staví do kontextu, který je dnes předmětem zvýšeného zájmu.
Na možné střety zájmů upozorňují i někteří bývalí političtí představitelé. Expremiér Mirek Topolánek připomněl, že pokud bude v čele resortu obrany stát někdo, kdo se profesně pohyboval v blízkosti dominantního hráče obranného průmyslu, je nezbytné postupovat s maximální transparentností. Podle něj je české prostředí specifické tím, že CSG ovládá velkou část domácího zbrojního trhu, a jakákoli personální vazba na firmu proto přitahuje mimořádnou pozornost.
Zároveň však platí, že Zůna není představitelem proruského křídla SPD. Ve veřejných vyjádřeních označuje Rusko za agresora a nepatří k hlasům relativizujícím válku na Ukrajině. V tomto směru se jeho postoje překrývají s hlavní linií české zahraniční a bezpečnostní politiky posledních let.
Kapitola z minulosti
Podle investigativy a archivních dokumentů zveřejněných webem Forum24 vstoupil Jaromír Zůna do Komunistické strany Československa na začátku 80. let, konkrétně v roce 1981. V tehdejší armádě zastával stranické funkce a aktivně se podílel na činnosti základní organizace KSČ i Socialistického svazu mládeže.
Jaromír Zůna ale nebyl jen řadovým držitelem stranické knížky, jak by se mohlo zdát. Web Aktuálně.cz ukázal, že Zůna svou kariéru v 80. letech postavil na aktivní ideologické práci. V armádě zastával funkci zástupce velitele pro věci politické (ZVP), což v praxi neznamenalo nic jiného než roli politruka. Podle historiků šlo o agitaci podle sovětského vzoru, jejímž cílem bylo upevňovat socialistické smýšlení vojáků a prosazovat linii strany.
Dochované kádrové posudky hovoří jasně: Zůna byl hodnocen jako „politicky vyspělý“ a „ideově pevný“ soudruh, který události posuzuje „z třídních pozic“. Jeho profil vyhovoval režimu natolik, že byl v minulosti vytipován i pro službu ve vojenské rozvědce, v rámci čehož absolvoval kurz arabštiny. Historici v této souvislosti upozorňují na nevysvětlené bílé místo v jeho oficiálním životopise mezi lety 1984 a 1993, které vyvolává další otázky.
Zůnova normalizační horlivost ostře kontrastuje s osudem jeho otce, výsadkáře z Holešova, který se v roce 1968 postavil okupantům. Syn si ale vybudoval kariéru na loajalitě k režimu.
Nominace je tak problematická především pro samotnou SPD. Tomio Okamura, který ostře kritizuje třeba Petra Pavla za komunistickou minulost, nyní prosazuje do čela obrany muže, jenž byl nejen členem KSČ, ale přímo aktivním vykonavatelem její ideologické kontroly v armádě.
Co může nominace Zůny znamenat?
U případného nástupu Jaromíra Zůny do čela ministerstva obrany se nabízí několik oblastí, které budou média, (odborná) veřejnost i armáda bedlivě sledovat.
První z nich jsou personální a organizační kroky uvnitř resortu. Zůna – jak již bylo řečeno – odcházel z armády v atmosféře sporu a zklamání, což je dodnes jedním z důvodů opatrnosti, s níž jeho návrat do vysoké funkce vojenští i civilní pracovníci posuzují. Část armádního prostředí se obává, aby případné změny v řízení resortu nebyly ovlivněny osobními vztahy nebo minulými neshodami.
Naopak v otázkách postavení České republiky v NATO a postoji k Rusku se nepředpokládá výrazný odklon od dosavadní linie. Zůna v rozhovorech označuje Rusko za původce konfliktu na Ukrajině a podporu její obrany považuje za nezbytnou. Tato východiska ho staví blíže k mainstreamovému bezpečnostnímu směřování země než k pozicím části politického spektra, za něž byl nominován.
Z pohledu spojenců i domácí bezpečnostní komunity tak bude klíčové, zda dokáže skloubit důraz na domácí obranný průmysl a potřeby armády se zachováním důvěryhodné a předvídatelné politiky vůči partnerům v NATO.
Jeho budoucí působení v čele resortu bude v tomto směru pod pečlivým dohledem, a to nejen kvůli dřívějším sporům, ale i kvůli citlivosti obranného sektoru, v němž se setkávají zájmy armády, politiky a silných ekonomických hráčů.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
