KOMENTÁŘ MICHALA BORSKÉHO I Pražský železniční most pod Vyšehradem už dávno není jen rezivějícím kusem oceli spojujícím dva břehy Vltavy. Stalo se z něj bitevní pole, na kterém se střetává elementární dopravní logika s památkářským fundamentalismem a vysokou školou politického marketingu. Zatímco mostní inženýři se snaží vyřešit kritickou propustnost klíčové tepny skrze fyzikální zákony a řádně proběhlou architektonickou soutěž, Národní památkový ústav (NPÚ) vytáhl z rukávu další trumf: mezinárodní expertní skupinu, která nám s vážnou tváří oznámila, že „všechno jde, když se chce“. Nelze než souhlasit, ale za jakou cenu?
Abychom pochopili, co se tu vlastně hraje za hru, musíme se vrátit o krok zpět. Legitimní cesta, jak vyřešit patovou situaci na Výtoni, o které jsme opakovaně psali, byla jasně definována: Soutěžní dialog. Proces, který stál velké miliony, trval roky a jehož se NPÚ účastnil v každém kroku – od zadání až po zasedání poroty.
Jenže výsledky tohoto dialogu, které logicky upřednostnily funkční dopravní řešení před skanzenem, památkářům zglajchšaltovaným emočními aktivisty z iniciativy Nebourat.cz „nevoněly“. Souhra s blížícími se parlamentními volbami donutila zoufale kapitulovat i končícího ministra dopravy Martina Kupku. Když to s nástupem nové vládní garnitury začalo vypadat, že by mohlo dojít k přenosu debaty o mostě zpět na racionální rovinu, památkáři se rozhodli jednat na vlastní pěst.
Paralelní struktura
Zřízení „Mezinárodní expertní skupiny NPÚ“ nebylo ničím jiným než budováním paralelní mocenské struktury. Když vám nevyjde oficiální soud, založíte si vlastní tribunál, do kterého si pozvete až na jednu výjimku spřízněné duše. Načasování zveřejnění výsledků pak nese všechny znaky kobercového náletu na veřejné mínění. Zpráva o „možnosti obnovy s dlouhodobou životností“ je příkladem klasické zdržovací taktika zabalené do mezinárodního lesku.
Zatímco seriózní debata na serveru Zdopravy.cz upozorňuje, že z ochrany památek se v Česku stal nekritický cíl sám o sobě, který ignoruje technické normy i ekonomickou realitu, NPÚ pod vedením generální ředitelky Naděždy Goryczkové rozehrál partii, kde fakta nehrají hlavní roli. Hlavní je dojem. A dojem, který tato komise vytvořila – totiž že existuje nějaké „zázračné a levné“ řešení, které zlí inženýři tají – je přesně tím jedem, který má diskreditovat léta odborné práce v rámci soutěže.
Aktuální zpráva NPÚ, která se opírá o závěry zahraničních expertů, kteří se už dříve z iniciativ politických aktivistů z Nebourat.cz zasazovali o zachování stávajícího mostu, se tváří jako vědecké rozseknutí celého gordického uzlu. Slibuje nám zázračnou obnovu s dlouhou životností, jako by šlo o banální opravu zahradního domku, a nikoliv o kolabující soumostí v srdci metropole.
Komise pro komisi
Takže předně, co expertní komise znamená? Je to poradní orgán, který může vznášet doporučení, která jsou zajímavá (nejsou ani závazná) jen pro jeho zřizovatele, tedy NPÚ. Jinak nemají žádnou právní relevanci. Stejně jako ji nemají výstupy HIA nebo výstupy ministrem Kupkou dříve svolaného odborného kolokvia, nebo doporučení komise UNESCO. Jediným aktem, který zakládá legitimní možnost reálně investovat prostředky do řešení Výtoňského soumostí, zůstává Soutěžní dialog a jeho výsledky.
Takže co byla ta expertní skupina? Jenom další PR balonek vypuštěný ve válce o moc. PR gesto jedné z hlavních aktérek. Zpochybnění výsledků Soutěžního dialogu. Procesu, jehož byl NPÚ od vzniku zadání přes všechna zasedání poroty celou dobu součástí. Kde ale v kontextu komplexity problému nedokázaly jeho extrémní požadavky dominovat. K tomu využil až aktivistické vzedmutí, na němž dosurfoval přes zapojení ICOMOSu (Mezinárodní rada památek a sídel) resp. UNESCO až k do pozice jakéhosi moderátora celého procesu.
Carevnino panství
Jedno se carevně, jak se Naděždě Goryczkové přezdívá, nedá upřít. Její přirozený talent pro vysokou mocenskou hru. Pod jejím osmnáctiletým pevným vedením se z NPÚ i přes omezené legislativní nástroje, stala jedna z nejvlivnějších institucí určujících podstatným způsobem rozvoj země. Díky cíleně pěstovanému obrazu pokorné správkyně a ochránkyni hodnot se jí daří ustát i velmi choulostivé kauzy. Společnost je ale dnes obecně velmi benevolentní ke „strážcům a zachráncům hodnost“ a jejich morální nadřazenosti nad pravidly.
A tak ani proměna Invalidovny v další z paláců NPÚ bez odpovídající soutěže pozici Naděždy Goryczkové nijak neohrozila. Naopak! Jako o velmi zkušené hráčce se o ní v kuloárech vážně diskutovalo jako o adeptce na post ministra kultury ve Fialově vládě.
Expertní skupina je jen další její PRkový majstrštyk, kterému budou tuzemská média těžko odolávat. Jak efektivní; bude mít ohromný mediální dopad, ale na rozdíl od Soutěžního dialogu nulovou zodpovědnost. A ještě z rozpočtu NPÚ. Geniální. Ředitelka NPÚ, poté, co se výrazně zasloužila o mediální diskreditaci Soutěžního dialogu a jeho výsledků, se postavila do pozice konstruktivní řešitelky celé té šlamastyky.
A nešťastníci, kteří se přes všechna varování nechali do expertní skupiny nalákat? Jejich zoufalá gesta upozorňující na účelovou dezinterpretaci jednání komise budou jen kořeníčkem jitřícím jakousi kontroverzí další mediální zájem.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
