Mluvčí Sudetoněmeckého krajanského sdružení Bernd Posselt si na rozdíl od mnoha jiných německých politiků nemyslí, že by se v Německu začínala obracet nálada vůči migrantům. Podle Posselta, člena předsednictva bavorské CSU, jde pouze o momentální problém „přetíženosti azylových struktur“, který se ale dá řešit. V rozhovoru s INFO.CZ Posselt chválí i českou vládu Petra Fialy za to, že výrazně posunula jednání o budoucím celoevropském přístupu k migrantům.
V Německu už se přitom v některých mainstreamových médiích i politických kruzích otevřeně mluví o migrační krizi, vyvolané nejen novou vlnou uprchlíků, ale také divokými a někdy i násilnými demonstracemi na podporu Palestiny v ulicích německých měst. Nejčtenější německý deník Bild dokonce vydal jakýsi „Domovní řád pro Německo“, v němž jeho autoři v 50 bodech vyjmenovali, jaká pravidla by měl dodržovat každý, kdo se chce přestěhovat do Německa a využívat jeho sociální systém.
K tvrdšímu přístupu k těm, kdo v Německu žádají o azyl nebo ochranu, ale zároveň se dopouštějí výtržností a násilností s antisemitskou rétorikou a obecně netolerují „svobodu druhých“, už vyzývají i ti němečtí politici, kteří měli ještě nedávno k podobným projevům na hony daleko.
Příkladem může být i německý sociálně-demokratický kancléř Olaf Scholz, který prohlásil, že Německo musí rychleji deportovat odmítnuté žadatele o azyl a pachatele trestných činů. Proti tvrdšímu postupu vůči migraci i porušování „domácího řádu“ už nic nenamítají ani němečtí Zelení, byť mají ve svých řadách (podobně jako jiné německé strany) řadu členů a sympatizantů migračního původu.
Mezi organizace a společenské skupiny, dosud nadstandardně vstřícné vůči nově příchozím do Německa, přitom patřilo i Sudetoněmecké krajanské sdružení (SKS), a to na základě vlastních životních zkušeností jeho členů – sudetští Němci, násilně vyhnaní po druhé světové válce z Československa do Bavorska a jiných německých států, čelili ze strany svých „soukmenovců“ často šikaně a ponižování, na které dlouho nemohli zapomenout.
„Protože my všichni východní vyhnanci jsme byli jiní. Neradi vidění, nevítaní, zbídačelí vyhnanci, kteří nemají žádné peníze a u řezníka nakupují to, co domácí nechtějí. A když už nemají co jíst, žebrají. Nerozuměla jsem svým vlastním spolužákům, protože mluvili hodně jinou němčinou, než na jakou jsme byli zvyklí z domova. A dávali mi okatě najevo, že jsem jiná,“ řekla mi před čtyřmi lety paní Wolftraud de Concini, která byla jako pětiletá po válce odsunuta s celou německou rodinou ze severních Čech do Německa.
Prožité trauma z doby, kdy „Němci nenáviděli Němce“, se proto projevovalo i v době uprchlické krize v roce 2015, kdy řada členů sudetoněmeckého landsmanšaftu aktivně a dobrovolně pomáhala v uprchlických a azylových centrech. A přispívala migrantům i finančně.
A i když se určitě v mezidobí postoj mnoha sudetských Němců a jejich potomkům k migraci změnil (podobně jako se změnila celá společnost), vedení této organizace se nadále k migrantům – ve srovnání s většinovou náladou – vyjadřuje velmi vstřícně. A odmítá takzvaná „tvrdá národní řešení“, k nimž se dnes v Německu vyzývá.
„V první řadě je důležité oddělit azyl a migraci. Azyl musí být poskytnut těm, kteří na něj mají nárok. Přistěhovat se může každý, kdo je v Evropské unii potřebný jako kvalifikovaný pracovník. Obě předmětné oblasti lze regulovat pouze na úrovni EU, nikoli na vnitrostátní úrovni,“ řekl v rozhovoru s INFO.CZ mluvčí Sudetoněmeckého krajanského sdružení Bernd Posselt.
V této souvislosti je dle vlastních slov vděčný českému předsednictví v Radě EU a vládě Petra Fialy za to, že se mu v loňském roce podařilo něco, co se jiným předsednictvím rady nedaří desítky let. „Spustilo se totiž konečně jednání o azylovém balíčku EU, který musí být nyní přijat co nejrychleji, určitě ale ještě před nadcházejícími důležitými volbami do Evropského parlamentu,“ uvedl Posselt.
Tvrdí, že stále stojí za bývalou německou kancléřkou Angelou Merkelovou a jejím jasně vyjádřeným postojem k uprchlické krizi. Slavná a dnes často kritizovaná věta Angely Merkelové „Wir schaffen das“ (My to zvládneme) z roku 2015 byla podle Posselta správným vyjádřením toho, jak se musí Německo k řešení této krize postavit.
„Nebyla to, jak někteří lidé tvrdí, výzva ‚k ničemu‘, ale spíše apel na to, abychom konečně začali jednat a integrace byla úspěšná,“ vysvětluje Posselt. Údajně není ani dnes přesvědčen o tom, že by v Německu docházelo k nějaké skutečně zásadní změně v postoji k migrantům. „Jde spíše o přetížení ‚struktur‘ (čímž má na mysli systém přijímání a integrace uprchlíků, pozn. red). Ty musí být na jedné straně posíleny a na straně druhé jejich aktivity koordinovány s evropskými partnery.“
Vyjádřil se i k „domovnímu řádu“, který otiskl deník Bild. „Demokraticky schválené zákony jsou nedotknutelná pravidla. Jinak si lidé, ať už jsou to dlouholetí obyvatelé nebo migranti, mohou svobodně utvářet svůj život – samozřejmě se vzájemnou ohleduplností,“ uvedl k výzvě Posselt.
