Křik a hádka v Bruselu: Von der Leyenovou zachránili nepřátelé, ale na obzoru je další bouře

Evropský parlament dnes nepodpořil návrh na vyslovení nedůvěry předsedkyni Evropské komise Ursule von der Leynové a potažmo celé Komisi. Proti hlasovalo 360 europoslanců, 175 bylo pro a 18 se zdrželo. 

Výsledek nikoho nepřekvapil. Od začátku bylo jasné, že iniciativa rumunského krajně pravicového poslance Gheorgheho Piperey nemá šanci projít. Ukázala se hloupost jednacího řádu EP, který umožňuje vyvolat debatu o nedůvěře komisi pouhým 72 poslancům ze 720; pro její schválení je však třeba dvoutřetinová většina při přítomnosti více než poloviny poslanců.

Hlasování ovšem předcházela mimořádně zajímavá debata. Odhalila či potvrdila několik důležitých skutečností, které souvisejí s posunem evropské politiky doprava a budou mít významný vliv na hlasování o důležitých věcech v blízké budoucnosti – například o sedmiletém rozpočtu EU nebo o Zprávě o stavu Unie, kterou Von der Leyenová předloží v září. 

Ukázala dělící čáry, červené linie, a také značné napětí, které v EP panuje – poslanci se v nebývale zaplněné jednací místnosti silně rozohňovali a vzájemně osočovali, až je musela předsedkyně Roberta Metsolaová okřikovat.

Výsledek by neměl nikoho mýlit – předsedkyně Komise není v europarlamentu oblíbená. Ale fakt, že návrh na její odvolání podal politik hlásící se ke krajní pravici, v podstatě znemožnil poslancům levého středu, ba zeleným, něco takového podpořit.

Její „rodná“ Evropská lidová strana se za ni samozřejmě postavila jako jeden muž. Sama Von der Leyenová pozvala do Štrasburku všech „svých“ 26 komisařů, aby předvedla sílu a soudržnost „kolegia“ reprezentujícího mocnou exekutivu EU.

Nakonec byla celkem jedno původní záminka, tedy neochota šéfky Komise zveřejnit SMS zprávy, které si vyměňovala s generálním ředitelem farmaceutické firmy Pfizer za covidové krize ohledně dodávek milionů vakcín za miliardy eur, jejich ceny a pak i likvidace nespotřebovaných dávek. Von der Leyenová se neobtěžovala dalším vysvětlováním, proč byly esemesky smazány – pustila se do iniciátorů návrhu jako do „loutek ovládaných ruským prezidentem Putinem“, extremistů, konspirátorů a antivaxerů. Nemínila se nijak omlouvat a nic vysvětlovat.

To se ukázalo jako dobrá taktika. Místo aby se mluvilo o šéfce Komise, pustili se liberálové a socialisté v EP do vyřizování účtů se „spojeneckou“ EPP. Celkem oprávněně ji obviňovali z toho, že pokud se jí to hodí, paktuje se ad hoc s ECR, ba i s Patrioty, aby prosazovala politiku, která znamená odklon od priority dekarbonizace (Green Deal) a příklon k tvrdší migrační politice.

Socialisté a liberálové v tom spatřují zradu dohody o koalici, o niž se měla po loňských eurovolbách nová Evropská komise opírat. 

„Chcete se spojovat s těmi, kdo chtějí zničit Evropu, nebo s těmi, kdo se denně snaží ji budovat?“ rozohňovala se šéfka socialistické frakce Iratxe Garcíová. „Pokud zradíte ještě jednou, sociální demokraté se postaví do čela odporu.“ Nevyloučila, že socialističtí europoslanci nakonec budou při hlasování abstenovat.

Od šéfky Komise si nakonec socialisté vynutili příslib, že návrh příštího sedmiletého rozpočtu, který předloží příští týden, bude nadále počítat s financováním Evropského sociálního fondu v hodnotě kolem 150 miliard eur na sedm let. Liberálové (Renew) zase ohlásili, že tentokrát Von der Leyenovou podpoří, ale čekají, že se bude opírat o centristickou koalici a přestane pošilhávat po krajní pravici.

Loňské volby přihrály vyšší počet křesel pravicovým a krajně pravicovým klubům, což EPP, která představuje stabilní pravý střed, umožňuje úspěšně lavírovat. Předseda frakce EPP Manfred Weber to zcela pragmaticky dělá a socialisté, liberálové či zelení mu v tom nemohou zabránit. 

Von der Leyenová, sama z řad EPP, v této souvislosti jemně připomněla, že politikové by si neměli stěžovat na to, jak lidé hlasovali. „Musíme vždycky dávat najevo, že chápeme jejich legitimní starosti a že se jim věnujeme,“ podotkla. Měla tím na mysli, že odbourávání excesů „zelené“ legislativy nebo přitvrzování proti ilegální migraci, což EPP prosazuje s pomocí stran napravo od ní, odpovídají požadavkům voličů.

Pokud nebude možné tuto agendu – která je do jisté míry popřením výsledků jejího prvního mandátu – provádět s pomocí socialistů a liberálů, bude se EPP podle všeho dál obracet na pravicovější kluby. „Sanitární kordon“ je z tohoto hlediska zapomenut. 

Zároveň však nehodlá EPP podpořit nic, co by oslabovalo postoje EU vůči Rusku a Ukrajině, případně vůči vládě práva a dalším principům. Může si hru na obě strany dovolit – nejenže disponuje v EP 188 křesly, ale hlásí se k ní také 13 z 27 lídrů v Evropské radě a 14 členů Evropské komise.

Takže – i kdyby se dnes socialisté zdrželi hlasování, jak vyhrožovali, a konzervativní i krajní pravice hlasovala proti komisi jako jeden muž, dvoutřetinové většiny pro svržení komise by dosaženo nebylo. I tak mají čísla svůj význam – čím vyšší podpora, tím silnější postavení Von der Leyenové pro další období.

Podnět rumunského populisty vyvolal zároveň nepříjemné pnutí v konzervativní pravici – zatímco Patrioti pro Evropu (včetně poslanců za ANO) hlasovali celkem spokojeně proti šéfce Komise, konzervativci a reformisté (ECR) se rozdělili – například ti za italskou vládní stranu Bratři Itálie Von der Leyenovou podpořili, tři čeští za ODS se hlasování radši nezúčastnili; Poláci z Práva a spravedlnosti byli proti.

Fakt, že Pipereu pochází z krajně pravicové rumunské strany AUR, která se jakýmsi řízením osudu ocitla v řadách ECR, vyvolal ve frakci rozkol, který by si ráda odpustila. Podle jejího šéfa Nicoly Procacciniho (Bratři Itálie) návrh vlastně posloužil k obnově „Ursuliny většiny“, zatímco se už pomalu rýsovala nová pravicová alternativa.

Pro české europoslance za EPP (tedy STAN a TO 09 a KDU-ČSL) byla volba jasná. Horší to měli ti za ODS; na jedné straně bojují proti některým normám Green Dealu, s nímž je Von der Leyenová nerozlučně spojena. Na druhé straně vědí, že Česko bude potřebovat právě její podporu ve snaze dosáhnout dalších zmírnění, například v kauze emisních povolenek z budov a dopravy.

Hlasování o důvěře Evropské komisi není nikdy bezvýznamné, i když výsledek je předem pravděpodobný. Naposledy k němu došlo před 11 lety, s podobným výsledkem. Památnou událostí zůstává pád Komisw v čele s Jacquesem Santerem v roce 1999, kdy sice Komise napřed v parlamentu důvěru dostala, posléze však socialisté stáhli svou podporu – a Komise podala demisi.

Tentokrát se drama nekonalo, ale nebyla to ani pouhá bouře ve sklenici vody, která sotva souvisela s něčím, co zajímá evropskou veřejnost. Umožnila projasnit názory jedněch i druhých a uvědomit si, co jsou pro Evropu hlavní výzvy, jak se k nim staví většina europoslanců bez ohledu na jejich stranickou příslušnost, a naopak jak argumentuje protievropská a proruská menšina. Protože to je ta hlavní dělící čára dneška. 

Předsedkyně Komise se velmi jasně vymezila vůči všem politikům, silám a proudům, které nahrávají Rusku, odmítají podporovat Ukrajinu a cíleně šíří dezinformace. Však si také od Dmitrije Medvěděva, který se z někdejšího ruského prezidenta stal kremelským tlučhubou číslo jedna, vysloužila přezdívky jako „ďábelská gynekoložka“ a „toxická stařena“.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.