KOMENTÁŘ STANISLAVA VÍTKA | Trump prodává příměří s Íránem jako velké vítězství, jenže pod lesklým obalem se skrývá hlavně ústup od původních cílů, měkké memorandum a hrozba, že Washington nabídne režimu peníze výměnou za další plané sliby.
Po téměř čtyřech měsících války oznámil prezident Donald Trump v neděli na síti Truth Social „skvělou dohodu“. Sám sobě nadělil narozeninový dárek, když prohlásil, že po jeho druhé válce s Íránem bylo dosaženo míru, a oslavil 250. výročí Ameriky turnajem UFC (tedy zápasů v kleci podle pravidel MMA) na jižním trávníku Bílého domu. Mnozí z jeho odpůrců to označili za pokleslé a nedůstojné a stěžovali si, že některé tiskové akce se konaly před sochou Abrahama Lincolna na washingtonském National Mall. Lincoln sám však byl v mládí zápasníkem a je členem národní zápasnické síně slávy (byť běžně uváděný “fakt”, že absolvoval přes 300 zápasů je však patrně pouze legendou). Prezident Teddy Roosevelt pořádal v Bílém domě boxerské zápasy pravidelně a sám se jich účastnil, dokud při jednom z nich částečně neoslepl na jedno oko. Ale zpět k Íránu.
„Tato Skvělá dohoda přinese mír a bezpečnost celému regionu. Mnoho prezidentů se pokoušelo uzavřít mír s Íránem a všichni přede mnou selhali,“ napsal v neděli večer na Truth Social. „Tímto plně povoluji bezplatné otevření Hormuzského průlivu a současně s tím nařizuji okamžité ukončení námořní blokády ze strany Spojených států. Lodě světa, nastartujte motory. Nechte ropu téct!“
Nejvyšší rada národní bezpečnosti Íránu potvrdila, že námořní blokáda oficiálně skončí v neděli večer, přičemž oficiální podpisový ceremoniál je naplánován na pátek ve Švýcarsku – text memoranda však nebyl veřejně zveřejněn a média jsou plná spekulací, které obě strany negují. Íránská média však v mezičase tvrdila, že lodě v zálivu nadále musí „koordinovat“ svůj průjezd s Teheránem.
S oslavami v ulicích bych ale zatím nezačínal. Připomeňme, že Trump 8. dubna oznámil příměří „podmíněné... ÚPLNÝM, OKAMŽITÝM a BEZPEČNÝM OTEVŘENÍM“ Hormuzu. K čemuž nikdy nedošlo – a Trump to v ukázce slabosti ignoroval. Hormuz je otevřený, jen když je opravdu otevřený: tedy až z Perského zálivu začnou skutečně vyplouvat lodě v substantivních číslech, a co je ještě důležitější, až budou ochotné podstoupit riziko a vplout zase zpátky. Do té doby jsou to jen slova. Znovuotevření průlivu není jednoduchá záležitost typu odeslání tweetu a pravděpodobně to bude i v nejlepším případě nějakou dobu trvat, než se vrátíme k něčemu, co by se alespoň blížilo předválečné úrovni provozu.
Viceprezident Vance byl navíc ohledně okamžitého otevření Hormuzského průlivu bez placení vyděračských poplatků Íránu o poznání méně přímočarý než Trump. Viceprezident naznačil, že podoba otevření průlivu bude teprve součástí šedesátidenních technických rozhovorů, které začnou po podpisu memoranda o porozumění.
„Naším očekáváním samozřejmě je, že průliv bude z dlouhodobého hlediska otevřen bez poplatků. A to je přesně ta věc, kterou budeme řešit v rámci těchto technických vyjednávání,“ řekl stanici CNBC. To naznačuje, že text memoranda o porozumění, může mít až zahanbujícím způsobem měkké podmínky.
Žádná mírová dohoda není na stole
To nás vrací k nátuře dokumentu, údajně podepsaného o víkendu. Nejedná se o smlouvu, není to dohoda a není to mírová úmluva. Je to pouhé memorandum o porozumění, jehož cílem je během následujících 60 dnů vyjednat podmínky širšího míru. Jinými slovy, je to jen další příměří. V tomto ohledu dohoda nedosahuje žádného z cílů, které Trump vytyčil 28. února, když s Izraelem rozpoutal druhou válku s Íránem.
Jediným hmatatelným přínosem tohoto memoranda pro USA a globální ekonomiku je to, že Írán souhlasí s otevřením Hormuzského průlivu na 60 dní. Jinými slovy, Trump oslavuje dohodu, která dočasně řeší problém, k jehož vzniku jeho vlastní válka přispěla. Írán totiž – pokud je nám známo – nesouhlasil s ničím, co by se týkalo jeho jaderného materiálu, balistických raket nebo podpory teroristických skupin po celém Blízkém východě. Pokud jde o Trumpova prohlášení z počátku války, v nichž vyzýval íránský lid, aby ovládl své instituce a povstal proti svým utlačovatelům, tento cíl zmizel v propadlišti dějin.
Trump a jeho hlavní poradci uvedli, že jejich íránské protějšky souhlasily s odstraněním nebo naředěním vysoce obohaceného uranu, který zůstává uskladněn v poničených (a Íránem zaminovaných) podzemních zařízeních v íránských horách. A samotná vojenská akce skutečně způsobila obrovské škody íránskému jadernému programu a jeho obrannému průmyslu. Izrael navíc v prvním týdnu úderů zlikvidoval mnoho z nejschopnějších vůdců íránského režimu.
Nic z toho však nevedlo ke kolapsu Islámské republiky. Režim se naopak ukázal jako mnohem odolnější, než izraelsko-američtí váleční plánovači předpovídali. Dnes se režim chová, jako by vyhrál válku, kterou na bojišti prohrál. Íránská režimní média popsala podmínky budoucí dohody jako úplnou americkou kapitulaci. Podle těchto zpráv budou USA a jejich spojenci souhlasit se zaplacením až 300 miliard dolarů na válečných reparacích. USA uznají kontrolu Íránu nad Hormuzským průlivem. Odblokuje se ještě více íránských aktiv. Hlásné trouby režimu se v neděli chlubily, že Amerika „byla nucena akceptovat konec války“.
To je sice patrně vzdáleném plánu, který nejspíš počítá s rekapitalizací íránské ekonomiky všemy jinými způsoby než formou reparací a je dost dobře možné, že obě strany se oddávají zbožným přáním v trumpovském stylu. Přesto však Trump během chaotických vyjednávání, která vedla k tomuto memorandu, jednoznačně ustoupil íránským pozicím. Prezident například nově přistoupil na požadavek Íránu spojit válku Izraele proti Hizballáhu, jeho proxy armádě v Libanonu, s širší dohodou mezi USA a Íránem – čemuž se přitom zpočátku bránil.
Jak podojit dohodu
V neděli Trump ostře zkritizoval premiéra Benjamina Netanjahua: „Dnešní ranní útok na Bejrút se neměl stát, zvláště v tak výjimečný den, kdy jsme tak blízko mírové dohodě s Íránem,“ napsal. „Izrael má právo bránit se proti hrozbám, ale útok, na který reagoval, byl velmi malý a bezvýznamný, nikdo nebyl zraněn, zraněn ani zabit, a neměl by narušit tento důležitý proces.“ Izraelská operace na předměstí Bejrútu přitom zabila Alího Músu Dakdúka, teroristu, který v roce 2007 zorganizoval únos a popravu pěti amerických vojáků v Iráku. Den na to na summitu G7 Trump dokonce zpochybnil, že kdy stál o změnu režimu, íránské vedení označil za racionální a „hodné“, a zpochybil, že je třeba řešit obohoacený uran, který je stále v Íránu(!).
Podrobnosti o zmírnění sankcí, hotovostních platbách a rozmrazení majetku stále nejsou známé. Vysoce postavený americký představitel však v pátek novinářům řekl, že Írán se nedočká žádného uvolnění sankcí, rozmrazení majetku ani žádné hotovosti, dokud nesplní své závazky. Ty však administrativa stále odmítá zveřejnit a informace pomalu prosakující na veřejnost nikde nehovoří o íránských povinnostech vůči jadernému programu, balistickým střelám a podpoře terorismu v regionu; patrně proto, že se kraťoučkém memorandu prostě nenacházejí – ačkoliv bych se velmi rád mýlil.
Podle všeho tak na příštích pár měsíců směřujeme ke scénáři, kdy Washington krachujícímu režimu patrně nabídne miliardy dolarů výměnou za nekonkrétní plané sliby a další nekonečná a s nejvyšší pravděpodobností bezvýsledná vyjednávání.
Diplomacii příznačně opět nevedou diplomaté, ale realiťáci a krypto investoři, kteří se snaží o „moon shot“, tedy z nepravděpodobné situace vytlouct deal století. Podle zdrojů deníku The Washington Post americký návrh v podstatě spočívá v rekapitalizaci Íránu prostřednictvím soukromých investic do modernizace země ve výši 300 miliard dolarů. Trumpův zeť a osobní vyslanec Jared Kushner měl Íráncům sdělit, že jejich státní ropná a plynárenská společnost je potenciálně hodnotnější než Saudi Aramco, ale pouze v případě, že Írán ukončí své revoluční aktivity v regionu. Bez stability a právního státu zůstane Írán slabý a izolovaný; s těmito změnami by však mohl zažít poválečný rozkvět.
Zloději vs fanatici a spoléhání na zázrak
Přesně v tomto bodě by však měla přijít ke slovu patřičná skepse. Íránští vůdci jsou totiž ti nejzatvrzelejší ze zatvrzelých zastánců tvrdé linie. Íránský režim sice není monolit a momentálně v něm probíhají líté boje mezi zloději a fanatiky. Zloděje, zvaní v západním žargonu pragmatici, zastupuje vrchní vyjednavač Mohammad Báker Kalíbáf, bývalý velitel Revolučních gard a současný předseda parlamentu.
Ten dnes představuje generaci veteránů války s Irákem, kteří se jako pijavice pevně usadili ve vedení íránských státních a polostátních konglomerátů a kteří spolu s oligarchy mají osobní zájem na zachování průmyslové základny země, kterou jejich vrstva ovládá a zbídačuje tak běžné Íránce. Kalíbáf jako bývalý starosta Teheránu udělal víc špinavých realitních obchodů než Donald Trump, což mu vyneslo pověst člověka hrabivého a zkorumpovaného, avšak alespoň základně ekonomicky gramotného.
Ale mezi špičkami režimu zuří politický boj, ve kterém „pragmatici“ rozhodně nemají vyhráno.
Zlodějská a na sebezáchovu zaměřená část Revolučních gard čelí tvrdému odporu, fanatiků, v jehož čele stojí Ahmad Vahídí, bývalý ministr obrany a současný vrchní velitel Revolučních gard. Jeho lidé jsou sice úplně stejní zloději, ale zároveň jsou ochotni zemi z ideologických důvodů nechat zcela zničit. Vahídí je dokonce natolik ideologicky zaslepený, že kvůli spolupráci s ním kdysi rezignoval i Kásem Sulejmání (tedy velitel expedičních sil revolučních gard, který organizoval teroristy a milice v zahraničí), než ho ajatolláh Chameneí osobně přivedl zpět….a Donald Trump nechal zabít náletem v Iráku.
Vahídí je prodchnut šíitskou eschatologií a představou apokalyptického střetu a je ochoten nechat zemi shořet, než aby připustil, že většina společnosti chce žít jinak. Jeho skupina se totiž bojí jedné věci – že by nepřežila mír, zatímco válku přežít může. A tak do poslední chvíle bránila diplomacii.
Zatímco se zdálo, že nový nejvyšší vůdce je jako arbitr na straně fanatiků, kteří ho ostatně vynesli do křesla navzdory je ústavní nezpůsobilosti, americké podmínky pro memorandu byly zjevně tak nezávané a lákavé, že „pragmatici“ dostali na pár měsíců zelenou. Představa, že by se však zastánci tvrdé linie dokázali vzdát jaderného programu a podpory teroristů a šíitských milic v regionu, což je samotné jádro jejich ideologie, je však tak nepravděpodobná, že se dřív nebo později dočkáme obnovení bojů. Otázkou budiž, jestli to bude za několik měsíců, nebo let. Trump však svůj apetit zjevně minimálně do doplňovacích voleb začátkem listopadu ztratil, protože válka republikánům skrz zdražování ubírá podporu u klíčových voličských skupin, tedy u dělnické třídy.
Zklamaní jsou i Trumpovy lidé
Spojené arabské emiráty mezitím o víkendu popřely dřívější zprávu, že již rozmrazily íránská aktiva v hodnotě zhruba 20 miliard dolarů. Ze zpráv z obou stran však začíná být patrné, že Írán zaznamená určité ekonomické zisky ještě před začátkem věcných jednání, ale o detailech se stále smlouvá. Íránská státní tisková agentura Mehr v neděli uvedla, že USA souhlasily s rozmrazením 12 miliard dolarů z íránských aktiv ještě před začátkem rozhovorů.
Pro zastánce Trumpovy druhé války s Íránem je tohle všechno hluboce deprimující. Mezi zklamané patří vlivný senátor Lindsey Graham, ministr zahraničí Rubio, který svým mlčením dává najevo, že s dohodou nechce mít nic společného a proti je dokonce i ministr obrany Hegseth, od nějž se vlastní názor jaksi neočekává.
Jedním ze způsobů, jak porozumět Trumpovu tahání za záchranou brzdu je, že na tohoto náladového prezidenta konečně zapůsobily zákony politické gravitace a ani jeho kult osobnosti nepopulární zvyšování nákladů na život nepřebije. Když v únoru válku začínal, byl na koni. Americké síly bezbolestně sbalily venezuelského diktátora přímo z jeho ložnice a předvedly ho před newyorský soud, kde čelí obžalobě z pašování drog.
Loni v červnu se Trump připojil k dvanáctidenní válce Izraele proti íránskému jadernému programu, která zničila většinu jaderné infrastruktury režimu a zlikvidovala řadu jeho nejvyšších vojenských velitelů. Takže i když má Trump sklon k blafování, byl schopen své hrozby splnit. Írán původně v dubnu tvrdil, že přistoupil na příměří a otevření Hormuzského průlivu poté, čo Trump pohrozil vybombardováním íránských elektráren. Když Trump minulý týden íránským elektrárnám pohrozil znovu, Íránci už neustoupili – a Trump mrknul.
Nyní zdecimovaný a ožebračený íránský režim vidí světlo na konci tunelu. Konflikt se přesunul z bojiště k vyjednávacímu stolu. Trump už nevyzývá íránský lid k povstání. Nyní, pokud se potvrdí poslední zprávy, platí režimu, který v lednu zmasakroval vlastní lidi, za samotné privilegium moci s ním dál vyjednávat. Není divu, že si Írán myslí, že vyhrává.
Za předpokladu, že bude tento pakt dokončen, zmírní napětí na světových trzích tím, že se znovu otevře Hormuzský průliv. Pokud ale Kushner a ostatní nedokážou nemožné (což by bylo fantastické vítězství), dohoda bude z dlouhodobého hlediska znamenat spíše přestávku než konec: konflikt mezi Amerikou a Íránem by to spíše upevnilo, než ukončilo. A dohoda, pokud nebude mít zázračně dobré parametry, neodčiní ani regionální natož globální změny, které válka rozpoutala a z nichž mnohé představují pro USA hlubokou výzvu. Ale o tom zase někdy příště.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
