Členské státy Evropské unie schválily v pondělí dvanáctý balík sankcí, kterými trestají Rusko za jeho agresivní válku proti Ukrajině. Zahrnuje důležitý zákaz dovozu ruských diamantů a vypočítává jména dalších desítek fyzických a právnických osob, jimž budou zmrazena aktiva v EU a nebudou smět do Unie cestovat. Především pak – a to je premiéra – se vedle nových sankcí zaměřuje na to, jak čelit obcházení těch stávajících.
Po 22 měsících války a 11 „salvách“ protiruských sankcí je EU nucena si přiznat, že do značné míry nefungují a že poškozují ruskou válečnou mašinérii mnohem méně, než se původně očekávalo.
Právě proto se nejnovější dvanáctý balík rodil celého půl roku. Vyhlašovat restrikce proti osobám z okolí prezidenta Putina či lidem a podnikům zapojeným do protiukrajinské války je podstatně snazší než vymýšlet účinná opatření, aby sankce skutečně fungovaly.
Zvláště složité je to u těch plošných, zahrnujících třeba zákaz dovozu ruské ropy a ropných výrobků, zastropování ceny vyvážené ropy, omezení importu oceli a dalších kovů a podobně – ty totiž obsahují řadu výjimek a vyžadují složité a ne vždy fungující ověřovací mechanismy.
Tak například Česko, které a priori podporuje všechny protiruské kroky EU, se po vyhlášení balíku radovalo, že se mu podařilo prosadit prodloužení výjimky na dovoz ruské oceli až do roku 2028. Potěšilo ho také, že EU byla svolná o rok „protáhnout“ povolení umožňující Česku dovážet ruské ropné produkty – jenom nesmí objem tohoto dovozu navyšovat.
Jednotlivé členské státy EU mají zajisté různé podmínky – zeměpisné i historické. Pro některé je respektování protiruských sankcí podstatně těžší než pro jiné. Přesto už nějakou dobu panuje dojem, že pro některé vlády je důležitější hledat cesty, jak sankce obcházet, než jak docílit jejich účinného a rovného naplňování všemi.
Maďarsko je zářný příklad, ale pochybnosti vyvolává i Rakousko, které se také dosud neodstřihlo od ruského plynu a jehož vláda schválení posledního balíku tři dny zdržovala, protože si potřebovala „ověřit“, zda bude skutečně schopna ho respektovat.
V posledních dnech se hodně mluvilo o tom, že Bulharsko – které si vyjednalo výjimku umožňující pokračovat v dovozu ruské ropy – nakoupilo miliony barelů této suroviny nad povolenou kvótu a především nad sankcemi G7 stanovený cenový strop 60 dolarů za barel. Pomohlo tak Rusku získat dodatečné peníze na vedení války proti Ukrajině.
Rusům se krom toho daří ropu stále lépe prodávat na černém trhu. Server Politico upozornil, že ruské příjmy z jejího exportu klesly od zavedení restrikcí o pouhých 14 procent.
Jak zabránit obcházení sankcí
Právě proto se EU v posledním balíku soustředila na nesnadný problém obcházení a nedodržování dosavadních sankcí. Vycházela mimo jiné z doporučení zvláštního zmocněnce Davida O'Sullivana, který v posledních měsících objížděl nejen členské státy, ale zejména třetí země, které Rusku vyhýbaní se sankcím usnadňují. Také díky jeho práci má dnes komise kompletnější přehled o tom, co se děje, a může členským zemím navrhovat účinnější opatření.
Jedním z nově schválených je například identifikace „stínových plavidel“, obvykle starých tankerů s anonymními majiteli, které se podílejí na převážení ruské ropy, nebo jejímu překládání z lodi do lodi na otevřeném moři, aby se nezjistil ani její původ, ani destinace.
Tato ropa se pak prodává za cenu převyšující zmíněný strop. Od nynějška budou veškeré prodeje tankerů ve vlastnictví evropských firem povinně hlášeny; prodej ruským osobám nebo osobám podnikajícím v Rusku bude podléhat povolení. Vlády se také zavázaly, že si budou vyměňovat informace o těchto podezřelých lodích a jejich pohybu.
Mezi produkty, jejichž dovoz z Ruska bude zakázán, přibyl od pondělka LPG (zkapalněný ropný plyn), používaný jako pohonná hmota nebo zdroj energie, například na vaření či topení (propan-butan), či v petrochemickém průmyslu. Dovozci budou mít rok na to, aby si zajistili dodávky odjinud.
Vlády se naopak zatím nedokázaly jednomyslně shodnout na zákazu dovozu ruského zkapalněného zemního plynu (LNG). Existuje přitom stále více důkazů, že ruský zkapalněný zemní plyn, reexportovaný přes třetí země, končí nejednou v evropských terminálech.
Diamanty poprvé, ocel a kovy podruhé
Rusko vydělává podle odhadů Evropské komise na vývozu diamantů ročně kolem čtyř miliard eur; na EU z toho připadá asi 1,5 miliardy. To nejsou zanedbatelné příjmy, takže o diamantech se diskutuje od samého začátku.
Pokrok dlouho blokovala Belgie, protože naprostá většina surových diamantů i polotovarů z celého světa dnes prochází přes burzu v Antverpách a jejich zpracování i obchod s nimi představují pro Belgii významný příjem.
Průlom přinesla dohoda mezi státy G7, tedy USA, Německem, Británií, Francií, Itálií, Kanadou a Japonskem, kterou nyní převzala celá EU. Zákaz dovozu se vztahuje na diamanty pocházející z Ruska, vyvážené z Ruska, převážené přes Rusko a ruské diamanty zpracované ve třetích zemích.
Od 1. ledna 2024 bude platit pro neprůmyslové přírodní i syntetické diamanty a rovněž pro diamantové šperky. Od září pak začne platit i pro ruské kameny zpracované v jiných zemích, včetně šperků a hodinek obsahujících tyto diamanty.
Zprvu skeptické Belgičany přesvědčilo až zavedení sofistikovaného systému certifikace diamantů, který umožní sledování každého kamene „z dolu až na prst“ – tento proces bud svěřen právě úřadu v Antverpách. V EU se už nikomu nebude moct stát, ujišťují iniciátoři tohoto mechanismu, že by si koupil šperk s ruským diamantem. Po zkušebním provozu od března 2024 budou certifikace a sledování každého kamene vstupujícího na trh EU a zemí G7 povinné od 1. září téhož roku.
Měď, hliník a obchodníci – další cíle 12. sankčního balíku
Dvanáctý balík sankcí zpřísňuje dále zákaz dovozu surovin pro výrobu oceli a také některých polotovarů z hliníku a mědi. Týká se to zejména zboží, jehož dovoz z Ruska v poslední době výrazně stoupal. Evropské firmy budou mít rok na to, aby ukončily stávající dovozní smlouvy, výjimečně dva roky v případech, kdy bude obtížnější najít alternativní dodavatele.
Pokud jde o vývoz z EU, bude zakázáno do Ruska dodávat řadu výrobků a komponentů, které sice nemají přímé vojenské využití, mohou však sloužit k výrobě zbraní a vojenské techniky. Ve všech případech, ať šlo o chemikálie, součástky dronů, motorů či zbraní, byly tyto předměty evropské provenience nalezeny na bitevním poli.
S postupem času je stále zřejmější, že Rusové dokáží pro účel boje využít spoustu zdánlivě „nevinných“ komponentů, takže je třeba sankce neustále upravovat a zpřísňovat. Dodatečné zákazy se týkají také vývozu celého seznamu strojů a zařízení, výrobků z oceli, hliníku a mědi nebo baterií a laserů.
Na dlouhý seznam ruských činitelů nebo podniků podléhajících sankcím EU přibylo 140 fyzických a právnických osob, vesměs spjatých s ruskými ozbrojenými silami. Jsou mezi nimi ale také lidé, kteří organizovali nedávné „volby“ na ukrajinských územích pod ruskou okupací nebo ti, kdo se podílejí na nucené „reedukaci“ ukrajinských dětí; dále pak také osoby zapojené do válečné propagandy. Těmto lidem, případně podnikům, budou zmrazena aktiva v EU, pokud nějaká mají, a bude jim zapovězeno do zemí „sedmadvacítky“ cestovat.
Zajímavou novinkou je postih těch osob, které se obohacují na úkor západních společností, jež Rusko opustily poté, co rozpoutalo válku proti Ukrajině. Ruské úřady často protiprávně převedly vlastnictví poboček či filiálek evropských společností na ruské subjekty bez souhlasu jejich právoplatných majitelů sídlících v EU.
Tito lidé nebudou tedy moci od nynějška cestovat do Evropy a jejich případné účty budou obstaveny. Jde o víceméně symbolické opatření, které evropským firmám jejich majetky nevrátí. Jeho zavedení tak svědčí hlavně o tom, že odchod většiny západních značek z Ruska a jeho mnohdy bolestivé důsledky nezůstávají bez politické odezvy.
