Tříměsíční lhůta uplynula, dohoda žádná. Evropa ve vztahu k USA stojí před jedinou jistotou

Tento týden ve středu (9. července) marně uplynula tříměsíční lhůta, o kterou prezidenta Donald Trump jednostranně odložil uvalení svých „recipročních“ cel proti řadě zemí světa včetně Evropské unie. Pauza měla sloužit k jednání, jenže za 90 dní nedojednali Američané skoro nic, s výjimkou rámcových dohod s Velkou Británií a Vietnamem.

Když se přiblížilo rozhodné datum 9. července, nechal se Bílý dům slyšet, že se přestávka posunuje do 1. srpna. Pokud se tedy do té doby EU a USA nedohodnou na něčem jiném, začnou platit ona „reciproční“ cla: 50 procent na většinu evropského zboží dováženého do Spojených států.

Zároveň přicházely z Washingtonu různorodé zprávy o tom, že dohoda je na spadnutí a že Trump už chystá pro Evropskou unii dopis. Američtí vyjednávači hlásili, že tento dopis bude doručen ještě tento týden. V Trumpově pojetí znamená dopis dohodu – jedná se, jedná se, pak se výsledek předloží prezidentovi, ten se nějak rozhodne, nechá to napsat do dopisu a odešle. Tím pro něj vyjednávání končí.

„Byli na nás velmi tvrdí, ale nyní jsou moc milí,“ řekl Trump ve středu novinářům na adresu EU. Dodal, že evropský blok byl „jedním z nejtvrdších“ vyjednávačů, ba „v mnoha směrech horší než Čína“. Dodal, že podle jeho názoru bude nyní rychle hotovo; dopis měl být odeslán ve čtvrtek. V pátek nad ránem se mluvilo o tom, že už je na cestě, že jeho doručení je otázkou hodin.

Zatím však, v pátek odpoledne, kde nic tu nic. „Můžeme mít dohodu v pondělí, ale také ji mít nemusíme. Podle všeho jsme však dospěli do konečného stádia,“ citoval server La Matinale Européenne nejmenovaného diplomata členské země. Vlastně ani nemá cenu líčit tyto vleklé peripetie, protože všechno mohlo, může a bude moct být tak i jinak. Jsou však zaznamenáníhodné pro budoucnost, abychom si pamatovali, jaké to v roce 2025 za panování Trumpa II vlastně bylo.

Evropa se už podle všech náznaků smířila s tím, že bude žít s plošným desetiprocentním clem na většinu zboží; usiluje, aby z něj bylo vyňato několik položek, jako jsou letadla, alkohol nebo kosmetické výrobky. Z toho implicitně vyplývá, že pokud by Trump trval na zachování padesátiprocentního dovozního cla na ocel a aluminium a pětadvacetiprocentního na automobily, uchýlí se EU možná k protiopatřením, které už sama vyhlásila – a pak jako gesto dobré vůle zmrazila také na tři měsíce, do pondělka 14. července.

V pondělí by tak vlastně měla sama říct, zda tuto odvetu buď spouští nebo odkládá, pokud do té doby neobdrží očekávaný Trumpův „dopis“. Vsaďme se, že za B bude správně.

Nikdo zatím neví, co si Američané na EU vymyslí. Evropští ekonomové si malují, že EU jako největší obchodní partner USA má větší výtlak než třeba Británie, měla by si tudíž vyjednat lepší podmínky. Jenže Donald Trump se neřídí logickou úvahou ani ekonomickými pravidly. Už čtvrtý měsíc udržuje zbytek světa v nejistotě, jak to tedy vlastně bude, což nesvědčí ani těm, kdo nakupují, ani těm, kdo prodávají. Ani výrobcům, ani spotřebitelům.

V posledních dnech přišel Trump zcela nečekaně s nápadem, že zatíží dovoz léků léčiv do USA dvousetprocentním clem, aby prý přiměl farmaceutické firmy přesunout výrobu do USA. Neřekl ovšem, kdy by takové opatření mělo začít platit. Stejně jako další novinka, 50procentní dovozní clo na měď. Jako na surovinu, nebo na jakýkoli výrobek obsahující měď? Je to hlavně proti Číně, nebo to bude platit pro všechny? Nevíme.

Je celkem pochopitelné, že za těchto podmínek je Evropská komise velice skoupá na informace. Slovenský komisař Maroš Šefčovič, který jedná jejím, a tedy i naším jménem, je s americkými protějšky v soustavném kontaktu. 

Pokud nevyjednává ve Washingtonu, informuje v Bruselu velvyslance členských států, protože hlavní je udržet jednotu tváří v tvář nepředvídatelnému a iracionálnímu partnerovi, nepodlehnout panice, zachovat si chladnou hlavu. I z těchto schůzek prosakuje novinářům jen minimum informací.

Například se mluví o tom, že zatímco si Šefčovič poradil s komplikovanými dohodami o post-brexitových vztazích s Británií, nebo se mu podařilo po deseti letech dotáhnout do konce komplexní dohodu o hospodářských vztazích se Švýcarskem, v americkém případě narazil na docela jiné partnery. Ani sebelepší diplomatický um nemusí stačit.

Krom toho jeho protějškové nemají mandát cokoli dohodnout, konečné slovo bude mít vždycky Trump. „Spojené státy vlastně nechtějí vyjednávat. Jde jim jen o to, aby si vymohly jednostranné ústupky,“ říká Iana Dreyerová, šéfredaktorka platformy Borderlex zabývající se světovým obchodem.

„Sedmadvacítka“ se pomalu rozděluje na dva tábory. Většina vlád si podle pozorovatelů v Bruselu myslí, že budeme muset spolknout hořkou pilulku a vyvážet do Spojených států za ztížených podmínek. Druzí namítají, že bychom se neměli nechat namazat na chleba, tedy že bychom měli zavelet k protiútoku.

Komise se podle všeho přiklání spíše k opatrnému postoji, i za cenu značných škod. Uvědomuje si, že v sázce je Trumpova velmi vrtkavá přízeň vůči Evropě, a to nejen v obchodu, ale, a zejména, v bezpečnosti, obraně, podpoře Ukrajiny.

„Poslouchám naše podniky. Potřebují jistotu a předvídatelnost v transatlantickém obchodu. Naší prioritou je proto stabilizovat vztahy se Spojenými státy,“ řekla předsedkyně komise Ursula von der Leyenová ve čtvrtek na italsko-francouzském ekonomickém fóru. 

Z jejích slov implicitně vyplývá, že se komise k žádným odvetám nechystá. Tím spíš, že dobře sledovala Trumpovo mstivé tažení proti Kanadě, na kterou uvalil 35procentní plošné clo za to, že se opovážila protiopatřeními vzdorovat jeho původním tarifům.

Zatímco před týdnem Von der Leyenová tvrdila, že „nevylučuje žádnou alternativu“, hodila nyní jasně zpátečku. „Pracujeme bez oddychu na nalezení takové dohody se Spojenými státy, která by znamenala co nejnižší celní sazby a zajistila stabilitu pro naše podniky,“ uvedla. „Nejsme však naivní. Moc dobře víme, že vztahy se Spojenými státy by nemusely už být takové jako dřív.“

Její slova prozrazují, že se komise, s pravděpodobným souhlasem většiny vlád členských zemí, připravuje akceptovat Trumpovy podmínky, pokud budou aspoň trochu přijatelné. V pondělí se o tom budou v Bruselu bavit ministři odpovědní za obchod. Většinově se dopředu tak nějak smiřují s tím, že vyvážet do Spojených států bude pro evropské podniky obtížnější, a hledají intenzivně alternativní trhy.

Komise zrychluje nebo rozjíždí vyjednávání o obchodních dohodách s řadou zemí světa nebo regionálních uskupení. Jednu pravdu vědí všichni – ať to dopadne jakkoli, obchod s USA se nevrátí na úroveň před návratem Donalda Trumpa do Bílého domu.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.